LIVE: Mighty Sounds, den třetí. Punková divočina se Zebrahead, poprava od Terror i Gorilla Biscuits

Mighty Sounds, den 3.
Tábor, Čápův dvůr
29. 6. 2025

Poslední den jsme začali na každoročních Mighty FAQs, které pobavili a vysvětlili vše, co letos návštěvníky mohlo trápit, nebo naopak těšilo. Hodně se řešila letošní (za mě ne úplně dobrá) volba pivovaru a Krušovice jako hlavní pivo. Zasloužené pochvaly pak pro změnu dostala pitná voda zdarma ze všech kohoutků, v areálu i kempech. 

Poslední den Mighty Sounds ve znamení hardcoru, crowdsurfů a pekelného horka

Hudebně jsme neděli startovali zastávkou na ostřílených punkáčích Vision Days s pokračováním na nekorektní pussy punk Vagyny Dy Praga. Kromě tradiční Itálie nás rozesmál i naháč na pódiu. Hudebně žádný zázrak, vynahrazeno humorem. 

Prvním velkým jménem našeho nedělního lineupu byli echt britští Boston Manor. Super kombo hopsání, mini moshíků a extrémně pohodového vajbu. Zpěvák Henry rozdával úsměvy, dával si pěstičky se všema pod pódiem a ke konci si užil chvilku dole mezi lidma. Jedinou výtku bych směřoval k volbě setlistu, v němž mi chyběly některé starší věci, ale chápu. Celkově to bylo top!

Na pozdní oběd jsme byli pozváni do Bytu Číslo 4. Jakože ne doslova. Jakože zrovna hrál tenhle český rocknrollový objev posledních měsíců. Další svačinku servírovali Gorilla Biscuits, hardcore punk legendy z New Yorku, které příští rok oslaví 40 let své existence. I proto jsme trochu nevěděli, co čekat naživo. Ne jen, že konečně proběhl i nějakej hardcore, ale tohle mělo náboj, kterej mi rozpáral trencle. Miliarda stagedives, two-steps a maximální radost. Třešničkou na dortu byl Scott z Terror, který si užil celej set mezi lidma. 

Druhý den Mighty Sounds ve znamení folkpunku, zuřivých briťáků Soft Play a Cali divočiny s FIDLAR

Z Mighty Stage se před 16:30 začaly linout bubliny, což znamenalo jediné. Londýnské Oi! punkové oblíbence BOOZE & GLORY. Potěšila třeba pecka Leave The Kids Alone jako druhá v pořadí. Bohužel mi ale přišlo, že měli trochu tišší a slabší zvuk. Nebo už jsem měl namožené ouška, nevím… Později jsme zavítali ještě do ráje krabicového vína a dalších zážitkových substancí s Jirkou Hvězdoněm a jeho úchyláckými songy. 

Po odpoledním šlofíku následovala silná večerní čtveřice zahájená kalifornskými punkrock divočáky Zebrahead. Na Mighty dorazili po sedmi letech, my je poslední dobou vidíme až bizarně často. Zrovna u nich to ale opravdu nevadí. Vždycky skvělý a příjemný. Pogo a circle pity se točily od prvních vteřin, kluci rozdávali trsátka dětem kolem stage a stihli jsme dokonce dvě walls of death za jeden song. Tradiční kostlivci nasedli do člunů a nechali se povozit kolem celé Jameson Stage (k jednomu se dokonce nalodil i „černý pasažér“). A kdyby vás to zajímalo, naše fotografka Pája docrowdsurfovala až na samotný konec stanu. 

LIVE: Mighty Sounds, den první: Irie Révoltés, Vypsaná fiXa a Rat Boy

Další bandou byli němečtí Donots, kteří začínali pompézní plachtou a divokým úvodem. Zpěváka jsme mimochodem neslyšeli poprvé, pár hodin před si dal taky feat s Gorilla Biscuits. Kromě milé show pobavila i znalost češtiny, konkrétně uměli „ahoj“ a ”já jsem čurak“.

Večerní špička znamenala další přeběh na Monster Stage, kde hráli srdíčkoví Australani Trophy Eyes. Jejich styl poměrně dobře vystihuje název jejich poslední desky, Suicide and Sunshine. Užili jsme si pecku Blue Eyed Boy hned na start, slzičky kapaly, stagediveři plavali, vše v nejlepší pořádku. 

Kde vydat poslední zbytky sil? Není lepší možnost než na Keepers of the Faith, aka precizní hardcorové show od Terror. K Terror se chce napsat něco jako k Zebrahead, můžeš je vidět 3x za rok a stejně je to furt špica. Scott jel bomby jako vždy, trochu slabší byl jen pit, trochu víc punkovej než hardcorovej. Ale to se na Mighty dá pochopit…Set zakončila hymna Keepers of the Faith a my se snažili zmobilizovat poslední síly.

Kolem desáté jsme si dali dvoják Wizo a Blood Command. Němečtí Wizo, kteří hrají už 40 let, dorazili na Mighty vůbec poprvé. Příjemný melodický punkrock plný jasných postojů proti nacismu, fašismu atd.  Trochu víc jsem asi čekal od norských Blood Command. Moshe jely, wall of death proběhl, ale nějak už jsem se na to nedokázal naladit. 

Předposlední položkou letošního ročníku byli plzeňsko-pražští Severals. Ty jsme naživo docela dlouho neviděli a „Seřezals“ potěšili trochu nově posunutým zvukem víc směrem třeba k Lorna Shore nebo Northlane. Kluci nabídli překvapivě málo šíleností, ale překvapivě kvalitní show.

Zavíráme krám, poslední objednávky a lekce polky od kanadských The Dreadnoughts. Maxi circle pit, ve kterém se tančila polka, řvalo se zajebiscie kurwa (kluci mají polské kořeny), do nás padaly poslední chmelomoky a protančili jsme střevíce jako Smíšek s Pipem U Skákavého poníka.

Hotovo, finito, přežili jsme. Příští rok tenhle nejlepší festival slaví 20. narozeniny a těšíme se, co pro nás Mighty zase vymyslí. Letos musíme pochválit za k dokonalosti vyladěný areál, pitnou vodu všude zdarma, dostatek záchodů… Prostě absolutní top, ve kterém nenajdeš problém. O tom, jak perfektní byl hudební i doprovodný program netřeba psát víc… Díky Mighty Sounds, vidíme se zase za rok! 

Text: Jakub Gerlich, foto: Pavla Dolanská
Témata: Mighty Sounds, Boston Manor, Gorilla Biscuits, Zebrahead, Booze & Glory, Terror, Trophy Eyes, The Dreadnoughts, Wizo, Severals, Blood Command, Bytu Číslo 4