Vydáno 16.02.2024 | autor: Aleš Materna
Byla to svým způsobem výjimečná událost. Známý herec a také folkový kytarista a zpěvák Jiří Schmitzer spojil síly s o generaci mladším hudebníkem a moderátorem Vojtěchem Záveským, který si již mnoho let říká Vojtaano. Na pódiu Malostranské besedy vystoupili společně jen v úvodu, kdy se představili, aby pak pokračovali každý svým samostatným vystoupením. Vymysleli pro své zajímavé spojení i název punk-folkový dvojkoncert, který, jak se ukázalo, byl zvolený přímo skvěle.
LIVE: Jiří Schmitzer a Vojtaano svým punk-folkovým dvojkoncertem pobavili narvanou Malostranskou besedu
Oba muži nešetřili od začátku vystoupení úsměvy, vtipné historky střídaly ještě vtipnější bonmoty, vše se ale zákonitě točilo kolem písniček, kterých mají v zásobě nespočet. Na úvod zasedl na dřevěnou židli s dvanáctistrunnou kytarou v ruce Jiří Schmitzer. Jak v druhém bloku pronesl Vojtaano, nebylo to proto, že by snad on sám byl větší hvězda a jeho kolega plnil roli předskokana. „Správně bych na té židli měl sedět jako první já... Ten důvod je čistě pragmatický – pokud by Jiří Schmitzer vystupoval jako druhý, hrozilo by, že uprostřed koncertu, ba rovnou uprostřed písničky, usne... A to nechcete,“ rozesmál publikum Vojtaano.
Jiří Schmitzer podal i přes svůj věk svěží zábavný výkon, a jelikož šlo o punk-folk, pranic si nedělal ani on, ani publikum, z občasného přehmatu či nedomáčknutého akordu. Písně někdy prokládal mluveným slovem, na ústa pak občas vyluzoval prazvláštní zvuky, které imitovaly například kytarové sólo nebo jako v písni Prase zvuk tohoto zvířete. Hned na úvod prozradil, že Prdel dnes rozhodně nebude, a myslel tím svůj asi nejznámější hit, nikoliv legraci, jelikož ta byla a veliká.
Písničky či hity jako Loutka, Byňda, Hana či Když se zeptáš němého měly patřičný ohlas mezi publikem, všechny prokládány hlavně historkami z mládí („Kouřit jsem začal brzy, když mi bylo sedm... To s pitím jsem začal mnohem později... Asi v devíti.“), vše působilo nenuceně a uvolněně, a ačkoliv osobitý folkař a skvělý herec s originálním projevem i barvou hlasu (nezapomentulený je například jeho proslov v roli docenta Tečky v písni Léčitel na desce Nanoalbum skupiny Tata Bojs) nevydal novou desku už pěknou řádku let (naposledy vyšla v roce 2008 Sbírka kiksů), nic to neubírá na jeho touze bavit publikum a sám sebe svými písničkami.
Vojtaano napochodoval na pódium, a jelikož je o pár let mladší, bylo jeho vystoupení o mnoho energičtější, delší a... Také jak jinak o mnoho sprostší. To ovšem není vůbec nic překvapivého – všichni, kdo Vojtaana znají, nebo o něm alespoň slyšeli, ví, že pro sprostý vtip či průpovídku nejde daleko. Činí tak ovšem velice osobitě a s kouzelným úsměvem, že tyhle často až hodně drsné sprosťárny vlastně nikomu nevadí. Zpívá totiž o tom, co si většina lidí buď skrytě (nebo i otevřeně) myslí, případně rovnou provozuje. Navíc je rozený bavič, sám sebe nazývá spíše performerem, ovšem za jeho časté jazykolamy vypalované kulometnou kadencí, bez zaváhání, bez zaškobrtnutí, navíc zvukomalebné a vtipné, by se nemuseli stydět ani skuteční rapeři.
ROZHOVOR | Vojtaano: Vyrůstal jsem v neupřímném prostředí, a tak si na tom ve své tvorbě zakládám
Na rozdíl od většiny z nich ovšem Vojtaano skládá své písničky i s melodickými motivy, takže hlavně jeho refrény jsou zapamatovatelné a často i originální. Není to jen autor jednoho hitu, jak by se podle neskutečné popularity jeho staršího songu - pohádky o Budulínkovi – s názvem Budulínek vs. Galantní jelen (i přes značně kontroverzní text oblíbeného také mezi dětmi), ale i podle ohlasů a zpěvu natřískaného sálu u dalších písniček, mohlo zdát.
Obzvláště Lavina, jejímž námětem je „slavný“ český fotbalista Lavi, vyvolala mezi posluchači bouři, kterou trumfnul až Honza Macek, asi ten nejvíce sprostý, téměř perverzní text, který kdy performer a nedávno i čerstvý otec Vojtaano napsal (a který se původně zdráhal zahrát, jelikož dle něj byla v sále přítomna i jeho matka, kterou tak později poslal na pivo, aby píseň mohl nadšenému publiku představit). No a pak přišla také veleslavná píseň Zas pitchuje, namětem jejíhož textu byla prý jeho manželka, ovšem vztahuje se v podstatě na všechny manželky či ženy. Vojtaano nakonec zahrál přes dvacet písniček, některé i z aktuálního alba Do trojky, po závěrečném Budulínkovi přišly i přídavky v podobě písniček Gangstafolku nebo Kapitána.
Vojtaano, podobně jako druhý punk-folkař Jiří Schmitzer, ukázal osobitost, osobnost, originalitu a vtipné texty, a oba dva přinesli s sebou na pódium i hromadu smíchu a dobré nálady. Ne, nebyl to vůbec promarněný valentýnský večer. Právě naopak.
Text: Aleš Materna, foto: Radoslav Vnenčák (ilustrační)
Témata: Vojtaano, Jiří Schmitzer, Malostranská beseda, punk-folk
0,00
čtenáři
hlasuj
