Vydáno 25.10.2020 | autor: redakce
Když Linkin Park vydali 24. října 2000 svůj debut, na hudební scéně způsobili menší zemětřesení a do mainstreamu opět vrátili emoce smutku i vzteku. Navíc v intenzivním hudebním provedení. Zeptali jsme se tuzemských muzikantů, jak na Hybrid Theory vzpomínají, jestli je oslovilo, inspirovalo, a nebo naprosto minulo.
ANKETA #3: Skywalker, Troublegang, MYDY, Slza a další vzpomínají na Hybrid Theory. Připomínáme 20 let od vydání debutu Linkin Park
Jako zpěvačka vždycky sleduji především hlavní protagonisty a tak tomu bylo i u Linkin Park. Chesterův projev a zjev mě vždycky bavil a zároveň fascinoval. Přesto ale musím říct, že Linkin Park mě v období mé hudební puberty zase tolik neovlivnili, moc se mi netrefili do žánru. Dnes bych to ale asi viděla jinak.
Hybrid Theory mě zasáhlo ve velké míře. Vlastně mi tenkrát změnilo pohled na muziku. Bylo pro mě zjevením. Ta agresivita ve zvuku, ale zároveň se vás to celé hrozně dotklo. Geniální melodie od Chestera, geniální Mike Shinoda. Kdo to tenkrát nejel, byl blázen. Dodneška si pamatuju, jak sem na Linkin Park vyrazil v rané pubertě na Spartu, a byl jsem jak v sedmém nebi. Pro mě jedna z nejlepších kapel vůbec.
Desku Hybrid Theory objevil u nás v obýváku brácha Damian, náš bubeník, ještě v igelitovým obalu. Obává se, že tak zkazil rodičům nějaký překvapení, protože jsem tehdy viděl klip na Papercut v Medúze, a o týhle "kopii" Limp Bizkit jsme mluvili nonstop. Nicméně, to odpoledne jsme strávili hystericky nadšeným poslechem desky, která nás okamžitě nadchla. Úplně všechno na ní bylo a je správně, od tématiky přes provedení, kombinaci metalu a rapu/elektroniky, po naprosto fenomenální cover art.
Tahle deska, spolu s těmi od Limp Bizkit a podobných, myslím, přivedla děckám, která poslouchala především skate punk nebo rap, metal. Ato bylo velmi důležitý. Pro nás toho hodně nastartovala a změnila. Po dvaceti letech mi tohle album přijde vlastně úplně stejně aktuální, zvuk je svěží, pořád tvrdej a čistej. Co do zpracovávaný tématiky, myslím, že si její autenticitu vzal Chester tři roky zpět takříkajíc na kříž.
Linkin Park mě zasáhli někdy v roce 2003, kdy už měli venku i Meteoru. Tou dobou jsem neměl přístup k internetu, MTV, ani Óčku, takže můj jediný zdroj byli kámoši a rodinní známí. Někdo nám tehdy přinesl domů obě alba za sebou na jednom vypáleným CD. A v ten moment jsem se zbláznil.
Do tý doby jsem měl jen jeden svůj objev, a to byl Eminem, ale tohle bylo mnohem hlubší a inspirativnější, protože to byli frajeři plný emocí, co stejně jako my hráli na bicí, kytary a vůbec živý nástroje. Tahle dvě alba jsem točil dokola asi rok každej den, doma se sluchátkama na plný koule zpíval celý to dvojalbum od Papercut po Numb s foneticky oposlouchanejma textama, a to včetně screamovanejch pasáží, i když jsem screamovat neuměl.
Díky bohu za moji mámu, ta mě musela mít hodně ráda, že mi tohle nikdy nezarazila, a ještě mě bránila před sourozencema, který už to nemohli po dvacátý dokola vydržet. Začal jsem nosit po vzoru Chestera dioptrický brejle, každou chvíli jsem si barvil hlavu a v noci si snažil propíchnout ret ukradeným špendlíkem. Jejich hudba i vizuál pro mě hodně znamenaly, nic tak stylovýho a současnýho v obou ohledech jsem do tý doby nepoznal. A byla to moje vstupenka k tvrdší kytarový i elektronický hudbě.
Publikum žádné, energie plno. Mydy zahráli v Rock Café
Byl jsem tehdy fakt malej, ale přijde mi, že úplně změnili hru. Skloubili metal s popem a rapem takovým způsobem, že i mainstreamový stanice hrály v podstatě tvrdou hudbu, kde se screamovalo a každej druhej dal tomuhle žánru díky tomu šanci. Řekl bych, že do tý doby i od tý doby neslýchaný. Pak uplynuly čtyři roky a vyšlo třetí album, a přestože jsem ho hodně poslouchal, moc jsem ho nechápal a už mě tolik nechytlo.
I image Linkin Park se hodně změnila a už to nebylo pro mě v tomhle ohledu tak dotáhlý a lákavý. Později jsem si na nich ale paradoxně začal právě tohohle hrozně považovat - že téměř každý další album bylo čím dál nenáviděnější, ale oni stejně nepolevovali a vždycky dělali to, co bavilo je i navzdory tomu, že to fanoušci nepřijali. Krom prvních dvou alb zní každý jejich album úplně jinak, a to mě moc baví a z dlouhodobýho hlediska jsem si tohle vzal jako message, která mě inspirovala asi ze všeho nejvíc.
Vzpomínám si, že Hybrid Theory jsem hodně poslouchal hned po vydání. Super songy, stylotvorná a cool kapela. Díky ní, ale třeba i díky o rok později vydané Infest od Papa Roach a dalším podobným nahrávkám, jsem začal vnímat, že rocková kytara není jen o sólech. Kytara pro mě do té doby byla v podstatě jediným měřítkem „dobrého" songu. Mám rád také album A Thousand Suns z roku 2010, které produkoval můj oblíbenec Rick Rubin.
Linkin Park šli tehdy úplně mimo mě. Měl jsem rád Mika Shinodu, ale díky šílenému tlačení jejich tří nejúspěšnějších singlů Evropou 2 jsem měl na Linkin Park docela dlouho alergii. Zpětně oceňuju inovátorské propojení stylů, ale do mých oblíbených kapel se nikdy nezařadili. Každopádně jsem měl šanci je vidět na Aerodromu tady v Praze a byl to jeden z nejlepších koncertů, které jsem kdy navštívil.
Marpo & TroubleGang zahráli v Jihlavě. Marcus Tran oslavil na pódiu narozeniny
Jejich hudba mě ale neinspirovala. Linkin Park vnímám jako inovátorskou skupinu s obrovským přesahem žánru. Můj nejoblíbenější projekt byl mash-up Linkin Park a Jay-Z. Spíš mě vždy zajímala solo tvorba Mika Shinody jako například Fort Minor. LP určitě patří nesmazatelně do historie, ale moje srdcovka to nikdy nebude.
Není moc interpretů, kteří by mě ovlivnili tolik, jako právě Linkin Park. Konkrétně Hybrid Theory je pro mě jejich nejlepší deskou a jednou z nejlepších desek vůbec. Na střední jsem ji jel pořád dokola a přijde mi, že mě do dneška neomrzela, protože si ji sem tam pustím v autě na Spotify. Baví mě na ní mimo jiné aranže nejen jednotlivých songů, ale i celé desky, kdy na sebe písně instrumentálně navazují.
Příběh českého hitu: Poetika feat. Mirai - Karavana
Díky té desce jsem se zamiloval do Chesterova hlasu a stal se pro mě obrovskou inspirací, která mě už dnes provází všude, protože mám jeho podobiznu vytetovanou na levé ruce. Je jen hodně málo zpěváků, kteří zvládnou utáhnout to, co on, a ještě míň je takových, kteří do toho dávají takové emoce. Možná to bude tím, že nezpíval hlasivkama, ale srdcem. Mrzí mě to, co se stalo, a mrzí mě, že mi nikdy nevyšlo je vidět naživo. Snad je Chesterovi i Chrisovi Cornellovi už dobře. Jejich společný Crawling právě z Hybrid Theory je jeden z nejemotivnějších live záznamů, možná právě kvůli jejich společnému přátelství a osudu.
Já patřil k těm, který deska Hybrid Theory nadchla. Nevěděl jsem tehdy nic o Linkin Park ani nu metalu. Ale ta kombinace agresivity, tlaku a melodie mi přišla úžasná a strhující. Crawling jsem si pouštěl furt dokolečka.
No, a nakonec jsem se rozhodl a šel a tu desku koupil. A dal jsem ji svý tehdejší přítelkyni Zuzce k svátku.
Takže mě to tehdy trefilo dost. Zároveň jsem se za to tehdy před svejma alternativníma kamarádama docela styděl. A svorně mě s Linkin Park poslali do háje i bratr Pankáč a bratr Technař.
RECENZE: Zvíře jménem Podzim vydali asi nejlepší českou desku roku 2019
Docela mě pak překvapil směr, kterým se kapela vydala. A postupně jsem ji ztratil z očí i z okruhu hudebního zájmu.
Nedávno jsem si ale Hybrid Theory po letech pustil znova. A kope to pořád strašně.
První poslech Hybrid Theory pro mě spadá do kategorie událostí „přesně si vzpomínám, co jsem dělal když …“. Pustil jsem si je v zimě v discmanu na Náměstí míru a v tom okamžiku se mi změnil hudební život.
Byl to přesně zásah do srdeční krajiny. Najednou přišla kapela, která splňovala snad vše, co jsem tehdy od hudby očekával. Před nimi tu zkrátka nikdo takový nebyl a po boku Limp Bizkit, KoRn, P.O.D., Papa Roach pomohli definovali nový styl. Linkin Park přitom úplně jinak a po svém.
Obratem se tak pro mě stalo inspirací, a když jsme za pár let založili CheckPoint, Linkin Park byly naším velkým vzorem. Zvláštní vztah k nim mám i z toho důvodu, že jsem jejich úspěšnou dráhu sledoval souběžně se svým hudebním snažením. Působili na mě jako motivační maják a vlastně i potvrzení, že to co mě baví, naplňuje i stadiony po celém světě. Zkrátka ten posun ze zkušebny na světovou scénu.
To už je 20 let? Samozřejmě mě vydání Hybrid Theory zasáhlo. Bylo to jako zjevení a já si z toho docela sednul na zadek. Šlo o něco nového. Konkrétně si vzpomínám, že jsem tehdy tohle album měl na minidiscu a pamatuju si, že v tu dobu jsem zrovna dostal kopačky od svý velký lásky Magdy a prožíval jsem si svý trápení při poslechu Crawling cestou noční Prahou. Tohle album bylo prostě přelomový. Musím ale říct, že každý další album Linkin Park už šlo kolem mě. Hybrid Theory už nikdy nepřekonali.
Album Hybrid Theory, ale i jeho následující remixová verze Reanimation, byly v tý době něco jako zjevení. Neskutečnej zvuk plnej syrový chemie a skvělejch samplů. Co song, to singl. Masakr od začátku do konce. Nás jako Post-It to ovlivnilo v tvorbě opravdu zásadně. Ukázalo nám to směr, kterým jsme se rozhodli vydat. Když se ohlídnu zpátky, je neuvěřitelný, že v Čechách tyhle alba hrála i komerční ryze mainstreamový "popový" rádia. Samozřejmě s dost komprimovaným zvukem, ale i tak mi to přijde neskutečný. V roce 2003 vyšla Meteora a to jen potvrdilo pozici Linkin Park. Opět plná hitů. Další jejich alba už mě osobně tolik nezasáhla, ale Hybrid Theory a Meteoru mám osobně ve svých Top 10 deskách.
Deska Hybrid Theory mě zasáhla, když jsem byl na intru. Přinesl mi ji kamarád z vedlejšího pokoje, spolu se dalšími alby od SOAD, Slipknot, Limp Bizkit a Korn. Nevím, kterou z nich jsem slyšel jako první, ale všechny se ke mně dostaly postupně během krátkého času a úplně změnily můj pohled na muziku. Do té doby jsem znal jen Nirvanu, RHCHP a Iron Maiden. Musím zmínit, že za chvíli tu desku poslouchal celý intr a hned další rok jsme zakládali moji první kapelu.
Zpracovali: Hana Bukáčková, red; foto: archiv Rock Report
Témata: Linkin Park, Mike Shinoda, Chester Bennington, Ondřej Fiedler, Skywalker, MYDY, Slza, Troublegang, Post-It, Status Praesents, The Truth Is Out There, Poetika, Zvíře jménem Podzim, CheckPoint
