Legendární „Černé“ album Metalliky slaví 30 let, překročilo tehdy zapovězené hranice

Vydáno 11.08.2021 | autor: Tomáš Rumler

Seřadit oblíbené tituly do žebříčku ve stylu Top 10 chvilku zabere. Jestliže tazatel zadání mírně modifikuje s přáním označit zásadní nahrávku pro můj život, jde veškerá nerozhodnost stranou. Ukazovák neomylně míří na černý obal, kvůli němuž většina příznivců desku z roku 1991 nepojmenovává oficiálně, tedy Metallica, ale Black Album.

Legendární „Černé“ album Metalliky slaví 30 let, překročilo tehdy zapovězené hranice Legendární „Černé“ album Metalliky slaví 30 let, překročilo tehdy zapovězené hranice

Vzhledem k nepřebernému množství televizních kanálů, které je nyní možné sledovat, bez ohledu na hodnotu obsahu, připomíná retrospektiva na 80. léta cestu do pravěku. Šťastnější spoluobčané se dostali k signálu zahraničního vysílání, nicméně to nebyl můj případ. Okno do „nového světa“ se mně otevřelo až začátkem 90. let prostřednictvím kabelové televize. Sledovat například Davida Hasselhoffa a jeho luxusní sporťák K.I.T.T. v seriálu Knight Rider bez potřebné jazykové průpravy brzy omrzelo. V nabídce byla naštěstí i stanice, které bylo „rozumět“ výrazně lépe - MTV. Právě tam se v létě roku 1991 objevil klip k songu Enter Sandman. „Lars poznal už z demáčů, že Enter Sandman je největší pecka na úvod. Mně to nedošlo,“ řekl Bob Rock v epizodě cyklu Classic Albums.

Metallica vydala před 38 lety své debutové album, mohlo znít zcela jinak

Fascinace byla odstartována. Děj sice pojednává o nočních můrách, mé pocity při poslechu hitu nemohly být těmto nepříjemným stavům vzdálenější. Minulostí skupiny absolutně nepoznamenaný dvanáctiletý puberťák neřešil, že „Černé“ album není pro ortodoxní stoupence thrash metalu dost tvrdé, jak moc se čtveřice „zaprodala“ mainstreamu, že se basák Jason Newsted stěží zavděčí svým parťákům, natož kritikům, pro které vrcholná éra kapely skončila smrtí Cliffa Burtona.

Od vydání této kolekce už si v podstatě s ničím nemusejí lámat hlavu ani členové Metalliky. Úspěch předčil veškerá očekávání, a to především Lars Ulrich mířil vždy vysoko. Jako zapálený fanoušek sledoval dění na scéně i před tím, než se stal její součástí. Nepřestal ani poté. A tak ho zaujala deska Dr. Feelgood od Mötley Crüe produkovaná Bobem Rockem. Bubeník pochopitelně netoužil následovat glam metalovou image, šlo mu o kvalitnější zvukové vyznění nahraného materiálu. „Po kritickém poslechu ...And Justice For All bylo zjevné, že musíme přizvat odborníka,“ netajil Hetfield.

Tím měl být právě Rock. „Místem činu“ pak studio One On One v Los Angeles, kapelou vyzkoušené v období příprav ...And Justice For All. Do zákulisí nechal nahlédnout jeden z dalších klipů k Nothing Else Matters. Kulečník, úsměvy, pohoda… Dneska víme, že k idyle měla nálada daleko. „Z těch sestříhaných archivních záběrů to vypadá, že jsem se trochu choval jako kretén. Ovšem tehdy bylo ve studiu kreténů víc,“ zasmál se Rock ve výše uvedeném dokumentu.

Metallica má na "Blacklistu" Miley Cyrus, Davea Gahana i zpěváka Slipknot

Poprvé se prolnuly cesty hvězdné sestavy se skladatelem a dirigentem Michaelem Kamenem, jenž později spolupracoval na živáku S&M. Metallica před pár dny hrdě oznámila, že videoklip k této písni překročil na YouTube jednu miliardu zhlédnutí. Obdivuhodné numero. Vždyť v časech největšího boomu balady nebyla služba ani v plánu.

O nejproslulejším fláku čtyřicetileté historie souboru není pochyb. Podobnou záležitost by se nejspíš James Hetfield v předešlých letech styděl prezentovat i ve zkušebně. Není divu, že původně se zveřejněním nepočítal. Metallica sice v minulosti naznačila potenciál komponovat pomalejší věci (One, Fade To Black), ale až s Nothing Else Matters dotáhla tento záměr do konce. Pro mnoho pamětníků syrového debutu Kill 'Em All se jednalo o neodpustitelný hřích.

Žádnou divočinu nepředstavuje ani The Unforgiven. Dokonce Dave Mustaine (Megadeth) přiznal, že ji má rád. Dlouho se sice tvorbě bývalých spoluhráčů vyhýbal, ale v roce 2011 v rozhovoru pro časopis Revolver prohlásil, že jde o jeho nejoblíbenější skladbu z „Černého“ alba.

První čtyři desky nabídly dohromady jeden klip. Black Album rozšířilo sbírku rovnou o pět dalších. Wherever I May Roam inspirovala název turné (Wherever We May Roam Tour). „Z té skladby se pro nás i pro bedňáky stala hymna. Dokonale vystihovala život na turné,“ uvedl zpěvák. Při tvorbě autorská dvojice Hetfield & Ulrich netušila, kolik termínů v kalendáři bude nutné „obětovat“ kvůli obrovskému zájmu. Což překvapilo i Kirka Hammetta: „Nečekal jsem, že album způsobí takový rozruch a ovlivní tolik lidí. Vyjeli jsme na turné a přibývaly další a další termíny.“ Na první poslech zaujalo intro s využitím elektrického sitáru. Jason Newsted pro změnu použil dvanáctistrunnou basu.

Je zřejmé, že skupina nikdy nepostrádala kreativitu, geniální instinkt, touhu po inovaci. Bob Rock materiál pro Black Album nevymyslel, jenže dodal potřebný impuls a odvahu pro překročení do té doby zapovězených hranic. Prosadit své názory mu dalo zabrat. „Byli jsme mladí a naivní. Mysleli jsme si, že všemu rozumíme nejlíp a nikdo nám do toho nemůže kecat. Tenhle maník se fakt neupejpal. Seděl tam a rozdával rozumy,“ pravil Ulrich.

Je téměř jisté, že dříve by stejný přístup Kanaďana, navzdory velmi slušnému renomé, vyhodil ze sedla. Leč touha posunout se na další level byla silnější než ega hudebníků. I když producent muzikanty přiváděl k šílenství, dávali mu po dokončení jednotlivých písní za pravdu. Jeho tipy fungovaly, výsledek odpovídal představám. Cílem od začátku bylo, aby nahrávka byla dokonalá. „I když jsme měli s Bobem problémy, věděli jsme, že on je člověk, který to dokáže,“ prozradil Hammett.

Metallica slaví 30 let Černého alba, desku vydá v reedici

I více než rok po doručení na trh se stále jednalo o žhavé zboží. Poslední singlové polínko do krbu přiložil hutný track Sad But True. „Výborný příklad dohadů, jak rychlé má mít skladba tempo. Kvůli tomu jsme se hodně přeli,“ podotkl frontman. Milióny kopií již měly své šťastné majitele. Ti dávno znali všechny ostatní položky „Černého“ alba.

The God That Failed - nikoliv tradiční metalovou trefu do náboženství, nýbrž bolestnou osobní zpověď Jamese Hetfielda, jehož matka podlehla rakovině, protože věřila, že ji uzdraví víra. Údernou Of Wolf And Man. Intenzivní Through The Never. Přímočarou Holier Than Thou. Nejen v úvodu My Friend Of Misery konečně vynikla hra Jasona Newsteda. K exkurzi do historie mohla motivovat Don't Tread On Me.

Ne zcela bezvýznamnou roli v příběhu pátého přírůstku do diskografie opožděně sehrála Praha. V našem hlavním městě totiž v květnu 2012 zaznělo premiérově živě trio My Friend Of Misery, The Struggle Within a Don't Tread On Me.

O nějaké zastánce přišla, výrazně víc jich získala. Různá „nej“ jsou ošemetná, ale právě Black Album stojí za tím, že se o Metallice může mluvit jako o největší metalové/rockové bandě všech dob. Všichni zúčastnění označují měsíce ve studiu jako složité období. Bob Rock o „Černé“ desce mluví jako o nejtěžší, na které se podílel.

Právě to by mohlo být poselstvím mimořádné nahrávky. Majoritní část společnosti dnes vyžaduje všechno hned a hlavně bez námahy. Úspěchu je nezbytné něco obětovat. Bez enormního úsilí a vykročení z komfortní zóny by se na tucet hitů nevzpomínalo ještě po třiceti letech. „Naprosto respektuji Black Album díky faktu, že Bob Rock donutil muzikanty pátrat ve svých nitrech a oslovit jiné démony, s nimiž si původně nevěděli rady,“ potvrdil Shawn Crahan (Slipknot) v knize Iana Christieho Ďáblův hlas (Heavy metal - kompletní historie pro znalce).

Text: Tomáš Rumler, foto: archiv iREPORT
Témata: Metallica, Black Album, výročí, 30 let

zavřít