ROZHOVOR | Michal Pavlíček: Kvůli Jeffu Beckovi jsem zrušil dovolenou, ale taková nabídka se neodmítá

Před zhruba třemi a půl lety jsi vydal sólové album Pošli to tam! Nyní, po relativně krátké době, připravuješ další. Má to nějaký specifický důvod?
Pro někoho to může být spíš dlouhá doba, ale nahromadil se mi během ní v šuplíku dostatek hudby, a už je na čase některé ty povedenější kousky zveřejnit. Mám v sobě určitý přetlak a potřebuji uvolnit stavidla a vyslat nějakou message, která by zobrazovala, co teď cítím, jak vnímám hudbu i kytarovou hru. Nedá se to nějak časově ohraničit, prostě až to uzraje, tak přijde ten správný čas. Ale co se teď děje ve světě, je docela šílený, doba je hodně vykolejená, nejprve covid a teď válka na Ukrajině, takže je to všechno okolo nás hodně napjatý.

Příběh českého hitu: Stromboli - Ó hory, Ó hory

Já se tady ve studiu snažím koncentrovat na práci, a i když nejsem velký uživatel sociálních sítí, stejně mi to nedá se párkrát za den podívat na novinky. A tak si říkám, jestli bych svůj čas místo práci na albu neměl spíš věnovat své rodině, vnoučatům, protože kdo ví, zda nám tady třeba náhodu nepřistane nějaká atomová bomba od šílenýho Putina a bude po všem.  Zase na druhou stranu ponor do hudby je vlastně určitý únik od reality a když člověk skládá a hraje tak se vnoří do sebe. V hlavě se mi přitom odehrávají určité poryvy, které mě rozhycují, ale zároveň i zklidní, je to svým způsobem určitá meditace  a vytržení .

Můžeme tedy čekat, že novinka bude převážně v mollové tónině? Můžeš ji blíže představit? Má už nějaký název?
Název ještě nemám, nechávám to vždycky na poslední chvíli jako takovou třešničku na dortu. Jak bývá u mě zvykem, na albu budou různorodý skladby, ale doufám, že toto mé sdělení bude přímočařejší a sevřenější. Snažím se hlavně o to, aby bylo citlivý a vyzrálý. Hudba je zobrazením stavu duše a vnitřního rozpoložení, ale to neznamená, že jsem ho tvořil jen pod tlakem depresivní reality, jen jako nějakou temnou a smutnou hudbu. Hudba je i naděje, pohoda, trans a snažil jsem se to vyvážit.  Stále na tom pracuji a domluvil jsem se s Warner Music, že to vyjde až na jaře příštího roku.

Z jakého důvodu došlo k posunu termínu? Když jsme si spolu povídali na začátku léta před koncertem Stromboli v amfiteátru pod hradem Valečov, popisoval jsi nadšeně, jak na něm pracuješ a že ho vydáš na podzim.
Já před sebou delší dobu valím velký balvan, kterým je čtyř album Faces – vydání tohoto výběru jakéhosi mého Best Of, se plánuje u Warner music už pomalu dva roky. Drhlo to na právech s vydavatelstvím Sony Music v Polsku, rok a půl se vlečou jednání a stále se nedaří ty práva od nich dostat. Vydal jsem od roku 2000 do roku 2010 u Sony deset titulů. Ty CD fyzicky už neexistují, ale bohužel nejsou ani na žádných digitálních platformách, takže jsou vlastně mrtvý. Snad se to do budoucna už vyřeší, ale z časových důvodů jsem prostě musel upravit dramaturgii tohoto obsáhlého výběru tak, aby 4CD vyšlo na konci listopadu.

Pominout skladby z těchto deseti alb, to by vlastně nebylo žádné Best Of.
Faces nebude obsahovat originální nahrávky, které jsem vydal u Sony Music, ale jejich jiné verze z koncertů, které jsou skvělé a nikdy předtím nevyšly. Bude to jakási výpověď o mé hudební dráze od roku 1981 až do současnosti. Takže od Pražského výběru až po Pošli to tam. Ten výčet samozřejmě nebude úplný, protože nebude obsahovat moje scénické projekty od muzikálu přes balet či filmovou a scénickou hudbu. To se tam prostě nevejde, a taky proto, že velká část této mé tvorby je právě u vydavatelství Sony. Tak možná někdy v budoucnu, až se prolomí ledy.

Faces vyjde jak na čtyřech CD, tak i na čtyřalbu ve formátu LP desky?
Ano, je to v plánu, ale nebyla to snadná záležitost to takto poskládat, protože ty formáty jsou jiné, u LP desek máš dvě strany po dvaceti minutách a vejít se do této stopáže s různorodými vesměs delšími délkami skladeb, tak aby si ten prostor vyplnil a zároveň nepřetekl, protože to by pak mělo vliv i na kvalitu zvuku LP, to nebylo vůbec jednoduché.

Když jsem před časem dělal rozhovor se skupinou Vltava, řešili obdobný problém a oproti CD museli prohodit pořadí u dvou písniček, aby to bylo časově rozvržené na obou stranách LP, a hodně museli přemýšlet nad celkovou koncepcí. Jaká bude koncepce v případě výběrového Faces?
Bylo to trochu náročný to sestavit z asi padesáti cédéček, co jsem vydal. LP budou našťouchaný nadoraz a na CD zbude trochu volného místa. Tak jsem do nich zařadil pár bonusů. 2 LP budou rock and pop různě promíchaný, ale snažil jsem se zachovat i určitou chronologii vzniku písní. Jedno bude čistě kytarové a jedno LP bude zase víc akustické. Křest tohoto vinylove 4LP by se měl odehrát na Žebříku na jaře 2023. 4CD půjde do světa na konci listopadu tohoto roku.

Pojďme zpátky k tvému sólovému albu. Bude pouze instrumentální a máš ho už kompletně natočené?
Album není ještě úplně hotový. Deadline je konec roku. Bude z velké části instrumentální. Kytarový feeeling je u mě samozřejmě dominantní. Toto album je obrazem mého skladatelského pohledu spíš do budoucnosti. V pár věcech jsem se trochu víc hrabal i v krabičkách a hledal trochu jiný pohled na kytarový zvuk, který mě inspiroval hrát trochu jinak a vstoupit do jiné kytarové fantazií. Na albu bude jedenáct skladeb a tři zpívané. Ohledně textů jsem oslovil Phila Shöenfelta. Chtěl bych je udělat v angličtině. Kytarové party mám již natočené. Ale ještě ten proces zraje.

Proč zrovna Phil Shöenfelt? Už jsi s ním někdy dříve spolupracoval?
S Philem mě seznámil můj kamarád Michal Baumbruck. Phil je charismatický zpěvák, básník. Máme podobné kořeny, prošel si různými obdobími v muzice i v životě. Jeho texty mě prostě oslovily. Identifikuji se v nich a nacházím v nich   pocity, které prožívám. I když je jasné mé sdělení v kytarové hře a v rukopisu písniček, cítím potřebu dát na svoji desku i obsahové sdělení.  Měl jsem to vždy na svých sólových projektech takto namíchané.  A je pro mě zásadní, aby se jsme se spolu propojili a v tom vyznění setkali a věřím, že s Philem se nám to podaří.

ROZHOVOR | Pražský výběr: Novou desku máme v computeru, chybí jen texty

Pokud pojedeš k sólové desce turné, bude Phil zpívat ty písničky naživo jako host?
Nejsme ještě tak daleko. Ale rád bych, aby Phil Shöenfelt v budoucnu se mnou i vystoupil.  Ale to se ještě uvidí. 

Vím, že jedním z tvých největších kytarových vzorů je Jeff Beck, před jehož červencovým koncertem v Praze jsi měl tu čest vystoupit, ačkoliv jsi to ještě krátce před plánovaným vystoupením vůbec netušil.
Já měl v tom termínu letět dokonce na dovolenou (smích), po dvou covidových letech jsem se na ni skutečně těšil, ale musel jsem ji narychlo zrušit – taková nabídka se neodmítá.

Jeff Beck je kytarový vizionář, pořád se snaží posouvat hranice své hudby, teď se například obklopil mladými hudebníky a hudebnicemi a přibral k sobě i trochu netradičního zpěváka, herce Johnyho Deppa. Je to jeden z příkladů, když mluvíš o tom pohledu dopředu?
Ano, to se mi na něm líbí. Já ho viděl před tímto koncertem naživo asi dvakrát a přiznám se, že mám pro jeho hraní velkou slabost. To spojení s Johnym Deppem se mi líbilo, on není nijak ambiciózní virtuózní zpěvák, nicméně měl takový syrový výraz, má obrovské charisma a já mám rád, když se taky zpívá tak trochu napůl ležérně a neučesaně. Ale není to vůbec jednoduché stát na jednom podiu před takovým kytarovým bohem jako je Jeff Beck. Byl to pro mě samozřejmě nádherný pocit, čest, ale také trochu nervy.  Po koncertě jsme se potkali a podali si ruce a pronesli spolu pár vět. Oni jsou vůbec opravdu velcí profíci, na to že hráli už řadu koncertů za sebou, měli důkladnou zvukovou zkoušku, osahávali si ten prostor. My jsme museli mít kompletně všechen nástrojový a odposlechový aparát svůj, včetně zvukaře a mixážního pultu, pouze jsme se píchli do jejich výstupu p.a. velkých beden, z nichž šel zvuk do publika. Měli jsme na tu přípravu víc než hodinu času, což jsme nakonec zvládli, ale byla to taková trochu honička a blesková zvukovka. Bohužel jsme neměli svého pódiového zvukaře, a občas mi při koncertě hučely basy na podiu, což mi to trochu znepříjemnilo komfort poslechu při hraní. Ale čert to vem, chtěl jsem si ten pocit hlavně užít, o což jsem se snažil.

Což se asi samotnému Beckovi v průběhu koncertu nestalo...
Ano, to je obrovská výhoda těch opravdu velkých kapel, že oni mají pódium, co se týká odposlechů totálně pokryté, vychytané, ať se pohnou kamkoliv. On si může chodit kdekoliv po pódiu a stále se skvěle slyší, tento pocit jsem zažil, když jsme vystupovali s Michaelem Kocábem a s Davidem Kollerem jako hosti na koncertě Paula Simona, tam když jsem hrábl do strun, tak jsem se slyšel kytaru úplně všude, ze všech stran, až jsem se toho lekl.  My máme většinou jeden odposlech vepředu před sebou, a když na tom pódiu uděláš krok stranou, už se zas moc neslyšíš.

Příběh českého hitu: Pražský výběr - Na václavskym Václaváku

Letos pilně koncertujete s Pražským výběrem, odehráli jste dlouhé (a nejspíš poslední) turné se Stromboli, účinkuješ naživo i v divadelně-tanečním představení Robot Radius společně s mimem a tanečníkem Radimem Vizvárym, do toho chystáš výběr největších hitů a sólové album. Jak tě znám, máš těch plánů mnohem více a určitě se už díváš ještě více dopředu, připravuješ tedy výhledově ještě něco?
Kromě toho, co jsi vyjmenoval, jsem ještě složil hudbu pro divadelní představení divadla Rokoko Marat + Sade, hru, kterou napsal Peter Weiss a nastudoval Vladimír Morávek. Ale se scénickým projektem Robot Radius, který volně navazuje na Čapkův RUR, hraji teď na Nové scéně Národního divadla, v Laterně Magice, ale jezdíme i po republice, hráli jsme před nedávnem dvě představení na Moravě.  Aktuálně skládám hudbu k televiznímu seriálu.  V příštím roce na podzim bych chtěl odehrát sólově turné k novému CD a na podzim sérii koncertů za doprovodu symfonického orchestru, kde bych rád v premiéře představil svou větší kytarovou kompozici, na které průběžně pracuji. Jednám o tom nyní s Jihočeskou filharmonií.  Teď je ale pro mě nejdůležitější dotáhnout ke zdárnému konci vydání čtyřalba Faces, a dokončit k vydání pro jaro příštího roku sólové album.

Michal Pavlíček bude jedním z hlavních koncertních hostů vyhlášení Hudebních cen Žebřík 31. března 2023 v DEPO2015 v Plzni – s programem „best of“ a řadou hvězdných hostů! Zvýhodněný předprodej v síti Ticketlive.

Text: Aleš Materna, foto: Lukáš Knoll, Tomáš Jeřábek, Jarda Hudec
Témata: Michal Pavlíček, Stromboli, Pražský výběr, Na Kloboučku