anketa - 30 let od Sametu

Pokáč
1) moznost delat co chci, samozrejme v ramci nejakych mezi slusnosti ale oholit si vlasy a nechat si narust delsi fousy, jet studovat do belgie, nahravat svoje pisnicky na youtube...tohle jsou naprosto bezny veci, ale nebejt svobody, nic z toho neni mozny
2) 30 let na svete jeste nejsem, takze nemuzu popsat zivot predtim, nicmene mne se tady zije super a myslim, ze se mame jak prasata v zite proti zbytku sveta
3) to pro me byly vsechny udalosti, ve me stale jeste pretrvava euforie ze krtu meho alba ve foru karlin...a co se tyce jinych interpretu, nejvetsi pecka pro me asi byla v detsvi kapela lunetic

 

1) Svoboda je důležitý prostředí pro život. Je jako les. Dobře se v ní dýchá, tvoří, cestuje, vyslovují myšlenky a názory. Sem tam najdete prašivku nebo dokonce muchomůrku, ale ve svý podstatě je to krása. A musíte dát bacha, aby se do ní nepustil kůrovec.

2) Vesměs pozitivně a když zůstanu v té lesní tématice tak pár prašivek a prašivců se našlo a protože jsme si z nich hned udělali smaženici, tak nám bylo blbě. Ale myslím, že máme sílu se z toho vždycky nějak dostat.

3) Nedokážu vybrat jeden. Jako důležitý vnímám to, že ve svobodném uspořádání společnosti mohlo vzniknout spoustu institucí, který vzniku oněch událostí a zážitků principielně pomáhají.

1) Já komunismus zažil jen jako dítě, ale v naší rodině zůstalo hodně zážitků jak z komunismu, tak z druhé světové války. Svobody si velmi vážím, protože pro ni umřelo mnoho lidí, několik i z mé rodiny. Děda byl za války partyzán stejně jako jeho dva bratři, ten třetí dokonce v armádě. Přežil to jen dědeček, ale musel si projít několika koncentračními tábory. Svoboda je pro mě i proto klíčová. Vážím si ji tolik, že jsem připraven ji chránit kdykoliv to bude třeba. Smrt všech těch obětí přeci nesmí být zbytečná.

2) Jsem přesvědčený, že my Češi jsme dlouho neuměli zacházet s demokracií. Není divu – jako samostatné Československo jsme si to příliš dlouho neužili, před tím jsme dlouho byli pod nadvládou někoho jiného a potom jsme zažili dvě velmi komplikovaná období – protektorát a komunismus. Najednou byl rok 89 a měli jsme pouhé ideály toho, jak má vypadat „svoboda“. Jenže byli jsme pozadu. Teprve teď jsme pochopili, že to není tak snadné. Že skutečná svoboda se musí tvrdě vydřít, budovat ji a starat se o ni. Že svoboda neznamená možnost dělat si, co chceme, ale spíš vybrat si ta správná pravidla a dodržovat je. Věřím, že postupně se tohle všechno naučíme. Nejsme na tom ale vůbec zle. I když současná politika v ČR vytváří možná dojem, že ano.

3) Pro mě to bylo 11. Září. Teroristické útoky v USA byly pro mě natolik šokující, že jsem se několik let obával řetězové reakce. Věřil jsem, že to rozpoutá třetí světovou válku. Svět to ustál. Je zřejmě odolnější, než jsme si sami mysleli. Nicméně nezůstalo to bez nežádoucích účinků. Války v Iráku, Afghánistánu a následně další konflikty na blízkém východě rozpoutali nové světové krize, společenské i humanitární. Je třeba jim čelit a neustále být na pozoru. Naše svoboda není samozřejmostí.

 

 

1) Zajímavé je, že svoboda je neporazitelná, a i političtí vězni, kteří si uchovali své svobodné myšlení byli schopni ji kultivovat i v těch nejnesvobodnějších podmínkách. Vnímám svobodu politickou, která se pro naši generaci stává samozřejmostí, přitom to tak nebylo vždycky. Ta myšlenka je vlastně hrozivá. Pak svobodu se pohybovat v rámci systémů, kterou udávají zákony. Ta je samozřejmě relativní a nikdy nebude úplně fér vůči všem. Ale mám radost, že žijeme v době, kdy je alespoň společensky ukotvené, že svoboda souvisí s naší samotnou existencí a není odvislá od našeho náboženského vyznání, rasového etnika nebo pohlaví či sexuální orientace. Ale samozřejmě... není tomu tak všude a to je velmi smutné. Pro mě osobně je svoboda prožitek nekonečnosti lidského bytí. A to je velmi hluboký pocit, který dává životu smysl a ze svobody tvoří v podstatě něco, co nám nikdo nemůže sebrat.

2) Jako období poznávání a hledání. Myslím, že si všichni uvědomili, že svobodu nezískáme tím, když si budeme moct koupit to, co chceme a věřit tomu, čemu chceme. Zjišťujeme, že svoboda s sebou přináší odpovědnost a také že svobody různých lidí dohromady znamenají činy, se kterými třeba ve výsledku nesouhlasíme. Proto se život ve svobodné demokratické společnosti stává pro mnoho z nás komplikovaný, chaotický a nepřehledný. O svobodu bychom nechtěli přijít ani za mák, ale usilovat o ni a pečovat o ni, to je pro nás ztráta času. 

3) V posledním roce to bylo trio koncertů Aurory, Billie Eilish a Kimbry, které přijely do Prahy. Cítit zahraniční vítr, který je plný svobodomyslnosti, mi vždycky dá pocit nadechnutí. 

Mardoša (Tata Bojs)

1) Svoboda je jako vzduch. Je podobně důležitá. Když jí člověk má, většinou si to ani neuvědomuje. Začne si všímat až když něco začne tento vzduch “otravovat”.
2) Je to nejdelší období demokracie v historii naší země! Už to samo o sobě pro mě převažuje všechny problémy které přicházely a přicházejí.
3) To byly desítky až stovky zážitků! Možná nejvíc, v hudební i symbolické rovině, jsem prožíval první koncert Rolling Stones v roce 1990 na Strahově. A to jsem na něm ani nebyl! V té době jsem byl totiž v New Yorku. A to také nebylo špatné…

Kato (Prago Union)

1) Hodně. Při nejmenším to, že můžu dělat to, co dělám, aniž by mě za to zavřeli. A pak spoustu dalších věcích.
2) Rozhodně lepší než drátem do oka. A každopádně lepší, ale to neznamená, že to lepší nemůže být.
3) Kromě mých prvních koncertů bych asi řekl první Hip Hop Kemp a Krs-One v Roxy.

Jan Unger (Zrní)
1) Svobodu vnímám jako velkej volnej prostor. Prostor, ve kterym je velmi složitý se zorientovat, najít nějakej záchytnej bod. Proto je mnohým z nás nepříjemná, proto v ní mnoho z nás neshledává žádnou velkou výhodu. Svoboda je jenom možnost a je na každym z nás jak jí naplníme. Dá se taky naplnit pěkně blbě. Dá se zneužívat, dá se nevidět. Myslim, že k správnýmu uchopení a využití potenciálu tý svobody vnější, je důležitý pracovat na svobodě vnitřní. Naše svoboda je každopádně v kontextu momentální situace ve světě našim velkym darem a měli bychom si jí vážit.

2) Pozitivně. Prostě je to složitej přerod, ale to je myslim přirozený. Trvá dlouho, než se společnost vyhrabe z navyklejch starejch vzorců chování. V mnoha ohledech pořád doznívá komunismus. Nejen tím, kdo je u moci. Naše pocity, že jsme malý a někdo nám ubližuje. A z toho plynoucí naše falešný sebevědomí a povýšenost. Naše uzavření se do sebe, na svou chatičku, atd. Je toho hodně a myslím, že až generace našich dětí, tj. dětí narozených generaci narozerných po 89. už bude v tomhle smyslu volná.

3) Já neumim vybírat něco nejvíc a nejdál a nejhezčí. Řeknu třeba 1. koncert Rolling Stones v Praze, protože vim, jakou obrovskou radost a dojetí to mnoha lidem, včetně mejch rodičů způsobilo.

Bára Basiková

1.  Jakákoli osobní volba způsobu života, náboženského vyznání, politického názoru, sexuální orientace, a neomezená možnost pohybu na kterémkoli místě na světě.
2.   Hodně jsme jako národ pokročili kupředu, dost věcí se ve společnosti zlepšilo a povedlo, ale v poslední době jsme ve slepé ulici, podvedeni a vedeni ke zkáze, tedy nejvyšší čas znovu demonstrovat.
3.   Koncert Pink Floyd na Strahově, osobní setkání s Václavem Havlem, Frankem Zappou, Milošem Formanem, otevření Pražské křižovatky v kostele sv. Anny v Praze, film Jana Hřebejka Pelíšky, a ještě asi tisíc dalších zážitků.

 Thom Artway

1) Nejen žít v demokratické zemi, ale i dělat a smýšlet podle morálních hodnot, které by měli být u každého člověka samozřejmostí.

2) Nesvobodu jsem nezažil, i tak mě pokaždé při pomyšlení na totalitu poleje vděčnost, že mohu žít v demokratické době.

3) Loňský koncert Nicka Cavea v O2 aréně.

Rudolf Brančovský (Poletíme)

1) Nebát se že se budu zodpovídat lidské síle a pevná víra v lásku Boží.
2) Nikdy jindy jsem nežil takže nemám objektivní srovnání. Ale mě tech 30 let demokracie moc bavilo!
3) V roce 2018 jsem si konečně zaplatil Spotify premium.

Márdí (Vypsaná fixa)
1) Možnost osobní volby po který přijdou adekvátní odměny a následky.
2) Nic lepšího lidstvo zatím nevymyslelo. V našem prostoru je to určitě nejlepší období. 
3) Bylo toho hodně, ale úplně nejlepší byl vznik Vypsaná fiXy a koncert Pixies v Akráči.

Jan Hladík (MIG 21)

1) Mít možnost jednat svobodně, to znamená podle své vůle. Do jistý míry naše jednání je vždy ovlivněný okolím, zvyky nebo něčim jiným, ale mít tu možnost se svobodně rozhodnout aniž bychom pak museli jít například za katr, to je zásadní.

2) Myslim si, že můžeme žít svobodně, abych navázal na první otazku. A to je přece úžasný! Samozřejmě se dá hodiny a hodiny negativně rozebírat transformace, porevoluční ekonocká kriminalita a nebo politická sitauce, ale to že máme kapelu a nemusíme chodit před politický komise, kde by nám diktovaly co, jak a kde máme hrát, to je důvod k oslavě. A my to rádi oslavíme 17. listopadu koncertem na Václavském náměstí. 

3) Byl to koncert Pražskýho Výběru k odchodu Sovětských vojsk po dvaceti letech zpátky do Ruska v roce 1991. Vůbec jsem nechápal co se děje a ještě několik dní po koncertě jsem byl jako ve snu. Havel kousek vedle mě na tribuně, Frank Zappa jako host na podiu a Výběr v životní formě….lidi byli jako smyslu zbavený. 

Matěj Homola (Wohnout)

1) Hřejivý vnitřní pocit

2) Prvních dvacet pět let vcelku pozitivně, poslední dobou pociťuji cílenou destrukci demokracie, řízenou pologramotným Babišem a polomrtvým Zemanem

3) První porevoluční koncerty byly hodně euforické. Myslím, že to už nikdo nepřebije.

Honza Homola (Wohnout)