LIVE: Miro byl, Miro je a Miro bude. Kolegové uctili památku Mekyho Žbirky

Tribute to Miro Žbirka 70
Praha, O2 universum
21. 10. 2022

Toto propojení bylo zřejmé již při vstupu do atria O2 universum. Ten byl plný zástupců všech věkových generací – od Žbirkových vrstevníků až po ty, kteří v době vzniku největších hitů ještě zdaleka nebyli na světě. Velmi často se z nejrůznějších koutů ozývala i zvučná slovenština. „My přijeli až z Košic. Nechtěli jsme do Bratislavy, chtěli jsme tam, kde pan Žbirka tak dlouho žil. Dopoledne jsme mu zašli zapálit svíčku na Olšany. V životě jsme na tom hřbitově nebyli, vystoupili jsem u jakéhosi bočního vchodu a po pár metrech hrob neomylně našli. Jako by vedl naše kroky,“ vypráví skupinka Slováků.

Přátelé a kolegové zavzpomínali v O2 universu na Mira Žbirku

Koncert začíná na minutu přesně a hned nasazuje laťku opravdu vysoko – skladbu Atlantída neskutečně zazpívá Bára Basiková. A jakoby všechny účinkující a diváky přesunula na bájný ostrov, kde začíná ta opravdová narozeninová oslava.  Přes další skladby, jako byly Cesta zakázanou rychlosťou v podání Marty Jandové, Milionkrát z úst Jiřího Macháčka nebo Fair play, výborně podané Davidem Krausem, se večer posunul k zásadnímu momentu – vystoupení Kateřiny Žbirkové, která celý večer naplánovala a bezchybně zorganizovala. Její příchod celý sál odměnil standing ovation. Bylo až obdivuhodné, že bez klesnutím hlasem sálu poděkovala a zavzpomínala na dnes již legendární píseň Katka, kterou pro ni Meky napsal. Skladby se pak ujala skupina Slza a to neskutečným, až pro mnohé překvapivým způsobem. Bylo to rozhodně jedno z velkých překvapení večera.

Nechyběla ani nejaktuálnější skladba Nejsi sám, samozřejmě v podání Davida Žbirky. Bylo jasné, že hudební talent i lásku k hudbě zdědil po svém otci vrchovatě. Za album Posledné veci následně převzali s Katkou zlatou desku, a to za Českou i Slovenskou republiku, což se neobešlo bez jednotného potlesku českých i slovenských fanoušků. A jestli existuje něco mezi nebem a zemí, tady se čas napoprvé pod bedlivým „dozorem Mekyho“ možná poprvé zastavil.

Večer se dále nesl v příjemné náladě těch největších hitů. Zajímavé provedení zvolil zpěvák Petr Marek z kapely Midi lidi. Ten ve skladbě Do člna mi stále teče voda ještě více zdůraznil psychedeliku písně a poukázal tak na žánrovou rozmanitost Žbirkovy tvorby. Petr Ostrouchov se ujal skladby Dr. Jekyll, Mr. Hyde, Mirai Navrátil písně Každý chce být naj, Petr Fiala pak 22 dní. Stejně jako na žádném jiném koncertě, ani zde nechyběla píseň Bielý kvet, tentokrát v podání Michala Malátného.

„ Biely kvet, posledný je viac ich niet, niet
Biely kvet, dlhá ryha smútku v ňom
Studený biely kvet ti dávam navždy s úsmevom.“

I v tomto momentě mnozí z nás si na plno uvědomili, že Mekyho kapela hraje naposled, což ke konci koncertu Jan Ponocný potvrdil. O to více vše následující bylo neskutečně emotivní.

Nechyběli zástupci Mekyho „domoviny“. Slovenskou scénu zastupovala Jana Kirchner s písní Jesenná láska, Katarína Knechtová zazpívala Múr našich lások, Peter Bič Project duet V slepých uličkách, Peter Nagy skladbu Zažni. V dalším slavném duetu, Čo bolí, to prebolí, doprovodil zpěvačku Martu Adam Ďurica. Nezazněla Slovenská. Ale tu mohl opravdu zazpívat jen Meky. Podobně Balada o poĺných vtákov zazněla v originálním provedení. Bez patosu, smutku, jen s vědomím, že tady navždy zůstane tak, jak ji Miro Žbirka zazpíval. Opravdově!

Miro Žbirka - Ztráta, která jen tak nepřebolí. Meky byl prostě super chlap

O samotných vystoupeních bylo již napsáno mnoho. Každý si skladbu trochu upravil po svém, každé vystoupení bylo originální. Každý svým způsobem zavzpomínal. Každá intepretace by stála za další zmínku, jedno ale musím zmínit obzvlášť. Bylo to vystoupení Ráchel Skleničkové, „virtuální duet“ další skutečnost mezi nebem a zemí. Miro Žbirka „zpíval“ z LED obrazovky vysoko nad pódiem, Skleničková skladbu doprovázela na klavír. Byl to nejsilnější moment celého večera. Ten „osamocený mikrofon“ a skutečnost, že se Meky k němu už nikdy nepostaví…

Ale pro mě nakonec to nejdůležitější byla zvláštní symbióza, která na koncertě vznikla. Nejvíce znatelná byla v backstage, která byla hned vedle pódia a navazovala na první řady diváků. Tam po celý čas byla Katka Žbirková, která zpívala společně s každým vystoupením, stejně jako zvukaři a technici, kteří si užívali každý moment nejen po profesionální stránce, ale zejména po té lidské. Byla to atmosféra, kterou spojila smutná událost, a přesto vytvořila něco neopakovatelného, nezapomenutelného. Ta byla cítit i při posledním vystoupení. Tady Dana Bártu s písní Mám rád, bezpochyby fenomenálně zpracovanou, doprovodili všichni vystupující. Okamžitě stála a tancovala celá hala. Zkrátka tak, jak si to Meky vždycky přál! Nejen tento koncert, ale Mekyho hudba tak zůstane na veky! A to je dobře, ne?

Text: Alena Kaňová, foto: Tomáš Martinek
Témata: Miro Žbirka, Bára Basiková, Marta Jandová, Lukáš Adamec, Jiří Macháček, David Kraus, Michal Hrůza, Petr Marek, Peter Bič Project, Lenny, Ráchel Skleničková, Petr Ostrouchov, Jana Kirschner, Albert Černý, Katarína Knechtová, Mirai Navrátil, Lenka Filipová, Adam Ďurica, Martha, David Žbirka, Rob Cass, Petr Fiala, Michal Malátný, Dan Bárta, O2 universum Praha