LIVE: Metronome Prague, den třetí. Alanis Morissette dostala sebe i fanoušky do kolen, Rag'n'Bone Man je uhranul hlubokým barytonem

Metronome Prague
Praha, Výstaviště Holešovice
21. 6. 2025

Úvod festivalového programu obstarala Aneta Langerová, která slaví dvacet let na scéně. K této příležitosti připravila album Zázračná písně krajina 20 LET a pro fanoušky na ČT Art Fontana stage průřez svou tvorbou. Zaujala písní Marie, jejíž nápěv zněl jako chorál a do nějž zapojila i nadšené publikum, ve skladbě Svatá Kordula výborně propojenými vokály s violoncellistkou Dorotou Barovou, v přídavku nesměla chybět Voda živá. Aneta Langerová dokázala, že si stále udržuje pozici jedné z našich nejlepších a nejosobitějších zpěvaček.

Osmý ročník Metronome Prague uzavřeli Alanis Morissette, Rag'n'Bone Man, Bára Poláková, Aneta Langerová i Klára Vytisková

Rory Charles Graham, známý jako Rag'n'Bone Man, je britský hudebník charakteristický svým osobitým hlubokým barytonem. Do povědomí fanoušků se dostal v roce 2016 hitem Human a od té doby patří k neúnavně koncertujícím zpěvákům, míchajícím blues a hip hop. Známý je také spolupráci s jinými umělci, například s kapelou Gorillaz nebo zpěvačkou Pink. Na hlavním Metronome pódiu se díky skvělému nazvučení jeho hlas doslova zadíral pod kůži. Vizuálně díky urostlé postavě a tetování připomínal zpěváka a rapera Post Malona, chraplavým zabarvením hlasu pak upomínal na ikonu Joe Cockera. Zaujal hitem Giant, novinkou Time to Love či duetem Anywhere Away From Here, kde zpěvačku Pink zastoupila výborně doprovodná sboristka. Po pátečním dni, kdy na hlavním pódiu převládali umělci míchající hlavně zběsilé taneční a elektronické rytmy, působilo jeho vystoupení doprovázené výbornou kapelou jako balzám na duši.

Další osobitou českou zpěvačkou, která vystoupila na ČT Art Fontana Stage, byla Klára Vytisková. Do povědomí veřejnosti se dostala jako frontmanka skupiny Toxique, samostatně vydala zatím dvě alba zpívaná anglicky, letos pak vyšla její první česká sedmipísňová EP deska +EGA. Okamžitě po nástupu na pódium navázala svým originálním způsobem důvěrný vztah s fanoušky, mezi písničkami vyprávěla vtipné historky o svém manželství a rady svého manžela, z nichž ta nejlepší a univerzální je, že Každej je nějakej, což je i název jedné její písničky. Klára Vytisková dokázala v duetu Řeka (Janu Kirschner zde zastoupila Klářina sestra Tereza, jinak klávesistka její kapely) či písních Vnitřní já či Strom, že je velice osobitá umělkyně, s nakažlivým zastřeným hlasem a silnými písněmi opatřenými zajímavými texty. Nutno dodat, že čeština jejímu výrazu slušela mnohem více než v průběhu koncertu často používaná angličtina.

RECENZE: Love Is Gold, tvrdí Klára Vytisková na druhé sólovce. A opět nezklamala

Kanadská zpěvačka Alanis Morissette se na hlavním pódiu objevila patnáct minut po osmé večerní a ve více než devadesátiminutové show předvedla všechny své silné stránky. Neuvěřitelně jistý a procítěný zpěv, oscilujicími mezi hlubšími tóny a vystřelující až do téměř nadpozemských výšek, a mix showmanství a pokory.

Zažil jsem její první koncert v Česku v roce 1999 v Praze Na džbánu, kde všechny dokázala pobláznit svou mladistvou energií, ale také její zatím poslední koncert u nás na festivalu Colours of Ostrava v roce 2012, kde po vystoupení francouzské divošky ZAZ působila dost ospale a unyle. Upřímně jsem z jejího koncertu měl trochu obavy, nicméně výkonem, jaký v Praze předvedla, totálně všem pochybovačům včetně mě zaťala tipec. Už dlouho se mi nestalo, abych měl v průběhu nějaké show doslova slzy na krajíčku. Tak excelentní procítěný pěvecký výkon tato jedna z nejlepších světových zpěvaček, jež před třemi týdny oslavila jednapadesáté narozeniny, předvedla.

Celá v bílém, v přiléhavých bílých kalhotách s dlouhými rozpuštěnými vlasy, odstartovala svou show songy Hand in My Pocket a Right Through You z jejího mezinárodně debutového alba (předtím vydala dvě pouze pro kanadský trh) Jagged Little Pill, kterým přesně před třiceti lety v podstatě vytvořila až kultovní status mladé energické pop-rockové umělkyně. Tohle album patří dodnes k jejím stěžejním, a tak nebylo divu, že z něj zahrála nejvíc písniček ze všech devíti alb. Nicméně dostalo se i na další desky, velkou porci songů zazpívala z druhé desky Supposed Former Infatuation Junkie, ale prostor dostaly i skladby Reason I Drink či Smiling ze zatím poslední, pět let staré nahrávky Such a Pretty Fork in the Road (nepočítáme-li experimentální desku The Storm Before the Calm z roku 2022, která je spíše pouze hudební instrumentální koláží).

RETRO 2000 | Jediný samostatný koncert Alanis Morissette v Česku, dav nakrmila svými hity

Samozřejmě nemohl chybět největší hit Ironic, který nechala evidentně dobře naladěná zpěvačka v první polovině zpívat publikum. Oproti poslednímu třináct let starému koncertu na našem území právě její nálada, energie, komunikace s publikem a časté až excentrické taneční kreace, točení celým tělem kolem dokola s vlajícícími vlasy, kdy po jedné takové piruetě skončila doslova na kolenou, kde pak závěr písně dozpívala, přispěly k neuvěřitelnému sepětí s publikem. To tak zkouslo i citlivé akustické pasáže uprostřed koncertu a pouze zíralo s otevřenou pusou na zpěvaččin procítěný a citlivý výraz, projev a zabarvení hlasu, při němž mrazilo v zádech a draly se do očí slzy.

V závěru pak ještě přišly dva přídavky – písně Uninvited a Thank U z druhého alba z roku 1998, které dokázaly, že starší písně Morissette si stále žijí svým vlastním životem a jejich obsah je platný i po téměř třiceti letech. Celé její vystoupení ukázalo sílu jejího interpretačního cítění, excelentního rozsahu, intonace a originálního zabarvení, což v kombinaci s nakažlivou energií a hravostí písniček přináší na hudební scénu zcela jedinečný a unikátní mix umění. Z toho by mohly, ba přímo měly, čerpat a učit se desítky mladších tzv. „moderních“ umělkyň nejen u nás, ale v podstatě po celém světě (Dua Lipa či Ewa Farna by měly před Alanis Morissette pokleknout a povinně studovat, jak má vypadat skutečný pěvecký umělecký výkon, oproštěn od pozlátka desítek tanečníků a moderních efektů, které sice mohou vypadat na oko i poslech zajímavě, ale v nichž se ztrácí autentičnost a jedinečnost umělce).

Po tomto excelentním výkonu to měla další vystupující, opět česká zpěvačka Bára Poláková, těžké. Nicméně své role se s kapelou Ťupící svou hlasovou hravostí, kdy se na pódiu v jednu chvíli objevilo hned šest zpěváků s mikrofonem v ruce,  zhostila výborně. Nečekal jsem toho moc, ale dostal jsem zajímavou porci vtipných písniček (třeba "Lída už si čínu nedá" v songu Jizvičky), a funky energie, která hlavně mezi mladými posluchačkami rezonovala stějně jako hit Nafrněná.

ROZHOVOR | Ashley Slater: Freak Power bych obnovil pouze za mega balík

V závěru pak ještě dvě téměř legendární britské kapely The Streets a Freak Power, vedené dvěma originalními ikonami – Mikem Skinnerem a Ashleyem Slaterem - roztančily svou rap/hip-hop/reggae a funky ulítlou show jejich oddané fanoušky. Zatímco Mike Skinner je mistr slova břitkého humoru a společně s The Streets míchají často jen stěží kompatibilní ingredience, Ashley Slater kromě charismatického hlubokého hlasu vládne skvěle i svým pozounem, a funky energie se valí z pódia jako odkaz na ikonické devadesátá léta minulého století. Obě kapely se staly svou originalitou a mixem doslova pozitivní freak nálady skvělým zakončením posledního dne festivalu.

Text: Aleš Materna, foto: Adam Karaffa, Martin Šimral a Jan Hlaváček (Alanis Morissette), DarkWolfoto (Freak Power)
Témata: Metronome Prague, Rag'n'Bone Man, Bára Poláková, Aneta Langerová, Klára Vytisková, Alanis Morissette, Ashley Slater, Freak Power, The Streets