LIVE: Druhý den Frequency zabodoval George Ezra, Galantis i Anne-Marie, o Placebo nebyl zájem

FM4 FREQUENCY
GREEN PARK, RAKOUSKO
DEN DRUHÝ

Hned po třetí hodině odpoledne už se rozjela druhá největší scéna Green stage a na ní program odstartoval Bry. Jméno irského písničkáře znají všichni, kteří navštívili podzimní koncert Twenty One Pilots v Tipsport aréně, kde jim předskakoval. Pohublý zpěvák s rozepnutou košili a pod zadkem visícími kalhotami bavil publikum jak svou příjemnou pop-rockovou muzikou, tak vtípky směřujícími k postupně vylézajícímu slunci, na které jako ostrovan není zvyklý.

LIVE: The Offspring si na Frequency hráli na hasiče, objevem byl JP Cooper

Po pár minutách mu tedy jeden z fanoušků hodil opalovací krém, kterým se ještě během koncertu namazal, zatímco ostatní příznivci pobaveně tvořili ani ne tak circle pit, jako spíše něco, co připomínalo vláček, jaký děti dělávají v mateřské školce. S každým příchozím na jeho následnou podvečerní autogramiádu se pak ještě objal a mimo jiné se podělil o informaci, že spíš než Birdy, kterou si s několika spoluhráči přišel poslechnout do kotle mezi fanoušky, je jeho srdci bližší pop-punkové těleso Billy Talent, které na festivalu hrálo o den dříve.

Dalším z velkých objevů byla kapela Bear's Den. Tu už někteří možná stihli o pár dní dříve na Szigetu, na Frequency ale hrála jako z partesu. Nejsnažší nálepka je přirovnání k Mumford & Sons, chcete-li ale být ještě o něco přesnější, pak jejich pop-rockovou muziku s nádechem country a americany přirovnávejte k neméně skvělým Mighty Oaks. Procítěné balady i rozjeté šramly, tito pánové zvládnou všechno. Seznamte se.

STEJNÁ HITOVKA ZE DVOU PÓDIÍ

Naproti tomu písničku Rockabye jistě není třeba představovat, jeden z nejhranějších rádiových hitů posledních měsíců šlo jen stěží minout. Na Frequency ale došlo ke kuriózní situaci - dva ze tří interpretů, kteří za nimi stojí, byli v danou chvíli v areálu a jejich vystoupení se z části křížila. Sean Paul bohužel jako jediný nedorazil, ale zatímco Clean Bandit hráli na Green stagi, tu hlavní si pro sebe opanovala Anne-Marie. Ke spojení bohužel nedošlo, a tak Rockabye zaznělo z obou pódií ve vlastní verzi, třetí jmenovaná ale alespoň během svého setu kapelu na dálku pozdravila.

V případě proměňujících se Clean Bandit už se dá skoro říct, že pokaždé, když na ně jdete, můžete očekávat jinou sestavu, každopádně je ale dobře, že s úžasným singlem Rather Be jejich kariéra po výstřelu ke hvězdám také hned neskončila a daří se jim i nadále. V dubnu údajně připravovali se Samem Smithem písničku pro jeho druhou desku a to už něco znamená. Při koncertě sice pořád můžete hrát oblíbenou hru "Zní tento nástroj živě nebo ne?" a občas je to tak trochu rozjuchaná diskoška, trio doprovodných zpěvaček ale úžasně zastupuje hvězdné hosty a člověk tak nemá pocit, že by byl o něco ošizen. Možná jen ten reggae hit Come Over mohl být vypuštěn, tam šlo slyšet jeho playbackovou verzi až příliš a hlasy vokalistek do něj nesedí.

FOTOREPORT: Tři dny festivalového veselí na rakouském FM4 Frequency obstarali Offspring, Billy Talent nebo Robin Schulz

Anne-Marie je díky rozchodovému singlu Ciao Adios, s nímž svůj set ukončovala, považována stále ještě za nový objev mezi popovými zpěvačkami, které by jednou chtěli být tak slavné jako třeba Rihanna. Pravdou ale je, že kdo zná a už někdy viděl naživo Rudimental, zná i Anne-Marie, která s nimi donedávna jezdila na turné. Teď už ale kope sama za sebe a jde jí to naštěstí líp než se skutečným balónem. Když jí totiž fanoušci pinkali ty nafukovací, pobaveně se je snažila chytat a kopat nazpět, působila u toho ale jako nejhorší brankář na světě.

Roztomile diblíkovské vystoupení doprovázelo řadu písní, jejichž hlavním tématem jsou partnerské neshody a čím smutnější ty skladby byly, tím přirozeněji a sympatičtěji zpěvačka vystupovala. Je proto třeba říct, že až do tohoto koncertu jí měl pisatel odchod od Rudimental za zlé, pravdou ale je, že na sólové dráze nádherně vykvetla a úžasné Jess Glyne tak tady roste konkurentka.

SKVĚLÝ EZRA, ŽIVÍ GALANTIS

O Birdy už řeč byla, klavírní pop je v jejím podání sice takřka princeznovský, ale jaksi bez duše a bez šťávy. Písně spolu splývaly, zpěvačka s lidmi nekomunikovala a od klavíru se zvedla jen zřídka. Jako poslechovka někde na tribuně je to fajn, do kotle se za ní ale vypravit nemusíte.

Ovšem takový George Ezra, to už je jiná písnička. A skutečně, každá je úplně jiná. A všechny jsou na první poslech hitové. Ten mladík má před sebou ještě zářivou budoucnost. Už teď lze totiž říct, že skladby z chystané dvojky jsou ve všech směrech atraktivnější než ty z debutu a i když se promluvy mezi skladbami opakovaly s těmi v Budapešti, nelze jinak. Uctivá poklona.

Kdo si minule pošušňal na electro-popových Miike Snow a šel na Galantis jen proto, že jedním z dua je Linus Eklöw, který kromě obou formací působí ještě i v Bloodshy & Avant, ten asi trošku zalitoval, o kolik prostší hudbu dostal tentokrát, tento scénář ale asi zažilo jen pár lidí. Pravdou totiž je, že zatímco o úžasných Miike Snow spousta diváků ke své škodě vůbec neslyšela, Galantis znají díky hitům Runaway (U & I) nebo Peanut Butter Jelly skoro všichni.

Vystoupení DJ'ského dua nepatřilo mezi ty převratnější, ani se během něj nestalo nic, co byste neznali třeba z koncertů Major Lazer nebo The Chainsmokers, minimálně se ale zdálo, že dvojici záleží na tom, aby hrála zejména své věci a aby mixovala pokud možno naživo. A tím už si u jejich uvedené konkurence vždy být jistí nemůžete.

VYSOKÝ STANDARD PLACEBO

Kdo to stihl nebo naopak oželel některé z výše vypsaných interpretů, viděl ještě třeba The Amity Affliction, covery Nirvany i Metalliky hrající post-grungery Breaking Benjamin nebo legendární hiphopovou sebranku Cypress Hill. Ta také díky své enormní popularitě v německy hovořících zemích sebrala dost podstatnou část diváků alt-rockerům Placebo.

Hlavní zahraniční hvězda toho dne od svého neslavného opuštění pódia po první písničce v roce 2012 zahrála na Frequency už podruhé, možné vzpomínky a omluvy k tomuto momentu tedy nejspíš zazněly už minule, tentokrát ale formace kolem Briana Molka hrála jako kdykoliv jindy. Nebylo to sice tak intenzivní jako na podzim ve Foru Karlín, za což dost možná může i viditelně prořídlé publikum (byť pořád čítající desetitisíce lidí), což byste u kapely jejich formátu asi nečekali, ale ti, co zůstali, dostali vysoký standard plný ikonických hitů, na nichž vyrostla jedna generace nejen nervózně rozklepaných introvertů. Nejnovější položkou byla perfektní nová věc Jesus's Son z bestofky, velmi dobře ale fungovaly také Too Many Friends, Special Needs, Twenty Years nebo cover Running Up That Hill od Kate Bush, který o pár hodin dříve zpívala i Birdy.

LIVE: Placebo v Brně - nečekaná terapie láskou

Tou skutečně hlavní hvězdou pro místní publikum pak ale byli ještě snad všechny žánry míchající Bilderbuch, o momentálních rakouských superstars jsme vám už ale referovali v loňské reportáži, proto přednost dostal Robin Schulz. Třicetiletý německý DJ, jehož primárními škatulkami jsou stále ještě módní tropical a deep house, potěšil pestrobarevnou show plnou ohňů, konfet a dýmu, ale také spoustou vlastních hitů, byť třeba už poněkolikáté předělaných (i u nás hojně hraný Sugar).

Nenáročné, ale příjemné tančení následně pokračovalo i po přesunu do areálu Nighparku, v němž to mimo jiné rozjel i u nás dobře známý Gramatik, velkým lákadlem ale byla Sigma. Ta však bohužel nevystoupila ve své live verzi, v níž jen těžko hledá konkurenci, nýbrž v DJ setu, a to ještě dosti podivném. Z dvojice umělců se DJskému pultu věnoval jen jeden z nich, zatímco ten druhý chodil kolem od ničeho k ničemu, do toho pořád nějaké to nenápadité "Let's Go" brblal nepříliš dobrý MC. A co je hlavní, ze všech těch špičkových věcí, které od Sigmy známe, zaznělo jen Nobody To Love, Changing a ještě nějaká zbrusu nová věc. Ta sice byla fantastická, nicméně jako celek to byl set plný zaměnitelného drum'n'bassu a fádního dubstepu, který by váš lokální DJ nejspíš zvládl taky. Sigma ve své live verzi je naživo úchvatná, od DJ setu ale radši uši pryč, tady o nic zásadního nepřijdete.

Kdo chtěl, mohl tancovat až do šesti ráno, podstatná část areálu už ale začala sbírat síly na poslední festivalový den a udělala dobře. Rozloučení v čele s Mumford And Sons, Wizem Khalifou, Rise Against, Flume nebo White Lies stálo vážně za to. O nich ale až v chystaném třetím dílu reportáže.

text: Jan Trávníček, foto: Marie Strnadová

Témata: FM4 Frequency, Placebo, George Ezra, Galantis, Sigma, Clean Bandit, Birdy, festivaly