Jan Vodňanský - Humorista, básník a zpěvák tvořil s Petrem Skoumalem. Některé jejich písně jako Jak mi dupou králíci zlidověly

Vodňanský zemřel po dvoudenní hospitalizaci. "Táta včera zemřel na covid, pozitivní test vyšel v den očkování, které už nemohl dostat, pak to bylo celý děsně rychlý. Tak možná si už kdesi s Petrem Skoumalem dávají po letech Maršály. Ty vlny laskavé radosti a humoru tu budou chybět," uvedl jeho syn Tomáš Vodňanský na Facebooku.

Zemřel písničkář Jan Vodňanský. Napsal texty k filmu Přijela k nám pouť či k večerníčku Bob a Bobek

Humorista, básník a zpěvák proslul především svými verši a slovními hrátkami s absurdnem. Byl také autorem řady knížek pro děti, televizních pohádek, scénických pásem, libret i prózy.  

S úsměvem Vodňanského a Skoumala

Vodňanský ve dvojici se Skoumalem bavil publikum od roku 1963 až do začátku 80. let, kdy se dvojice rozpadla těsně předtím, než úřady stihly vydat úplný zákaz jejich společného vystupování. Populární byl zejména jejich celovečerní program v Činoherním klubu S úsměvem idiota.

"Od samého počátku v Činoherním klubu bylo koncertování dvojice Skoumal & Vodňanský jízdou na neosedlaném, a navíc nenažraném tygrovi. Šířící se fámy předcházely zákazy, které přiváděly na každou reprízu do divadla i ty diváky, kteří se už nevešli, a tak se tísnili na balkoně vestoje. Pokaždé se hrálo, jako by to bylo naposled. Po letech se mi přiznali moji blízcí přátelé, proč chodili až notoricky na každou reprízu S úsměvem idiota. Prý chtěli být u toho, až nás budou zatýkat přímo na scéně," vzpomíná v bookletu alba Všechno je proměnlivé s podtitulem Zakázané koncerty 1974 - 1981 Vodňanský na dobu, kdy dvojice čelila dozoru cenzury.

Na diktát totalitní nesvobody dvojice reagovala mimo jiné tak, že přidávala nové sloky k písním již cenzory schváleným. Pár z nich, třeba Pověz, miláčku s Táňou Fischerovou, stihlo vyjít na desce, na kterou už však cenzura nepustila písně Jak mi dupou králíci a Maršálové. V roce 1970 vyšla z jejich tvůrčí dílny další dvě představení písniček a povídání Hurá na Bastilu a S úsměvem Donkichota. V roce 1981 se oba definitivně vydali vlastními cestami.

Duo Vodňanský a Skoumal bylo vzkříšeno v roce 1989. Tehdy se oba sešli na Večírku rozpadlých dvojic na scéně pražského klubu Na Chmelnici. V roce 1999, na den přesně třicet let po premiéře pořadu S úsměvem idiota, se objevili znovu v Činoherním klubu a začali vystupovat pravidelněji. Skoumal zemřel ve věku 76 let v roce 2014. "Životní setkání s Petrem beru jako dar," řekl Vodňanský při natáčení dokumentu České televize Vodňanský a Skoumal: Všechno je proměnlivé.

"Dvojice pro mě byla, stejně jako pro mnoho dalších, zjevením. Svoboda, hravost a absurdita jejich písniček a textů se totálně lišila od toho, co nás obklopovalo a zároveň byla parodií na vyprázdněné projevy a klišé oficiální kultury," řekla Alena Müllerová.

Život nabitý aktivitami

Vodňanský se narodil 19. června 1941. Vystudoval ekonomiku a organizaci strojní výroby a získal titul inženýr. Zároveň externě vystudoval filozofii a historii. Vedle psaní textů založených na absurdním humoru se Vodňanský věnoval také tvorbě pro děti. Jeho verše se například objevily v časopise Mateřídouška. Spolupracoval také na filmech, například na Přijela k nám pouť (1973), Zvířata ve městě (1988) či Co chcete vědět o sexu a bojíte se to prožít (1989). V roce 2000 se Skoumalem pokřtili nahrávku Pro děti od pěti... (unlimited), na níž si některé své texty Vodňanský také sám zazpíval.

Jan Vodňanský interview: Tarantule vznikla v divné době, debatovalo se o každém našem textu

Jeho spolupráce se Skoumalem je považovaná za fenomén příbuzný s odkazem Jaroslava Ježka a poetikou Osvobozeného divadla Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Vodňanského dvojverší jako "Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde" nebo "jde poručík z kasáren, hlavu plnou prasáren" zlidověla a leckdo dnes už ani neví, kdo je napsal. V roce 2019 vydal knížku o své návštěvě u Jiřího Voskovce v New Yorku Hledání ztraceného Voskovce, kam stihl zaletět v 70. letech. Pak podepsal Chartu 77 a zákazů přibylo.

"V roce 1982 a 1983 už jsme nemohli hrát vůbec nikde. A já jsem jako většina mých přátel emigroval. Ale jako správný Dandy, který dělá vše opačně, jsem utekl na východ, ne na západ. Konkrétně na Slovensko," vyprávěl Vodňanský. "Na Slovensku jsem se dostal k dnes již legendárnímu bratislavskému souboru GUnaGU. A jednou za rok se v centru dění objevilo mé jméno jako spolupracovníka na plakátech. Nikomu nedošlo, že Jan Vodňanský, který bydlí v Praze a jehož jméno se nesmí ani vyslovit, má co do činění s nějakým bratislavským souborem," smál se.

Po roce 1989 vydal několik knížek, například poetické krátké prózy Konečně rozumné slovo (1991), paměti Zpívající memoáry aneb Když archiv zakuká (1992) či jeho vysokoškolské přednášky Radost z inteligence (2003). V roce 2001 si Vodňanský k sedmdesátinám nadělil desku Vzpoura kocourů s raritními nahrávkami z celého tvůrčího období a v den svých 75. narozenin pokřtil v Činoherním klubu v Praze své nové CD s názvem Tarantule a jiné nevydané songy. "Můj život je tak nabitý aktivitami, že zdaleka nestíhám," konstatoval Vodňanský před čtyřmi lety v rozhovoru s Patricií Strouhalovou.

V roce 1998 mu ministr kultury Pavel Dostál udělil jako prvnímu a zároveň poslednímu umělci titul Žijící národní poklad. Humornou formou chtěl odčinit jeho někdejší perzekuci. I po roce 1989 se Vodňanský vyjadřoval k aktuálním politickým tématům. V roce 2003 podepsal prohlášení S komunisty se nemluví a v roce 2009 se v rozhlasovém dokumentu Král na hrad přihlásil k monarchismu.

"Promovaný inženýr Vodňanský měl na vizitce pod jménem napsáno ‚showman‘. Šoumenská chuť zářit s lehkou egomanií u mikrofonu, zpívat s názornými gesty a líčit u tabule třeba freudovský výklad Rusalky, to byl jeden pól šťastně paradoxní dvojice: stoický Skoumal, který vyrostl v Londýně na suchém anglickém humoru, to doplňoval minimalistickými reakcemi," napsal Pavel Klusák v nekrologu.

Text: Roman Jireš, foto: archiv iREPORT
Témata: Jan Vodňanský, Petr Skoumal, Alena Müllerová