RETRO 2000 | První CS Rockfest v USA. U Chicaga krajanům zahráli Olympic, Pražský výběr, Tublatanka, BSP, Vladimír Mišík i Vlasta Redl

CS Rockfest
Yorkville, Illinois, USA
26. až 27. 8. 2000

Když bylo Kamilu Střihavkovi nabídnuto zahrát si za Atlantikem, navrhl Marcelovi Marderlovi, majiteli chicagského klubu Morava, aby zde uspořádal rovnou cosi na způsob českého Woodstocku, tedy reprezentativní přehlídku našeho rockového mainstreamu.

Příběh českého hitu: Olympic - Slzy tvý mámy

Marderla se spojil s podnikavým Jerrym Beranem z Kalifornie, který prostřednictvím serveru www.csworldnet.cz oslovuje našince z nejrůznějších koutů (nejen) Ameriky. Ve spolupráci s agenturou Syrinx vypravili z Ruzyně čtyřicetičlennou posádku, kterou tvořili členové Pražského výběru, Olympiku, No Guitars!, BSP, Big Heads, Tublatanky, kapely Vlasty Redla Každý den jinak a Mišíkova bandu Etc... Nejdelší společný výlet na trase Praha-New York-Chicago- Yorkville vyústil ve dvoudenní CS Rockfest 2000, historicky první významnější představení tuzemského rocku v USA.

Češi jsou všude

Akce, nad níž převzal záštitu prezident ČR, byla logicky situována do oblasti, kde se zdržuje největší česko-slovenská komunita. Prý tu je na půl milionu Čechů. Odhadem, neboť významnou část tvoří mládež, která zde pracuje a bydlí ilegálně. Šance na návrat domů bez tvrdého postihu amerického imigračního úřadu jsou mizivé: „Připadalo mi, že Amerika je moje jediná šance. V Ostravě jsem přišel o práci, zůstalo mi tak akorát na letenku. Tady jsem ale okamžitě sehnal slušnou práci, dostal půjčku a mohl si dovolit dobré bydlení, auto... Prostě bezproblémové žití. Zůstat tu? Nevím. Rád bych svůj pobyt zlegalizoval, ale nevím jak. Až budu chtít domů, nejspíš mi nezbyde než jít si odsedět trest za překročení pobytu a pracovního povolení." Tohle dilema řeší šestadvacetiletý Petr se svou přítelkyní stejně jako desetitisíce dalších Čechů, Moraváků, Slováků nebo Poláků.

Příběh českého hitu: BSP - Země vzdálená

Hudebníci se s těmito případy setkali hned v prvních dnech, kdy je obklopila česká omladina ve Wisconsin Dells. V tomhle městečku ve státě Wisconsin, vzdáleném tři hodiny autem od Chicaga, trávili čtyři dny povětšinou řáděním na těch nejdivočejších zábavních atrakcích, které si jen dokážete představit. Nejvíce si vodního" Disneylandu užívali Vilém Čok, Kamil Střihavka, Michael Kocáb a hlavně Klaudius Kryšpín, který snad nevynechal jedinou adrenalinovou skluzavku, obří tobogán nebo příležitost k bungee jumpingu. Bubeník Výběru přiletěl za výpravou z Melbourne, staral se o dobrou náladu a porovnával život v Austrálii s americkými poměry.

Ztracení pasažéři

Muzikanti shodli na tom, že by to tady dlouho nevydrželi. Nelibě nesli zákazy kouření a konzumace alkoholu na veřejných prostranstvích, hamburgerovou kulturu amerického venkova i enormně zkomercionalizovaná média. Nelíbila se jim americká MTV, kde snad za každým videoklipem následuje reklamní blok, a později přísný policejní dohled v dějišti festivalu. Jak se zabavit, když tu žijí jen obtloustlé Američanky? Nezbývalo než relaxovat ve vyhlášeném centru vodní zábavy, jež ovšem po sezóně zejména v nočních hodinách zelo prázdnotou. Daleko záživnější byly soukromé mejdánky na hotelu než návštěvy tamních barů, kde se dalo jen cucat nedobré pivo a poslouchat žalostné pěvecké výkony při karaoke. Pořadatelé Rockfestu tohle místo naší enklávě prý vybrali proto, aby předešli problémům. Většina cestujících byla v USA poprvé.

Příběh českého hitu: No Guitars (Kamil Střihavka) - Černá růže

V Chicagu se kterémukoliv cizinci může stát, že ho sebere policie nebo že se ztratí. V noci jsi podezřelý už jenom tím, že chodíš pěšky, přeháněli. Hlavní důvod byl asi spíš ekonomický, neboť bydlet v ubytovně spravované Poláky ve dvoutisícové obci nebo v kterémkoliv hotelu velkoměsta stojí rozdílné peníze. Proti tomuto argumentu však žádná hvězda neprotestovala, protože už na letišti v Newark (NYC) jsme přišli o dva pasažéry! Basista No Guitars Zdeněk Mazač a Aleš Krčál z Redlovy skupiny netrefili v podroušeném stavu správný vchod a kdesi se zasekli. Posádka vnitrostátní linky pomalu ztrácela trpělivost – během 1,5hodinového čekání na losery několikrát vyhrožovala dvoutisícovou pokutou za kouření či konzumaci vlastních nápojů. Vzlétli jsme bez nich. Vypadalo to jako malý zázrak, když jsme se zase všichni sešli v Chicagu. „Vlezli jsme do jinýho letadla, ale směr byl správnej," lakonicky pronesli oba průseráři.

V obležení fanoušků i policie

Vlhký vzduch a cestování byly tím nejméně příjemným. Prakticky celý den jsme strávili v autobuse, abychom v předvečer Rockfestu dorazili do opravdového zapadákova vísky Morris čítající dvě hamburgrárny, supermarket, pub a náš hotel.

Příběh českého hitu: Olympic - Želva

Mnoho jsme toho neviděli, i cestu do dějiště festivalu lemovala jen nekonečná kukuřičná pole. Naštěstí tu byl víkend a s ní událost, kterou polský kemp Solidarnosc ještě nezažil. Z Illinois, Wisconsinu, ba dokonce i z daleké Georgie, Kalifornie a Kanady se sem sjeli lidé lační po hudbě, na níž vyrůstali. Neváhali jet desítky hodin a zaplatit sto dolarů za vstupenku, aby se alespoň na chvíli cítili jako doma. V areálu prakticky nebyl slyšet jiný jazyk než čeština a slovenština, těch několik Amíků se tu buď běžně rekreovalo nebo v uniformách střežilo průběh obou hracích dnů.

Rockfest se obešel bez výstřelků... Policajti a šerifovi lidé zasáhli jen jednou, když sundávali párek zlitých Slováků ze střechy altánku. Vyvěsili varovné „dopravní“ značky No Drugs a po zbytek víkendu se nudili. Hudebníci se permanentně nacházeli v obležení fanoušků, kteří neskrývali své emoce, stesk po rodné hroudě a děkovali za cenný kontakt s domovem. I protřelí populárové Janda, Kocáb a Pavlíček byli zájmem o své osoby zjevně zaskočeni a prakticky celá odpoledne nedělali nic jiného, než se podepisovali, fotili a zdravili se svými obdivovateli. Pak si konečně zase pochutnali na české kuchyni a českém pivu a šli hrát.

Rockfest, který vidělo přes 1 500 diváků, zahájila VATA. Kapela složená z moravských usedlíků v čele se zmíněným Marderlou hrála všehochuť od Dylana až po Pusu včetně vlastních tancovačkových výtvorů. Natěšenému obecenstvu slabý začátek hudební produkce nevadil - jedni se teprve aklimatizovali, další se sháněli po cenných autogramech, ostatní trpělivě očekávali porci kvalitnějšího soundu. Poprvé se rozezpívali s Vladimírem Mišíkem a Etc…, jejichž playlist pamatoval třeba i na zlidovělé melodie Šmajdák a ploužáky a Večernice. Znali také folkrock Vlasty Redla. Mnohem větší virvál zavládl během volby miss Rockfestu - tuto recesi podpořili porotci z Olympiku a Tublatanky v čele s Petrem Jandou, po kterém byla ze všech účinkujících nejvyšší poptávka. Děvčata (a jeden transvestita) podstoupila několik úchylných soutěžních úkolů - za normální lze považovat jen zpěv a striptýz. Přihlížející Američané to komentovali slovy: „Ugly!" „Nechutné!“ A když se dostal ke slovu a činu Mato Ďurinda, zakrývali svým dětem oči. Ten si prý ženy vybírá hlavně podle vůně, a tak dobrých pět minut očuchával finalistky od hlavy až k patě. Vyhrála blondýna...

Příběh českého hitu: Pražský výběr - Chvastoun

Po patřičných technických úpravách se schylovalo k vrcholu soboty. Pražský výběr nešetřil hity ani energií. Kocáb byl sice uveden jako budoucí kandidát na prezidenta, ale s úderem prvních tónů se proměnil v Hraběte X a posléze změnil image na Tatrmana. Místo masky Ropotáma, kterou mu ukradli v jeho pražské vile, si na hlavu narazil červený kulich a vyváděl jako v dobách Straky v hrsti. Jeho spoluhráči jakbysmet. Hrály se největší pecky to ostatně čtete z Čokova playlistu. Kocáb hodil mikrofon do davu a vyzval první řady, aby se hlasitě projevily. Ozývaly se hlasy plné euforie a uznání: „Čekali jsme starý rockery, ale jsou tady skvělí muzikanti s pořádnou muzikou!"

Země vzdálená

Po sobotní pařbě neměl na ranní fotbalový turnaj nikdo ani pomyšlení. „To by mě zabilo, honit se v deset za míčem," vystihl to kdosi z Olympiku. v areálu nocující diváci krátce po poledni vyčkávali další czech made sound. Přišla však velká chvíle pro početné slovenské publikum – Tublatanka pootočila hodinovou rafičkou o dobrých patnáct let nazpátek, když vyrukovala se svým nejznámějším repertoárem z osmdesátých let. Její juchající pop metal duněl v Solidarnosci minimálně dvě hodiny.

Příběh československého hitu: Tublatanka - Pravda víťazí

Navíc několikrát přidávala, čímž přetáhla vyhrazený čas, a tak si vysloužila označení: „Nesestřelitelná Tublatanka." Ve tři odpoledne se konečně dostala na řadu současnější a vyspělejší muzika. Poslechový program Big Heads (Michal Pavlíček, Jiří Veselý, JiříZelenka, Jan Kolář) zahrnoval instrumentálky zveřejněné na jediném albu i řadu skladeb, které teprve (a už dlouho) na vydání čekají. Povětšinou v sedě fans sledovali i následné vystoupení No Guitars - Střihavkovy refrény se rozléhaly široko daleko. Stejně tak při setu BSP. Je pochopitelné, že daleko od domova nejvíce zabrala Země vzdálená. Balage, Pavlíček a Střihavka se na pódiu sešli po dvou letech. Ota Balage po koncertě přiznal, že se po pauze necítil za klávesami nejjistěji. Nejvytíženějším umělcem se stal Jiří Zelenka, který bubnoval v Big Heads, No Guitars, BSP a v Etc...!

Už v pět mělo dojít na nedělní headliners. Přiznám se, že nevím, zda pořadatelé brali ohled na ty fanoušky, které čekala dlouhatánská cesta domů, anebo na místního šerifa, jenž si nepřál noční kravál. I tak si to Olympic a jeho posluchači dokázali pořádně užít. Janda a spol. sice chtějí hrá především novoty, v Yorkville však rádi podlehli tužbám přítomných nadšenců a přihodili sérii zavedených šlágrů. O Slzách tvý mámy šedivý platí totéž, co o největším hitu BSP. Vymyslel jsem spoustu nápadů zpívaly čelní řady a kapelník, který si na tohle vystoupení nechal ušít koženou vestu se státní vlajkou na zádech, jenom dirigoval.

Blues a Al Capone

Tohle představení bylo fajn tečkou za fesťákem, na který mají navázat individuální koncerty dalších Čechů a Slováků v Chicagu a posléze další ročník Rockfestu. Že se jedná o vcelku dobrý byznys, už pochopilo víc lidí, a tak se po jarní návštěvě Lucie do těchto míst vypravili Kabát a Vašo Patejdl, v dubnu příštího roku dojde na turné Olympiku. Doufejme, že je budou následovat i progresivnější spolky, ve své tvorbě akcentující nejnovější dění na české scéně... Hraje se tu pro mladé, nikoliv pro letité usedlíky, jak si někteří z naší výpravy před odjezdem mysleli. Bez zajímavosti jistě není, že všichni účastníci Rockfestu vystoupili bez nároku na honorář, jen za stravné.

Příběh českého hitu: Vladimír Mišík - Slunečný hrob

Blížil se konec zájezdu a na samotné Chicago zbývaly jediný večer a noc. Prohlídce centra předcházel oběd v české restauraci Klas, kde prý kdysi vysedával ganster všech gansterů Al Capone. Na jeho karty jsou majitelé obzvlášť pyšní a vystavili si je do vitrínky. Do klubu Morava, kde došlo na krátkou autogramiádu, projížděl náš autobus skrze značně zaplivanou černošskou čtvrť, kde na bělocha nenarazíte. Jerry Beran, který si občas zahrál na průvodce, tentokrát reagoval: „A to si o nás pořád hodně Američanů myslí, že patříme k zemím třetího světa."

I přes únavu se každý se snažil maximálně nadýchat nočního velkoměsta. S Kocábem a Střihavkou jsme však nejprve vlétli do Virgin Megastore, sousedícího S naším hotelem. Zatímco Kamil doplňoval rozkradenou sbírku (mj. desky Jeff Becka), Michael se pídil po nahrávkách, které ho zaujaly v Rock Reportu. Koupil si Underworld, posledního Gabriela, přihodil Bowieho fotobiografii, několik beatlesovských cédéček a DVD a odcházel s plnou igelitkou. Kdyby nás nevyhnal chladný vzduch klimatizace, asi bychom se ještě zdrželi...

Někteří se jen tak procházeli v downtownu, část No Guitars šla chytat ryby k jezeru Michigan a největší skupina se těšila do vyhlášeného House Of Blues. Tímto směrem jsme se vydali také my, abychom se přesvědčili, že je tento proslulý stánek bohužel více turistickou atrakcí než věrným bluesovým klubem. Navíc pondělí je dnem, kdy se v Chicagu moc nehraje, a tudíž bylo možné zhlédnout jen průměrnou černošskou kapelu v restauraci, koncertní hala byla zavřená. Hromadný odchod uspíšilo zjištění, že nás číšník pěkně natáhl. Čok na Pavlíčka: „Hamburgera za padesát doláčů jsi ještě neměl, co Čombe?!" Česká rocková elita vzala tedy nakonec zavděk méně známým Blue Chicago, odkud se ozývalo nepoměrně kvalitnější funky a blues.

Příběh českého hitu: Pražský výběr - Na václavskym Václaváku

Big Time Sarah And The BTS Express, rezidenti klubu, se starali o příjemně strávený večírek na rozloučenou. Došlo na několik pikantních situací třeba v momentě, kdy si skoro metrák vážící zpěvačka vzala Střihavku na klín a začala s ním swingovat.

Osmidenní pobyt za velkou louží některé muzikanty inspiroval. Olympic slibuje, že jeho další, tedy 347. studiová deska ponese název Chicago. Ač to byla svým způsobem cesta do neznáma, obešla se bez větších potíží. Problémům s transportem nástrojů a vyčerpávajícím přesunům z místa na místo se dá příště předejít. Pružně zareagovaly ČSA, když nás po zrušeném zpáteční letu operativně přihrály jiným společnostem, které nás domů vrátily po linkách Chicago-Frankfurt-Praha, resp. Chicago-Paříž-Praha.

Text původně vyšel v časopisu Report č. 10/2000. Prolistujte si celé číslo.

Článek je součástí retrospektivního cyklu iREPORTu, který přináší sondu do historie hudební publicistiky od doby vzniku časopisu Rock Report (později REPORT) v roce 1991. Vybrané články jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími digitalizovanými materiály z bohatého redakčního archivu.

Prohlédněte si ročník 1991 a 1992 RockReportu v digitalizované podobě.

Text: Jarda Hudec, foto: Marek Smejkal, Jarda Hudec
Témata: Rockfest, Kamil Střihavka, Olympic, Pražský výběr, No Guitars!, BSP, Big Heads, Tublatanka, Vlasta Redl, Vladimír Mišík, Yorkville