LIVE: Nahoru, dolů a zase nahoru s Mumford & Sons

MUMFORD & SONS
O2 ARENA, PRAHA
20. 5. 2016

Člověk si říká, co za tím jen vězí... a pak jde třeba k zubaři, kde z rádia místo The Cave vyhrává Michal David. To už pak nepřekvapí, že když se Marcus Mumford v půli pražského vystoupení zeptá na přítomné národnosti, přihlásí se při dotazu na množství fanoušků z Prahy stěží polovina haly. Už jen proto patří pořadatelům z Live Nation dík za to, že se k nám snaží vozit aktuální světová jména i přesto, že na tom podobně jako nyní nemusí vždy nutně vydělat.

Mumford & Sons v Praze: Marcus Mumford prošel celou arénou, energický folkrock rozpumpoval halu

Jednoduše koncipované pódium s dvojicí bicích souprav, několika řadami spíše nevýrazných světel a posuvného ramena s nimi v teplý květnový večer mnoho show sice nenadělalo, ale pro tu šel do vysočanské arény asi málokdo. Větším lákadlem byla rozhodně hudba a také verva, s jakou pánové obvykle hrají.

KDYŽ SE TANČILO, BYLO TO DOBRÉ

Diváci, mezi nimiž jste mohli potkat frontmany kapel Imodium, Kryštof i kompletní sestavu Jelenů, ještě u úvodní Snake Eyes vzorně seděli, když ale hlavní persona večera pobídla před druhou skladbou davy k tanci, mohli jste během Little Lion Man sledovat tisíce nadšených očí a atmosféru, k níž se mnohé hvězdy v O2 areně dostávají obvykle až v úplném závěru.

vložte odkaz, text nemažte

Mumford & Sons ve své hudbě míchají folk, country a čím dál častěji i rock, proto nepřekvapí, že se v jejich nástrojovém arzenálu našly kromě spousty akustických i elektrických kytar také banjo, housle, klavír, trumpeta, pozoun, kontrabas nebo tamburína, s níž si zpěvák mlátil do stehna, když se neúspěšně pokoušel rozezpívat mobily svítící obecenstvo při hitu Believe.

Nejen že lidé znali texty spíše sporadicky, propad atmosféry byl znát i v pomalejších věcech, kterými skupina naneštěstí zaplnila velkou část setlistu. Ostatně není novinkou, že balady londýnské formaci bohužel příliš nejdou. Jsou zaměnitelné, neatraktivně vystavěné a schází jím osudovost. Výjimku tvoří snad jen výborná Lover Of The Light, kterou frontman odehrál a odzpíval od bicích, čímž stejně jako ostatní členové jeho smečky dokázal, že ovládat jen jeden nástroj se nenosí u žádného z nich. A potěšila i dvojice písní, kterou kvarteto odehrálo na minipódiu u zvukaře.

LIVE: Akustická párty? Mumford and Sons říkají ano!

MARCUS MUMFORD OBEŠEL CELOU HALU

Ve svižnějších kouscích jsou ale Mumford & Sons doma, takže když se halou rozezněla skřípající kytara ohlašující příchod Tompkins Square Park z kritikou rozporuplně přijaté, ale nadprůměrně prodávané novinky Wilder Mind, publikum se rozeskákalo stejně jako při úderné The Wolf, coveru The Kinks odehraného spolu s předskokany Bill Ryder-Jones, nebo rockové Ditmas, během níž Marcus Mumford za velkého jásotu oběhl celou halu, pozdravil se s lidmi na ochozech a vrátil se zpátky na start.

Vůbec nejsilnější byli ale autoři tří alb a dvou živáků ve chvíli, kdy zahráli starší country hity, kde jim k šílícímu a nad hlavou tleskajícímu publiku stačily často jen akustické kytary, banjo, kopák, basa, housle a obrovský příval energie, kterou do toho dávali. Hity jako Sigh No More nebo závěrečná I Will Wait nenechaly sedět snad nikoho. Držitelé Brit Award za nejlepší britské album roku 2011 zkrátka na svém druhém pražském vystoupení i přes pár slabších momentů rozhodně zabodovali. A tolik radosti a tance jako při posledním refrénu byste možná nenašli ani v těch nejvyhlášenějších nashvillských hospodách.

text: Jan Trávníček, foto: Tomáš Vlach