Márdi (Vypsaná fixa) interview: Skok z pódia je jeden z jasnejch důkazů, že hrajeme dobře

Vydáno 19.06.2017 | autor: Hana Bukáčková

S Márdim jsme si povídali v den křtu vinylu Tady to někde je. Ten posléze hodil do Vltavy, aby měl Bártův Anděl co poslouchat. Svoji originalitu si Vypsaná Fixa zachovala i při skládání hokejbalové hymny či v utajeném názvu posledního alba s osmisměrkou. Frontman nám mimo jiné prozradil, že po prvním koncertu chtěl skončit, ale kamarádi ho přemluvili. A díky tomu letos odehrají koncert s pořadovým číslem 1982. Proběhne ve Velké Lucerně v Praze 20. prosince. K vidění bude skupina také po celé léto na festivalu Hrady CZ.

Márdi (Vypsaná fixa) interview: Skok z pódia je jeden z jasnejch důkazů, že hrajeme dobře Márdi (Vypsaná fixa) interview: Skok z pódia je jeden z jasnejch důkazů, že hrajeme dobře. Foto: Daniel Salač

Márdi, dnes vstoupil v platnost zákon proti kouření v klubech a v hospodách, dotkne se vás to nějak?
Tak napůl, protože Mejla s Pítrsem kouří při hraní, kdežto já s Mejnem jsme nekuřáci, takže jsme naštěstí mimo tento matrix. (smích) Ale obě strany mají svoje pravdy. Dá se použít lehce pozměněnej výrok Forresta Gumpa, že bejt kuřák teď není žádnej med.

Jak vzpomínáš na jarní část turné k nové desce?
Dobře, protože jsme hráli skoro celou desku a to jsme dlouho neudělali. Lidi nové písničky brali. Koncert vlastně začínal tím, že jsme odehráli osm nebo devět nových písniček po sobě a bylo to dobrý.

 

Podzimní část se ponese ve stejném duchu?
Ano, jen budeme hrát na místech, kde jsme nebyli na jaře. Jsou to větší - vyšetřená města – je to lepší část turné. (smích)

Vypsaná fixa představí na Střeleckém ostrově vinyl Tady to někde je. V prosinci zahraje ve Velkém sále Lucerny

Na pražském koncertu si odbyl premiéru váš nový klip Limity, který je oproti předchozím videím víc artový. Kdo za ním stojí?
Byl plně v kompetenci Jordana Haje a jeho bratrance Givinara Kříže, vzali si píseň pod svou fantazii a povedlo se jim to výborně. Podle mě je to jeden z našich nejlepších klipů. Jsem z toho fakt nadšenej a celej klip mi připomíná svět spisovatele Roalda Dahla, kterýho mám moc rád.

Když se chytnu názvu písně, máš nějaké limity, zkrátka něco, do čeho bys nešel?
Záleží, co by to bylo. Mám limity, do čeho bych s kapelou nešel.  Určitě bychom nehráli v souvislosti s jakoukoliv politickou stranou.

S jakými reakcemi na novou desku Tady to někde je jste se setkali?
Asi jako s každou deskou se to rozdělilo na dva tábory. Někomu se to líbí a někomu ne. Tak je to vždycky.  Nejvíc mě ale potěšilo to, že mnozí z těch, kteří nahrávku kritizovali, pak nakonec férově uznali, že je dobrá. A to dokazuje, že tuhle desku nemůže poslouchat každej kudrnáč. (smích)

RECENZE: Vypsaná Fixa píše novou deskou svoji budoucnost

Vizuál alba je stvořený z osmisměrky, prvně si z ní fanoušci jeho název měli rozluštit. Jaké první slovo se ti z ní vybaví?
Rekord, ten je vidět vždy. Pak Romero a Zachytávač obráceně. (úsměv)

ZA VŠÍM HLEDEJ MEJLU

Nyní vydáváte vinyl, který je netradičně bílý, čí to byl nápad?
Za vším hledej Mejlu (úsměv), který dělal i vizuál alba. Hodilo se to ke konceptu.

Součástí vinylu je booklet s materiálem o natáčení, čím bylo tak zajímavé, že si zasloužilo takovou pozornost?
Je to pravda, součástí je sešit. Napsal jsem blog o nahrávání, který je složen z pěti nebo šesti kapitol. Popsal jsem místa, kde jsme natáčeli, jak to probíhalo. Je to příběh desky. Lidi vidí, jak deska vzniká. Po jeho přečtení si třeba někdo řekne, jakou nám to dalo práci a že nám nějakou tu kačku za to pošle.

LIVE: Vypsaná Fixa ještě nedopsala. Na vyprodaný křest nové desky znovu přilákala i mladé fanoušky

Album jste natáčeli na různých místech, proč?
Vybírali jsme si méně známá menší studia, která nás zaujala svojí atmosférou. Jsme takový protipól toho, jak většina kapel jezdí natáčet v poslední době do zahraničí… tam už jsme v roce 2009 byli, máme náskok a díky němu víme, že domácí půda je dobrá. (úsměv)

Co chystáte speciálního ještě na tento rok?
Počítali jsme si koncerty a vyšlo nám, že když odehrajeme současné naplánované koncerty, tak budeme mít koncert s pořadovým číslem 1982, proto jsme si řekli, že to musí být velký a dali jsme ho do Velký Lucerny 20. prosince.

 

PO PRVNÍM KONCERTU JSEM MYSLEL, ŽE SKONČÍME

Pamatuješ si první koncert Fixy? Vzpomeneš si, jak probíhal?
První koncert byl, tuším, v roce 1995 na festivalu WAYNESTOCK u Žlutýho psa v Pardubicích, kde jsme vystupovali první. Hráli jsme tak hrozně, že jsem po koncertě řekl, že končíme. (smích) Na baru mě naštěstí spoluhráči ukecali, a proto hrajeme dál.

Letos opět hrajete na festivalu České hrady.cz, jehož jste pravidelnými účastníky, čím si vás právě tento festival získal?
Pořádají to dobrý lidi. Potkáš se s lidma z jiných kapel a navážeš nový vazby, třeba s Visáčema jsme se takhle skamarádili a pak jsme s nimi jeli turné. Je dobré, že hraješ ve stejný čas a kolem stage fungují stejní lidé, kteří přesně vědí, co mají dělat. Díky tomuto festivalu jsem se dostal na místa, kam bych se nikdy nepodíval a na některé hrady jsem i zavítal.

Těšíš se na nějakou kapelu v rámci festivalu? (kompletní program jednotlivých zastávek najdete na webu festivalu, pozn. red)
Letos hrajeme výjimečně v pátek, a tak se těším na vyhlášení karnevalových masek, protože to jsem to ještě nikdy neviděl. Třeba někdo přijde převlečenej za Vypsanou fiXu.

Jaký nejlepší zážitek máš z tohoto festivalu?
Nejlepší se hledá těžko. Je jich tolik, že to ani nejde vybrat. Ale na jeden koncert nezapomenu nikdy. Přijeli jsme do Rožmberka pět minut před začátkem našeho setu a stihli jsme začít včas a byl to skvělej koncert. 

Na jaký festival se rád vracíš?
Na náš On the Road, co pořádané my na konci srpna. Navíc s Pítrsem a s pár kamarády z Pardubic jsme založili spolek Dea Dealbata  který ho už jedenáctým rokem spolupořádá. Je to náš biofestival. (smích) Je to jako když si uděláš džus z hrušek, který si doma vypěstuješ, trvá to dýl, je toho míň, ale zato to líp chutná.

Před pár dny se uskutečnila každoroční akce Každej chvilku na španělku, jak se povedl tento ročník?
Je to další z akcí našeho spolku. Řekli jsme si totiž, že chceme podporovat kulturu v Pardubicích. Letošní ročník se povedl, přijel Michal Hrůza, kterému se to líbilo. Krom toho děláme pravidelně ještě Dětský den a letos přidáváme tajemnou akci Paní Pávová čeká..

HRANÍ PRO DĚTI JE OSVĚŽUJÍCÍ

Ty máš i dětské projekty Kašpárek v rohlíku a Mixle v piksle, jak s nimi pokračuješ?
Mixle v piksle jedou dál, snažíme se ale hrát jen občas. Protože když bys měla hrát třikrát týdně Skákal pes…, tak ti z toho hrábne. Ale když si to dáš jednou za čas pro nadšený děti, tak je to vtipný a osvěžující.

 

Na jakém nejzajímavějším místě jsi hrál?
Hráli jsme na spoustě bizarních míst, třeba na vyhlídce u Pražského hradu. Nejdřív jsme hráli my a po nás Orchestr Miroslava Hybše. Bylo strašný vedro a na tom koncertě byl jen jeden bezdomovec, který tam seděl a popíjel u toho krabičák. Pak dorazil Miloš Frýba, přišel za mnou a zeptal se mě, jestli jsme neviděli Mirka Hybše, že tu má teď někdy hrát. (smích) Nebo jsme měli turné po Japonsku, v Bulharsku, v Itálii, v Německu... Taky už jsme několikrát navštívili Londýn… Zažili jsme toho celkem dost.

Jaké bylo turné po Japonsku, jak vás místní přijali?
Jeli jsme s japonskou partou a reagovali na nás všichni dobře. Japonské publikum se liší od českého tím, že se na hudbu soustředí a vůbec nechodí pařit na bar.

Pro vaše koncerty je typické, že fanoušci co chvíli skáčou z pódia, neštve vás to?
To k tomu patří…. Někdy se nestane nic, někdy se jich urve miliarda. Když jsem já chodil na koncerty, tak jsem taky občas hupsnul. Někdy si skočím i našem koncertu. Skok z pódia na koncertu je jeden z jasnejch důkazů toho, že hrajeme dobře a že lidi do toho jdou s náma.

Vnímáš je nějak?
Musíš si dát bacha na mikrák, aby o něj nezakopli a nevyrazili ti zuby. Jinak je sem tam i  sleduju, jak dopadnou a vylezou. (úsměv)

S PSANÍM TEXTŮ TO JE STEJNÝ, JAKO KDYŽ JDEŠ NA RYBY - BUĎ CHYTÍŠ HNED, NEBO ČEKÁŠ

Kde bereš inspiraci pro skládání textů?
Má na to vliv melodie, kdy jsi ji pouštím dokola a v hlavě se mi najednou vynoří nějaká věta či slovo a celé to popíšu. Něco klidně složím hned, něco trvá rok. Je to jako když jdeš na ryby, buď chytíš hned, nebo čekáš… Třeba Limity jsem složil hned - vzal jsem kytaru a bylo to i s velkou částí textu. Přílítlo to z vesmíru a vybralo si mě to.
Už se těším, až zase začnu psát, teď jsem si dával po desce pauzu. Od Jury Hradila, se kterým spolupracuji, tam mám písně, které čekají ve skladu, až je někdo vysvobodí. (úsměv) Z fleku jich tam je kolem dvaceti, které by mohly jít ven.

Vaše písně zazněly i ve filmech, rýsuje se něco v této oblasti?
Teď lze třeba slyšet  závěrečnou píseň k titulkům nového filmu Bohdana Slámy Bába z ledu, kterou jsem napsal již před pěti lety s první verzí scénáře.  Taky jsme složili hymnu Nepotřebujeme rolbu k hokejbalovému mistrovství světa v Pardubicích. Kdysi jsem hokejbal hrál, a tak to šlo dobře.

Poslední dvě otázky na závěr, chytnu-li se názvů vašich nových písní….

Jaké místo na světě máš nejradši?
Domov - ten je podle mě nejlepší.

Máš radši klid a mír a ticho, nebo upřednostňuješ šrumec?
Nejdřív mám rád šrumec na povedeným koncertě a poté klid a mír a ticho, kdy jsem třeba chviličku po koncertě sám a koukám jenom "do blba". (smích) Je to takovej krátkej časovej úsek nebo záblesk, kdy je všechno v rovnováze a všechno je správně. A pak to zmizí. (úsměv)

Text: Hana Bukáčková, foto: Daniel Salač

Témata: Vypsaná fixa, Tady to někde je, Márdi, Mixle v piksle, Kašpárek v rohlíku, Limity

zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím