Vydáno před 13 hodinami | autor: iREPORT
První ročník CS Rockfestu konajícího se nedaleko Chicaga slavil v roce 2000 úspěch. Pořadatelé se z něj proto rozhodli udělat tradici a hned další rok festival zopakovali. Tentokrát české a slovenské krajany bavili Kabát, Elán, Buty, Arakain, Peter Nagy a František Nedvěd.
RETRO 2000 | Druhý ročník CS Rockfestu v USA. Krajanům zpívali Kabát, Elán, Buty, Arakain i František Nedvěd
Jak to vypadá, když pět desítek českých muzikantů vyrazí hrát své pecky do Ameriky? Co potkalo české a slovenské hudebníky na druhém ročníku CS Rockfestu 2001? Podle všeho začala nová tradice importu domácí poprockové scény do USA…
Loni si několik Čechoameričanů řeklo, že uspořádají rockový festival. Za zrodem stála česká muzikálová hvězda Kamil Střihavka, který si vyměnil několik e-mailů s jedním majitelem českého rockového klubu v Chicagu. Následně se do všeho zapojila internetová společnost CS Worldnet a první ročník CS Rockfestu byl na světě. Pravdou je, že s určitými porodními bolestmi, ale 1500 účastníků včetně samotných interpretů a novinářů bylo spokojeno. Již minulý rok řekl hlavní organizátor Jerry Beran, že se mohou fandové rocku těšit na další ročník.
Poněkud netradiční všehochuť namíchali pořadatelé do letošního programu. České barvy zde hájili Buty, Arakain, Kabát nebo také František Nedvěd. Právě jeho účast vzbuzovala největší úžas. Naše bývalé federální sousedy reprezentoval Peter Nagy a znovuvzkříšený Elán. Každému znalci muziky přijde tato zvláštní všehochuť rocku a folku poněkud nesouměrná. Nicméně zdejšímu návštěvníkovi způsobilo vystoupení každé z kapel velkou radost. "Nemůžete srovnávat festivaly u nás doma s tímto v Americe. Tady jde hlavně o import české a slovenské kultury zdejším lidem, kteří žijí v USA a nemají jinou příležitost, jak zhlédnout své domácí kapely," řekl v jednom z rozhovorů místní český fotograf, který žije v Chicagu už třetí rok. Oproti loňskému ročníku si pořadatelé dali větší práci s výběrem pódia, které bylo nesrovnatelně lepší. I zvuková aparatura byla o poznání kvalitnější. Nestalo se tak už, že by si někdo stěžoval na technické zázemí rockfestu. Minulý rok se totiž domácí scénou ještě hodně dlouhou dobu nesly stížnosti Michaela Kocába a dalších z Pražského výběru, kteří "neskousli" pódium o rozměrech pět krát tři metry.
Novinkou bylo i moderování Pavla Anděla, který zde mimo uvádění společně se svým štábem připravil podklady pro několik svých Nocí s Andělem a z celého festivalu vznikne i celovečerní dokument. Každopádně musím zkonstatovat, že poporodní bolesti už pominuly a miminko jménem CS Rockfest začalo pomalu mluvit a chodit.
Navzdory velkým diskuzím o tom, jak je v Česku špatně, mají se rockeři v Americe ještě hůře než tady. Tamní pivo se nevyrovná ani tomu nejhoršímu u nás. Navíc každý znalý pivař uzná, že domácí značky jsou jedny z nejlepších na světě. I proto organizátoři nechali přivést česká piva. Na festivalu se prodávaly třeba i utopenci nebo české minerálky. V přírodním areálu malého městečka Yorkville nedaleko Chicaga tak na tři dny vznikla taková malá česká oáza se vším všudy. Jedním z problémů je například i fakt, že v Americe se na veřejném místě pivem ani jiným alkoholem prostě neposilníte. Ani na místě se neprodávala žádná kořalka.
Příběh československého hitu: Elán - Voda čo ma drží nad vodou
Publikum se muselo spokojit s pivem a vínem. Na rozdíl od našich festivalů zde však fungovala dokonalá pořádková služba, která každou láhev tvrdého při vstupu ihned zadržela... Pro rockery je tedy Amerika peklem. Je však pravda, že jsem jednou na festivalu ucítil i trávu. Její konzumace však nepřekročila ani desetinu toho, co je běžné na takových akcích u nás.
Početná skupina českých hudebníků přiletěla tři dny před začátkem festivalu. Ještě předtím, než pustil rockery hlavní organizátor Jerry Beran na pokoje hotelu v Chicagu, upozornil je, co všechno v Americe nesmí. Zároveň všem vysvětlil, že si zde svým telefonem nezavolají. Síť 1900 MHz si vyžaduje speciální přístroje. Navzdory tomu si někteří mobil pořídili, aby byli ve spojení se svým domovem. Jedním z nich byl i Aleš Brichta. Po celé tři dny bylo co dělat. Organizátoři připravili několik večírků, kde mohli účinkující zažít, jak se chlastá v Americe. V Chicagu je mnoho turistických lákadel, jako například největší budova v USA Sears Tower nebo několik galerií a muzeí. Každá z kapel měla k dispozici svůj mikrobus s řidičkou, takže se nemusela starat vůbec o nic. Mikrobusy byly ještě navíc pořízeny v českých a slovenských národních barvách, takže šlo o vskutku originální počin. Tři dny uplynuly jako voda a festival mohl začít.
Sobotní program by se dal přirovnat k polední siestě. Vystoupení Františka Nedvěda, kterého si mnozí pletli s jeho bratrem Honzou, bylo hodně komorní. Navzdory tomu ho však publikum přijalo poměrně dobře. Překvapený Nedvěd dokonce třem tisícovkám návštěvníků vzkázal, že jsou lepší než domácí fandové. Proč? Znají prý jeho nejnovější repertoár z posledního alba lépe než domácí české publikum. Lahůdkou pak byla produkce Buty, kteří předvedli skvělý výkon v plné sestavě. Skoro tříhodinový koncert stačil obsáhnout tvorbu skupiny od A do Z. Posluchači mohli slyšet jak butovské prvotiny Jednou ráno, ale i Tatu či Krtka, ale i pomalou Mám jednu ruku dlouhou.
Po osmé večer pak přijel těsně před vystoupením slovenský Elán s Jožem Rážem a Vašem Patejdlem v čele. Eláni jen potvrdili dohady o tom, že už to přece jenom není jako dříve. Vždyť se i sám velký Jožo před nedávnem nechal slyšet, že ještě jednu desku a bude konec. Lační diváci, kteří zavzpomínali na staré československé diskotékové časy, si ani nevšimli toho, že to občas Elánům „ulítlo" a po zvukové stránce bylo i laickému uchu jasné, že to není to pravé ořechové. Jenže na druhou stranu, co víc můžeme chtít po chudákovi Jožovi, který se málem ze své nehody nevzpamatoval...
Příběh českého hitu: Aleš Brichta - Barák na vodstřel
Přítomní žurnalisté se však rozhodli, že jejich vystoupení bylo absolutní špičkou, a tak to také prezentovali celému světu. Nakonec díky velkým ovacím přesvědčilo publikum kapelu, aby několikrát přidala, a to stálo pořadatele tisíc dolarů. Podle místních zákonů musí hudební produkce končit úderem desáté večer. Ráž a spol. však ještě halekali na yorkvillské lesy o půl jedenácté. Místní šerif byl pak nekompromisní: tisícovka do městské kasy jako pokuta za překročení regulí.
Pokud jsem o sobotě napsal, že byla siestou, musím o neděli říci, že to byl pravý rockerský kotel. Už samotný začátek místní kapely Ravenhouse byl tvrdý. Harley na pódiu a coververze This Is The Road To Hell a dalších rockerských megahitů od Pink Floyd nebo Rolling Stones předznamenala atmosféru celé neděle. Vsuvkou mezi rockery byl Peter Nagy, jenž okouzlil místní návštěvnice natolik, že musel strávit dlouhé minuty fotografováním se a podepisováním památníčků jeho fanynek. Ostatní program se už odehrával v rockové režii. Vystoupení připomínalo vesnický heavymetalový večírek. Aleš si zanadával na teplé pivo a velké horko, které způsobovaly, že vypadal chvílemi jako hastrman. Přece jenom kožené kalhoty a dlouhá košile se do tak vlhkého a horkého podnebí středu USA nehodí. Není divu, že byl splavený jako myš. Navzdory tomu zazpíval tvrdé pecky, při nichž se otřásal celý areál. Brichta využil výletu na festival i k natáčení videoklipu k novému albu, které vyjde v podzimních měsících. Podle očekávání však nezapěl svůj velký hit Dívka s perlami ve vlasech, že by kvůli velkému horku?
Přítomní se už nemohli dočkat hlavní hvězdy Kabátu. Lídr kapely Pepa Vojtek si s sebou vzal i svou „princezničku“ Sabinu Laurinovou, která se stala snad největším artiklem celého festivalu. Okouzlila svým půvabem i místní policisty, kteří se s ní fotili jako o závod. Mužská část návštěvníků rockfestu pak reagovala stejně. Sabina rozdávala jeden úsměv za druhým...
Kabát se neostýchal a začal pěkně od podlahy. Možná i to vyprovokovalo pár rockových nadšenců k tomu, že začali po sobě skákat z pódia. Bohužel měla tato radovánka zanedlouho svou první oběť. Při nevydařeném skoku totiž zasáhl svým tělem jeden rozdováděný návštěvník mladou slečnu, která to zaplatila několikaminutovým bezvědomím, z něhož se naštěstí probrala. Ani samotný skokan nevyšel bez zranění. Roztrhl si dolní ret a vyrazil přední zuby.
Atmosféra celého festivalu byla v národním duchu. Zpívalo se česky, vlály české vlajky a pilo se české pivo.
Mnozí si mysleli, že to není pravda, když vloni avizovali pořadatelé první ročník CS Rockfestu. Na internetu se objevovala oznámení typu, že jde o akci imigračních úředníků, kteří chtějí pod záminkou organizace festivalu pochytat ilegální české a slovenské pracovníky v USA. Loňská hlavní hvězda Pražský výběr se „oživila" jen pro trutnovský festival a americký rockfest. Nakonec letos navštívilo přehlídku zhruba tři tisíce lidí, což je oproti roku 2000 stoprocentní nárůst. Pořadatelům se podařilo napravit loňské chyby a nastolit novou tradici importu české pop scény do USA.
Text původně vyšel v časopisu Report č. 10/2001.
Článek je součástí retrospektivního cyklu iREPORTu, který přináší sondu do historie hudební publicistiky od doby vzniku časopisu Rock Report (později REPORT) v roce 1991. Vybrané články jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími digitalizovanými materiály z bohatého redakčního archivu.
Text a foto: Madreé
Témata: CS Rockfest, Chicago, Kabát, Elán, Sabina Laurinová, Ravenhouse, František Nedvěd
