LIVE: Mumford And Sons jako králové Frequency a Wiz Khalifa s Rise Against jako jejich poddaní

FM4 FREQUENCY
GREEN PARK, RAKOUSKO
DEN TŘETÍ

Už ve tři hodiny odpoledne se zde projevil nový trend. Alan Walker je DJ a producent, kterého velmi dobře známe i z našich rádií, hitu Faded unikl asi málokdo. A právě na jeho případě šlo vidět, že se Frequency svým zaměřením pomalu začíná odvracet od indie-rocku, který tu pár let nazpět vévodil, a jde vstříc hip hopu a EDM, za kterými se jezdí na Sziget. A to je na jednu stranu dobře. protože festival přežije i v dalších letech, na druhou stranu se tím ale hudební přehlídka v St. Poeltenu stává zaměnitelnou a snaží se konkurovat něčemu, co logicky nelze dohnat. Na demonstrativní transparenty to sice ještě není, nicméně při pohledu na zcela zaplněnou plochu před hlavní scénou v době, kdy návštěvníci běžně ještě pospávají ve stanech, je znát, že tento trend nepůjde přehlížet.

FOTOREPORT: Tři dny festivalového veselí na rakouském FM4 Frequency obstarali Offspring, Billy Talent nebo Robin Schulz

A potvrdil to i Flume, který se o pár hodin později mohl chlubit podobně napěchovaným hroznem přihlížejících, kteří na jeho elektronickou taneční hudbu, jíž vévodil hiphopový rytmus, pařili jako zbláznění.

White Lies měli na Szigetu smůlu, mizerné nazvučení a problémy s hlasivkami Harryho McVeigha jim koncert pokazily, v Rakousku už to ale zase byla ta stará známá indie-rocková a synth-popová jistota s polevou post-punku, ať už právě zněly staré hity To Lose My Life, Bigger Than Us nebo novinky z desky Friends, bylo to šťavnaté jako ten nejlepší hamburger s trhaným masem, který opodál ve stánku prodávali.

LIVE: The Offspring si na Frequency hráli na hasiče, objevem byl JP Cooper

Band Of Horses na jaře v Praze odehráli parádní rockový koncert a také na Frequency nešlo k jejich setu říct nic jiného, než že jste z nich mohli cítit radost. Radost a hrdost na to, jak skvěle vyhraní jsou, jak umí zabrat a opřít se do toho stejně jako krásně zjemní, když dojde na jednu z nejslavnějších seriálových balad No One's Gonna Love You. Seattleská scéna, flanelové košile a neupravené plnovousy mají zkrátka pořád něco do sebe.

EUFORIE MÁ JMÉNO MUMFORD AND SONS

Mumford And Sons coby plakátově největší lákadlo ale všechny ostatní doslova zadupali do země. Pánové a dámy, to bylo něco neuvěřitelného. Je úplně jedno, jestli jste znali všechny texty tak jako většina fanoušků v kotli nebo už třeba měli i srovnání s jejich posledním koncertem v O2 areně. Toto bylo o několik levelů dál.

LIVE: Druhý den Frequency zabodoval George Ezra, Galantis i Anne-Marie, o Placebo nebyl zájem

Vidět Marcuse Mumforda a jeho kumpány, jak ze sebe vydávají úplně všechno a nástroje čítající mimo jiné i dvoje bicí střídají s lehkostí a samozřejmostí, jako by vůbec o nic nešlo, z toho oči přecházely. Hned ze startu do publika vypustili gigantickou dávku konfet a pak střídali polohy jako čtenáři kamasutry. Od svižných country vypalovaček z prvních desek, v nichž dostal kopák i struny pořádně zabrat, přes zadumanější balady s elektrickými kytarami, až po pořádné rockové fláky z posledního alba. Tady se zdálo, že snad i ten dým zahalující zem a strop pódia je připravený pro maximální efekt.

Došlo i na nový singl Blind Leading By The Blind z připravované čtvrté desky a pokud se vám rockovější tvář z Wilder Mind líbila, těšte se na pokračování. Mimo to ale frontman také zavítal do kotle a celý ho proběhl z jedné strany na druhou, v několika skladbách si zabubnoval a vůbec ukazoval, jak by měl vypadat koncert správné rockové kapely. Žádné playbacky, žádné vysamplované zvuky, jen čistá hra na nástroje a maximální vypětí.

A když už jste si mysleli, že po tom soustředěném, ale extrémně euforickém koncertu chybí jen závěrečný výstřel konfet v The Wolf, nejen že nakonec přišel. K jeho podtrhnutí přispěly už nečekané rachejtle, které jeden z nejlepších koncertů letošního roku podtrhly tak, že už půjde jen těžko překonat. To už jste nebyli ani zdaleka jediní, kdo fascinovaně vykřikl: Wow! a s ohromeným výrazem opouštěl první řady. Takto se totiž tvářili všichni, které jste cestou ven míjeli.

RISE AGAINST BEZ DOBRÉHO ZVUKU A BEZ INVENCE

A jestliže Mumford And Sons překvapili, tak Rise Against zklamali. Nechce se tomu ani věřit, tahle punk-rocková parta dosud patřila ke koncertním jistotám a má ve svém arzenálu tolik silných písní, že by za jiných okolností mohla britské senzaci bez problému konkurovat. Tentokrát ale zvukaři starající se o Green stage zaspali a kapele zvuk ztlumili a zkreslili tak, že to znělo, jako kdyby vám Tim McIlrath a spol. hráli za zdí. Tohle si vážně nešlo užít. Rozpaky navíc potvrdil setlist, v němž se na nové věci z Wolves, ale ani z posledních pár alb příliš nehrálo a jely se jistoty z nejstarších desek. Tím se už tak zkažený koncert stal ještě archaičtějším a bez invence. Škoda. A přitom je to kdykoliv jindy tak skvělá kapela.

Aby těch hvězd nebylo málo, v den, kdy se v areálu pohybovalo o poznání více lidí díky fialovým jednodenním páskům, ještě měl hrát i Wiz Khalifa. Z něj jsme sice stihli jenom část, vzhledem k odehrané Nirvaně, obřímu nafukovacímu jointu na rukou obecenstva a podobné skladbě písní jako o pár dní dříve v Budapešti to ale vypadalo, že k mnoha změnám nedošlo. Slyšet ale znovu hity Black &Yellow, See You Again a závěrečnou Young, Wild & Free byl pořád velký zážitek.

Nebýt závěrečné nepříjemné tečky při vracení peněz z bezkontaktní karty, které se protáhlo až do tří ráno, než technici konečně přišli na to, v čem vězí problém, vlastně by si ani nebylo na co stěžovat. Kvůli této příhodě nám utekl program v Nightparku čítající mimo jiné protagonisty jako Keeno, Logistics, Sub Focus, Gorgon City nebo Hugh Hardie.

Dá se tedy říct, že i když by s tou taneční muzikou měli být dramaturgové do budoucna opatrní, také letošní Frequency patřilo k jednomu z nejlepších míst, kde můžete strávit dovolenou. Spousta bezkonkurenčních koncertů v čele s Mumford And Sons a JP Cooperem, výborné jídlo, služby, zázemí i počasí a hlavně zážitky, z nichž lze až do příštího roku spokojeně čerpat síly. Krásné to bylo.

text: Jan Trávníček, foto: Marie Strnadová

Témata: FM4 Frequency, Mumford And Sons, Wiz Khalifa, Rise Against, Alan Walker