Vydáno před 20 hodinami | autor: Renata Spotzová
Pořádný ocelový balík dorazil v druhý dubnový pátek do moravské metropole. Zvědavost byla silnější než pud sebezáchovy – a i když jeho pouhá přítomnost slibovala průšvih, nakonec se našli tací, kteří ho začali lačně otevírat. Následoval rachot, sprška jisker a chaos, který se během pár vteřin vymkl kontrole. Očití svědci mluvili o halucinacích. Jako by se realita na chvíli rozpadla pod náporem temných vizí a neúprosného hluku.
LIVE: Halucinace v podání Petera Tägtgrena. Hypocrisy do Brna přivezli Abbath, Vreid a Vomitory
Když se mlha konečně rozptýlila, bylo jasno. Za vším stojí Peter Tägtgren, který sbalil své severské kumpány, oprášil staré zbraně a vyrazil s nimi dobývat Evropu. Mass Hallucination Tour 2026 dopadla na brněnský Sono Music Club jako Thorovo kladivo – tvrdě, nekompromisně a bez varování.
Brutal Assault skončil. Poslední den mu vládli Infected Rain, Deicide, Hypocrisy nebo Napalm Death
Jako předskokani legendárních Hypocrisy nastoupili Abbath, Vreid a Vomitory. Večer otevřeli norští Vreid, jejichž tvorba se na sítích označuje jako „Black'n'Roll". Co si pod tím představit, zůstává otázkou – a soudě podle výkonu i pro samotnou kapelu. Jejich set byl, diplomaticky řečeno, vlažný. Nepomohlo ani pár relativně chytlavých momentů, z nichž nejvíc vyčnívala Into the Mountains. Jasně, v Česku jde o téměř neznámé jméno, ale ani tak se žádná chemie s publikem nekonala. Kotel zůstal spíš studený než rozvařený. Přídavek nebyl potřeba – a popravdě by ani nedával smysl. Potenciál tam někde je, ale zatím hluboko pod povrchem. A když nesrší energie ani ze zpěváka Sture Dingsøyr, těžko ji čekat od publika.
Švédští Vomitory už působili o poznání jistěji. Kapela, která měla nejsilnější období na přelomu tisíciletí (Revelation Nausea, Blood Rapture, Primal Massacre), se po dlouhé pauze vrátila a je vidět, že na to úplně nezapomněla. Ano, není to už zběsilá jízda mladíků, ale pořád to má tah na branku. Brno dostalo poctivou porci death metalu ze staré školy, který sice nepřekvapí, ale neurazí a místy i solidně potěší.
Druhý den Brutal Assault neminul déšť. Pevnost ovládli Testament, Satyrikon nebo Madball
Na Abbath jsem se těšila nejvíc. Immortal mě provázeli celou střední a desky Pure Holocaust nebo Battles in the North jsou pro mou generaci hudební odnož něčeho jako povinná četba. A bylo to znát hned od prvních tónů. Abbath přišel, zabrnkal, zazpíval a okamžitě si podmanil sál. To, co do té doby jen přešlapovalo, se konečně rozjelo. Publikum ožilo, řvalo, vířilo.
A Abbath? Ten jel svoje divadlo na sto procent. Verbálně, neverbálně, s nadhledem i totální ulítlostí. Nám v prvních řadách dokonce naservíroval svou kytaru skoro až pod nos. Takové drobnosti prostě dělají velký koncert. Vidět ho naživo byla radost. Jeho grimasy, gesta a panáčkování by klidně obstály vedle akrobatických výstupů Paul Stanley z Kiss. A ta inspirace je tam sakra znát.
Jak sám kdysi řekl: „Black metal was never about being normal." Přesně tak působí. Totální magor, přidrzlý spratek, kterému není nic svatého ... ale geniální.
Závěr patřil Hypocrisy. Jejich set sliboval temnou, skoro až sci-fi jízdu – a zvukově to sedělo. Riffy těžké, atmosféra hutná. Jenže postupem času se dostavila určitá monotónnost. Peter Tägtgren sice odtáhl svoje maximum, ale oproti Abbathovi působil jeho projev uzavřeně a místy až unaveně. Kontakt s publikem byl minimální a energie z pódia už tolik neproudila. Jasně, když zazní Roswell 47, Fire in the Sky, Eraser nebo War-Path, fanoušek si svoje najde. Ale po předchozí smršti to chtělo víc než jen „dobře odehraný koncert".
A pak je tu Sono. Čím dál víc mám pocit, že metal do tohohle prostoru prostě úplně nesedí. Zvuk zvláštní, schody v hledišti zabíjejí tah kotle a celé to nóbl prostředí působí až příliš uhlazeně. Možná i proto ty halucinace nakonec místy připomínaly spíš jarní únavu.
Jedno je ale jisté – brněnskou zastávku Mass Hallucination Tour 2026 si pro sebe ukradl Abbath. Publikum si omotal kolem prstu a to mu doslova zobalo z ruky. Tenhle ocelový balíček byl fakt bomba. Díky Abbath!
Text: Renata Spotzová, foto: archiv Vomitory / @concertim.photography, archiv Vreid / Christian Fredriksson,
Témata: Hypocrisy, Abbath, Vreid, Vomitory, Sono Music Club
0,00
čtenáři
hlasuj
