Vydáno 29.11.2019 | autor: Aleš Materna
S nákladem několika nových skladeb z jedenáctého řadového alba Victorious, doplněným těmi největšími hity z předešlých desek, přijeli do Prahy američtí křesťané Skillet. Show, kterou zahájila zajímavá americká předkapela Devour the Day, měli Skillet dotaženou do posledního šroubku. Nenechali nikoho na pochybách, že přesně takhle má vypadat moderní rocková hudba v 21. století.
LIVE: Američtí Skillet napumpovali pražskou Malou sportovní halu náloží křesťanského rocku
Skillet se pomalu a jistě stávájí globálním fenoménem. Jejich videa nasbírala jen za loňský rok přes miliardu streamů a celosvětově prodali přes dvanáct miliónů alb. A to v době, kdy si desky už téměř nikdo nekupuje. Za svůj úspěch vděčí tvrdé dřině a neustálému objíždění celé planety během svých turné, díky čemuž si vysloužili přízvisko "nejpracovitější kapela na světě".
FOTOREPORT. Skillet přivezli do Prahy svou energickou show
Velice rádi rádi navštěvují i Česko, o čemž se mohli přesvědčit jejich tuzemští fanoušci po loňském vystoupení na festivalu Rock for People i letos, a to hned dvakrát. Kromě Prahy totiž o den dříve zavítali Skillet i do Brna.
Na světovém turné jim dělá předkapelu trojice jejich krajanů a rodáků ze stejného města, z Memphisu ve státě Tennessee, kteří si říkají Devour the Day. Nutno říct, že na roli předkapely byli perfektně připraveni. Během zhruba čtyřicetiminutového setu si hned od úvodu získali přízeň fanoušků mixem tvrdého rocku, metalu s ozvěnami grunge. Jejich hudbě vévodila syrová kytara a ještě syrovější hlas zakladatele Blake Allisona (v úvodní skladbě dokonce evokující pocity ze zpěvu Phila Anselma z kapely Pantera), úderné bicí a boostrovaná baskytara. Ke konci svého vystoupení si střihli i jeden kousek od Nirvany, a sice největší hit Smells Like Teen Spirit, což fanoušci kvitovali hromovým skandováním refrénu.
TOP 6 Rock for People: Originální kostýmy, přátelské kapely nebo skvělí The Prodigy či Skillet
Kdo z přítomných zhruba pěti tisícovek fanoušků si pochvaloval u předkapely velmi slušný a čitelný zvuk a pestré osvětlení pódia (občas s trochu utopeným zpěvem), musel být velice příjemně překvapen ihned po úvodních tónech hlavních hvězd večera. Skillet to rozpálili pěkně zostra skladbou Feel Invincible a hladina zvuku i světelné show se zvýšila o dobrých 30 %. Zvuk byl zároveň mnohem průzračnější a údernější, syrovost kytar a údery basy a bicích duněly vibrátem až ve střevech fanoušků, elektronická složka jejich hudby byla velice přehledná a nezahlcovala ostatní nástroje, světelná show se jevila jako neporovnatelně bohatší.
K tomu jako přidaná hodnota působila až živočišná energie hlavního tahouna Johna Coopera, zpěváka a baskytaristy, který soubor založil již v roce 1996. Kromě zpěvu a hry na baskytaru pobíhal tento vousatý sympaťák s potetovanými svalnatými pažemi po pódiu jako biblický prorok a velitel Mojžíš, vyvádějící Izraelity z egyptského zajetí. Často tak činil bez trika s holou hrudí, hrozící i mávající rukama do rytmu, udávající tón celé kapele a zároveň burcující fanoušky. Správný lídr, kterému ovšem výtečně sekundovali jak jeho manželka Korey na kytaru a klávesy, tak druhá žena v kapele - bubenice Jennifer Ledger - a samozřejmě i kytarista Seth Morrison. Sestavu pak doplňoval v několika písních hostující hráč na elektrické violoncello.
Skillet poskládali svůj program z patnácti písní a jednoho přídavku. Kromě nových skladeb Legendary, Victorious, Anchor či Save Me (před kterou si bubenice Jennifer vystřihla nepříliš dlouhé, o to však propracovanější sólo na bicí), zazněly jejich největší hity. Jmenovitě Whispers in the Dark, Lions, Awake and Alive, Hero, Stars, Comatose, Monster či Rebirthing, v přídavku pak The Resistance.
Stylově šlo o velice kompaktní mix tvrdé rockové hudby, jejíž základy leží v syrových, místy až industriálních kytarových stěnách, podpořených často elektronickým doprovodem, jako na správné "pánvičce" promíchaných s menšími či většími dávkami numetalu. S výraznými zapamatovatelnými a často velice nakažlivými refrény, zpívanými charakteristickým nakřáplým hlasem Johna Coopera a melodickým, jistým a suveréním vokálem jeho ženy Korey.
Výrazným prvkem celého koncertu byly promluvy Johna Coopera k fanouškům, ať už třeba o tom, že Praha je nejkrásnější město na světě, či o tom, že skladbu Hero složili jako poctu a hold svému největšímu hrdinovi Ježíší Kristovi. Nebo o Chesteru Benningtonovi, zpěvákovi Linkin Park, jehož předčasná smrt všechny v kapele zdrtila, a proto na jeho počest složili píseň Victorious.
Ačkoliv je celá tvorba skupiny výrazně spjatá s křesťanskou tematikou, s postavou Boha, Ježíše Krista či s biblickými náměty, našla si a nachází své stoupence i mezi mnoha ateisty. Ať už se však v publiku v pražské Malé sportovní hale nacházel fanoušek jakéhokoliv vyznání či bez vyznání, všichni odcházeli po téměř devadesátiminutovém vystoupení Skillet naprosto spokojení. A také naplněni mocnou energií, láskou, radostí z hudby a obohaceni o užasný hudební zážitek.
Text: Aleš Materna, foto: Edward Kelnar
Témata: Skillet, Malá sportovní hala, Linkin Park
4,00
čtenáři
hlasuj
