LIVE: Jinjer předvedli v Praze technicky brilantní, přesto autentickou show

Jinjer
Praha, Roxy
19. 2. 2026

Pražská Roxy je klub, který zažil ledacos – od elektronických experimentů přes indie křehkost až po rockové návaly, při nichž se bar mění v záchytný bod pro ty, kdo už nestíhají tempo. Včera večer se to opět ukázalo – ve vyprodaném prostoru se tísnila masa lidí a kdo nestihl už na předkapely včas zabrat balkon nebo místo uprostřed, měl poloviční zážitek. Za předpokladu, že neměl postavu Michaela Jordana, totiž neviděl skoro nic.

Jinjer předávali ve vyprodaném Roxy metalovou radost, večer otevřeli Textures a Unprocessed

Večer otevřeli Textures, nizozemská šestice vracející se po několikaleté pauze. Jejich set byl solidní, nicméně Unprocessed večer posunuli ještě o úroveň výš. Německá čtveřice totiž umně míchá technickou brilanci s moderním metalcorem. Pokud někdo přišel „jen“ na Jinjer, dostal před nimi důkladnou lekci z progresivního metalového inženýrství.

Jinjer začali svůj set kolem půl deváté. A přivezli produkci, která by se neztratila ani v hale o několik tisíc hlav větší. A přesto – nebo právě proto – měl večer zvláštní intimitu. Jakmile zazněl první riff první písně Duél, se kolos v čele s Tatianou Shmayluk de facto nezastavil. Green Serpent nabídla ostré rytmické zlomy a hutný groove, zatímco Tantrum působila jako zvukový výboj bez náznaku kompromisu. Progresivnější skladba Vortex se rozvíjela s trpělivostí, která jen zvýraznila následné nárazy.

Motivy konfliktu i dopis psaný krví

Tatiana je fenomén, který si nezaslouží předponu „female-fronted“, protože ve chvíli, kdy otevře ústa, jsou jakékoli škatulky bezpředmětné. Bylo fascinující sledovat někoho, kdo na vás v jednu vteřinu řve a druhou se usmívá a pohyby předloktí elegantně „čechrá“ vzduch. Za jejími zády se navíc promítala projekce reagující na hudbu. Obsahovala motivy konfliktu, moci a vnitřního napětí, ale i dopis psaný krví nebo bílé masky. To vše se měnilo v rytmu skladeb a působilo minimálně dost výmluvně.

 V kontextu války na Ukrajině by totiž bylo snadné sklouznout k proslovům, apelům a emotivním pauzám. Nic takového se nestalo. Ticho mezi skladbami bylo stručné, věcné, bez zbytečné rétoriky.

Píseň věnovaná Praze

Ve druhé polovině koncertu přišly neméně zajímavé momenty v podobě skladeb Judgement (& Punishment), I Speak Astronomy nebo Perennial. Před písní Kafka se Tatiana na okamžik zastavila a doslova řekla: „Následující píseň bych chtěla věnovat vám. Vy víte proč.“ Když zazněl hit Pisces, sál se na chvíli nadechl v téměř posvátném tichu, než se skladba zlomila do známé explozivní pasáže. Ten kontrast prostě stále funguje. Přídavek v podobě Sit Stay Roll Over pak definitivně večer bez dlouhého loučení kapely uzavřel.

Čtvrteční večer v Roxy vyzněl jako potvrzení, že Jinjer už dávno překročili hranici „kapely pro zasvěcené“. Předvedli zkrátka technicky brilantní a autentickou show, která si vystačila bez velkých slov.

Text: Šárka Blahoňovská, foto: Vojtěch Chludil
Témata: Jinjer, Textures, Unprocessed, Metalcore, Obscure Promotion, Roxy Praha