Vydáno 26.01.2019 | autor: Roman Jireš
Klavírista Ivo Kahánek, absolutní vítěz mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro z roku 2004, loni 26. prosince v Sukově síni pražského Rudolfina přednesl na cyklu komorních koncertů s názvem Romantické večery díla Ludwiga van Beethovena, Leoše Janáčka a Fryderyka Chopina. Na tom by nebylo nic divného, kdyby jako přídavek překvapeným příznivcům klasické hudby nezařadil klavírní foxtrot Bugatti Step od Jaroslava Ježka. Dokázal tím, že skladby geniálního skladatele jako Život je jen náhoda, Nebe na zemi, David a Goliáš, Klobouk ve křoví či Svítá, které ve třicátých letech dvacátého století znala celá Praha, nijak nezestárly.
Jaroslav Ježek - Tvůrce nadčasových jazzových písní. Snesou i metalovou úpravu
Výše uvedené platí i přesto, že letos 1. ledna od smrti žižkovského rodáka uplynulo již 77 let. Zemřel na Nový rok 1942 v pětatřiceti letech na selhání ledvin v newyorské Cornellově nemocnici. Na smrtelné posteli se ještě stačil oženit s českou exulantkou Františkou - Frances Bečákovou, kterou potkal ve sboru Ženský zpěvokol. Jeho tělesné ostatky byly 5. ledna 1947 slavnostně uloženy na hřbitově na pražských Olšanech.
Ježkovy písně, na kterých spolupracoval s legendami Osvobozeného divadla Jiřím Voskovcem a Janem Werichem, znějí dodnes. Před pěti lety je například nahrál Ondřej Ruml spolu s uznávanými muzikanty na album s názvem Ondřej Ruml zpívá Ježka, Voskovce a Wericha. Písničkám se tehdy rozhodli dát novější zvuk, zachovali ale jazzový ráz Ježkovy tvorby. Mezi jinými zajímavými hosty je na albu Zdeněk Svěrák, který nazpíval píseň Stonožka. "Nejedná se tady o pietní uctění odkazu, ale o vychutnávání. Zpívá se a hraje se na vysoké úrovni, je to moderní, je to vyznání a vzkaz dávným autorům: jsme z jiného století, ale srdcem se nelišíme," podotkl k nahrávce Svěrák.
Po svém se s písněmi Osvobozeného divadla od Jiřího Voskovce, Jana Wericha a Jaroslava Ježka vypořádaly před desti lety metalové a rockové kapely. Nahrávka s hity jako Holduj tanci, pohybu, Babička Mary či Ezop a Brabenec ve stylu hard core, metalu či rocku se objevila pod názvem Hudba stoprocentních mužů jako příloha časopisu Report. "Voskovec s Werichem pro mě byli a jsou první čeští punkoví rappeři. Zaobírali se i sociálními tématy a měla u nich vždy přednost kvalita sdělení před kvalitou provedení," prohlásil autor projektu Martin Zeller, frontman Cocotte Minute.
SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: PŘÍBĚHY ZESNULÝCH HVĚZD
Na nahrávce se podíleli Atari Terror, Bandit Astronaut, Dark Gamballe, Fourth Face, HC3 či X-core. Podle svého uvážení si rozebrali písně z her Osvobozeného divadla třicátých let minulého století, jakými jsou například Těžká Barbora, Balada z hadrů, Pěst na oko nebo Robin zbojník. Skupina Scream Of The Lambs sáhla po titulní skladbě známého filmu Hej rup! z roku 1934. "Coverů Ježkových písniček je obrovské množství a většina z nich je dobrých. Otázkou zůstává, nakolik je to zásluhou interpretů a nakolik je to zásluha po všech stránkách výjimečného původního materiálu," dodal Zeller.
Přestože Ježek téměř neviděl a trpěl nedoslýchavostí, složil spoustu písní ke dvěma desítkám her a několika filmům Voskovce a Wericha. Spolupracoval na divadelních hrách Caesar, Osel a stín, Golem či Svět za mřížemi. Kromě her také natočili filmy Pudr a benzin, Hej rup, Svět patří nám a Peníze nebo život. Spolupracovat s V+W začal Ježek v roce 1928, když se vrátil z roční umělecké stáže v Paříži. Jejich prvním společným oficiálním počinem byl foxtrot Three Policemen Step ze hry Premiéra skafandr.
"Jedna z našich prvních písniček s Ježkem byla Tři strážníci, roku 1928. Ježek sobě a nám dvěma tento titul oficiálně udělil. 'My tři strážníci si přece rozumíme, veď,' říkával s nadšeným usměvem, kdykoliv jsme v blázinci zákulisí nebo nad jeho pianem rozřešili vespolek nějaký zmatený a beznadějný problém, který ohrožoval premiéru. Tři strážníci, to byla autorská solidarita, svízele řemesla, to byly premiérové ovace, fašistické demonstrace i společný odjezd za oceán. Tři strážníci, to byl pro nás obraz věrnosti, symbol všeho, oč jsme se společně pokoušeli," vyprávěl Jan Werich.
Ježek byl angažován jako hudební šéf začínajícího Osvobozeného divadla. V pražském sále U Nováků dělal skladatele, aranžéra, kapelníka a ještě hrál v orchestru na piano. Tvořil spontánně. Leckdy jen stačilo pronést slova z budoucí písně a Ježek k nim složil melodii. Tak tomu bylo například se skladbou Tmavomodrý svět. "Nikdo z nás nevěděl, byla-li hudba složena na text či text na hudbu," poznamenal k jejímu vzniku Voskovec.
Zakladatel tradice české moderní taneční písně se narodil 25. září 1906 na Žižkově, jeho otec Adolf byl dámský krejčí. Ježek od tří let neviděl na pravé oko kvůli šedému zákalu a nepodařené operaci, po prodělané spále navíc trpěl nedoslýchavostí. V osmi letech jej rodiče dali do hradčanského ústavu pro výchovu a léčení slepých a na oči chorých dětí, kde se učil číst slepecké písmo a hrát na klavír, klarinet, kytaru a violoncello. V roce 1922 byl přijat na konzervatoř - obor kompozice. Byl také členem avantgardního uskupení Devětsil, hudebního spolku Mánes a od roku 1934 i pražské surrealistické skupiny.
Pro většinu Ježkových posluchačů bylo poněkud nepochopitelné, že skládal také klasickou hudbu. Mezi jeho učitele na konzervatoři však patřili Josef Suk a Josef Bohuslav Foerster. "Jarda Ježek - to byla zvláštní osobnost. Neoplýval nijak krásou, nejenže špatně viděl, později dokonce i špatně slyšel. Když však zasedl ve společnosti ke klavíru a hmátl do kláves, tak mohli jít všichni donchuáni do háje. Nejkrásnější děvčata byla kolem piána a existoval pro ně jen on. Fantastická vitalita z něho přímo živelně vyzařovala," vzpomínal na něj herec František Filipovský.
Před nastupujícím nacismem utekl Ježek s Voskovcem a Werichem v lednu 1939 do Ameriky. Odloučení od rodného prostředí však nesl těžce. Dával sice klavírní lekce a vedl Československý pěvecký sbor, jeho podlomené zdraví mu však nedovolilo dožít se konce války a vrátit se živý do Československa.
text: Roman Jireš
Témata: Jaroslav Ježek, Jiří Voskovec, Jan Werich, Osvobozené divadlo
