RETRO: Pražský koncert Linkin Park: „Když do toho praštili, běhal mráz po zádech.“

Po hrozivém zážitku na My Chemical Romance jsem se tohoto koncertu trochu obával, ale Linkin Park ukázali, že kvalita stojí na jejich straně. V Sazka Aréně bylo plno, nicméně hala nebyla nijak extrémně přecpaná a dýchat se dalo.

Před headlinerem zahráli Blindside ze Švédska a američtí 30 Seconds to Mars v čele s nabubřelým hercem Jaredem Letem, který se postaral o šok mnoha fanynek, když se rozhodl projít kotlem. Bohužel, obě kapely byly poznamenány špatným zvukem. Linkin Park rozbalili svůj set peckou One Step Closer, kterou na turné k předchozím deskám většinou končili, čímž možná chtěli signalizovat posun, který znamená aktuální album Minutes To Midnight.

Chester Bennington bojoval se svými démony z dětství celý život

Nejsem žádný fanatik do Chestera a jeho party, ale když do toho praštili a celá hala zvedla ruce, přeběhl mi mráz po zádech. Tady správná atmosféra rozhodně nechyběla a i zvuk byl obstojný. V hale se těžko vyhnete echu, i když je plno, tím spíš v olbřímí Sazce. Kapela přivezla působivá světla, nejvýraznější prvkem byly světelné schody rozdělující pódium do dvou pater. A přestože projekce chvílemi sklouzávala pod úroveň vizualizací ve Winampu, ani jedno oko se nenudilo.

Linkin Park zahráli z nové desky jen pár věcí, zmiňme například No More Sorrow. Přesto se zdálo, že je fanoušci mají dobře zažité. Publiku patří velké plus - skvěle reagovalo na podněty z pódia a vidět, jak Mike Shinoda zvednul celou halu na nohy s rukama do vzduchu, bylo úžasné. 

Dalším okamžikem, na který budou mladší a oddanější návštěvníci dlouho vzpomínat, byl moment, kdy Chester Bennington požádal všechny v hale, aby rozsvítili své mobilní telefony a utvořili tak malou galaxii hvězd. Ačkoliv jsem spíš konzervativním zastáncem světla zapalovačů, musím uznat, že to bylo působivé. Dav si vedl skvěle i co se zpěvu týče. Závěrečný refrén v Crawling byl pro lid už trochu velkou výzvou, na celkové nadšení to ale žádný stín nevrhá. 

Pánové na pódiu si koncert zjevně užívali stejně jako lidé pod ním, nebo alespoň umí radost velmi dobře předstírat. Oba vokalisté splnili očekávání a jmenovitě Chester jakostí svého jekotu příjemně překvapil.

Chester Bennington bojoval se svými démony z dětství celý život

Kapela nasadila od začátku rychlé tempo, jehož se držela. Setlist mluví jasně. Tančící a skákající dav nechala odpočinout až před přídavkem, kdy Chester vystoupil pouze za doprovodu Mika hrajícího na piano a zapěl baladu Pushing Me Away. Následující Breaking The Habit skvěle vygradovala a z komorního zvuku pomalu vyrostla v solidní rachot, když se ostatní členové kapely postupně vraceli zpět ke svým nástrojům.

Z koncertu bylo cítit, že kapela už má něco odehráno, umí pracovat s lidmi i sama se sebou a už zkrátka, ví jak to udělat, aby si to obě strany užily. Skvěle zvládnuté vystoupení, kterému nechyběl spád ani atmosféra.

12. července 2007
Sazka Arena, Praha

SETLIST

One Step Closer
Lying From You
Somewhere I Belong
No More Sorrow
Papercut
Points of Authority
Given Up
Don't Stay
From the Inside
Leave Out All the Rest
Numb
Pushing Me Away (piano version)
Breaking the Habit
In the End
Crawling
Bleed It Out

Přídavek:
The Little Things Give You Away
What I've Done
Faint

Reportáž původně vyšla v letním dvojčísle časopisu REPORT v roce 2007. Text přinášíme při příležitosti výročí tragického úmrtí Chestera Benningtona, který zemřel 20. července 2017 ve věku 41 let. 

Text: Petr Metelka, foto: Tomáš Martinek, Archiv iReport

Témata: Linkin Park, Chester Bennington, Mike Shinoda, My Chemical Romance, 30 Seconds To Mars