LIVE: Paul Simon nadchnul Prahu jako vypravěč příběhů, zazněly nové písně i osvědčené hity

Paul Simon
Praha, Kongresové centrum
9. 4. 2026

Už úvod prvního koncertu evropské části turné A Quiet Celebration, kde je Praha zastoupená hned trojicí koncertů, a jako jediná z bývalých východoevropských zemí, ukázal, že pro Paula Simona má právě naše hlavní město skutečně výsadní postavení. Po nástupu velmi početné kapely na pódium se postavil před publikum a pozdravil fanoušky vzpomínkou na svůj úplně první pražský koncert. Jak se smíchem připomněl, přijel v roce 1990 do české metropole nikoliv jako umělec, ale jako pozorovatel OSN u příležitosti prvních svobodných voleb v naší zemi od roku 1946. Tehdejší prezident Václav Havel jej nakonec přesvědčil, aby vystoupil na pódium, a kromě proslovu navrhl, aby i zazpíval několik písní, což se skutečně stalo.

Paul Simon se chystá do Prahy. Poslechněte si TOP 10 písní tohoto geniálního skladatele

Poté Paul Simon upozornil diváky, že koncert bude rozdělen do dvou částí – v té první došlo na kompletní přehrání alba Seven Psalms, které jak název napovídá, obsahuje sedm skladeb. Těch nakonec bylo v první části devět, jelikož úvodní The Lord se ve dvou případech vrátila a prolnula s ostatními. Nutno říct, že skladby tohoto alba z roku 2023 jsou odlišné od Simonovy dřívější tvorby, v podstatě jde o hodně ambientní a monotónní písně, ve kterých působí většina nástrojů (součástí kapely byli kromě známého bubeníka Steva Gadda také perkusionista, flétnista, klávesák, dva kytaristi, klávesák a smyčcové těleso) až minimalistickým dojmem a hlavní poselství je soustředěno na texty. Jde o jakousi jednotnou akustickou meditující suitu s texty o smrtelnosti, zbožnosti a víře. Ve dvou skladbách The Sacred Harp a Wait se k Simonovi přidala jako zpěvačka i jeho manželka Edie Brickell, oděná v bílém kostýmu, a nutno říct, že její hlas a společný dvojhlas v první zmíněné skladbě zněly velice osvěžujícím dojmem.

Po zhruba patnáctiminutové pauze napochodoval na pódium zcela jiný Paul Simon – nejen vizuálně (červená bunda a čepice), ale také s mnohem větší energií. U většiny písní na rozdíl od první části stál a působil mnohem uvolněněji. Druhou část začal skladbou Graceland z jeho zcela přelomového stejnojmenného alba z roku 1986, a poté následovalo dalších šestnáct většinou proslavených songů. Po písničce Slip Slidin' Away z roku 1977, která pochází z jeho alba Greatest Hits, Etc., a Train in the Distance, došlo na vzpomínku na společné roky strávené v duu s dlouholetým souputníkem Artem Garfunkelem. Paul Simon přehrál skladbu Homeward Bound, kterou napsal již v roce 1965 v Anglii, když čekal na vlak. Píseň vyjadřující touhu po domově, stesk a únavu z cestování, vyšla jako singl a o rok později byla zařazena na album dua Simon & Garfunkel Parsley, Sage, Rosemary and Thyme.

Ve skladbě Under African Skies z již zmiňovaného alba Graceland se na pódiu opět objevila Simonova manželka, tentokrát v černých šatech, aby svého muže pěvecky doprovodila. Velký ohlas pak vzbudily také Rene and Georgette Magritte With Their Dog After the War, surrealistická píseň z roku 1983 inspirovaná fotografií Lothara Wolleha, vyprávějící fantazijní příběh o belgickém malíři, jeho ženě a psovi, či Darling Lorraine, kterou umělec zahrál naživo poprvé od roku 2000, kdy vyšla na albu You´re the One.

Paul Simon odstartoval turné koncertem v Praze

Po této skladbě pak divákům Paul Simon zmínil zajímavý příběh z prvního pražského vystoupení v roce 1990, doprovázený promítnutou fotografií s kytarou na krku z té doby. Jak fanouškům vysvětlil, přijel tenkrát do metropole bez kytary, kterou mu nakonec půjčila česká folková písničkářka Dagmar Voňková – a tu pak za velkého aplausu publika přivítal a ta se s ním přišla až pod pódium obejmout. Před očekávanými přídavky pak zaujal ještě skladbou Me and Julio Down by the Schoolyard z jeho druhého sólového alba Paul Simon, vydaného v roce 1972, v němž se představila jeho manželka v sóle na píšťalu. Závěrečné přídavky pak byly očekáváné, a přesto jedinečné – 50 Ways to Leave Your Lover s hypnotickým bubenickým rytmem Steva Gadda, a dva songy z období dua Simon & Garfunkel, The Boxer a hlavně The Sound of Silence, kterou vystřihl zpěvák po závěrečných ovacích a odchodu kapely sám pouze s kytarou. I přes pěvecké limity měla tato akustická intimní verze jen těžko popsatelné kouzlo, které všechny v sále ohromilo.

Více než dvouhodinový koncert Paula Simona ukázal, že i přes značně pokročilý věk, který mu již nedopřeje plně využívat jeho dřívějších hlasových schopností, má stále jeho naživo hraná hudba plná podmanivých melodií a textů své opodstatnění a fanoušci jsou po ní doslova hladoví. Doprovázen jedinečnou kapelou špičkových muzikantů, kteří se však po většinu koncertu nepředvádějí, nýbrž zcela plně slouží ve prospěch celkového vyznění intimních Simonových skladeb. Používáním někdy až nezvyklých zvuků a netradičního podkresu podmalovávají a přidávají tak tradičním letitým songům nový rozměr.

LIVE: Paul Simon v Praze dokázal, že je legenda s velkým L. Vedle hitů vzpomínal na Václava Havla

Tento koncert se opravdu povedl a ukázal, že i umělci ve velmi pokročilém věku mají stále co říct nejen svým současníkům, ale i mladší a mladé generaci posluchačů, kteří původní Simonovy hity znají spíše z moderních coververzí. A koneckonců, co si budeme povídat – stárnout s grácií a elegancí, plni neutuchající energie a životního temperamentu, to je svým způsobem také umění.

Setlist: The Lord, Love Is Like a Braid, My Professional Opinion, Your Forgiveness, Trail of Volcanoes, The Sacred Harp, Wait, Graceland, Slip Slidin' Away, Train in the Distance, Homeward Bound, The Late Great Johnny Ace, St. Judy's Comet, Under African Skies, Rene and Georgette Magritte With Their Dog After the War, Rewrite, Darling Lorraine, Spirit Voices, The Cool, Cool River, Me and Julio Down by the Schoolyard, Something So Right, 50 Ways to Leave Your Lover, The Boxer, The Sound of Silence

Text: Aleš Materna, foto: Live Nation (ilustrační)
Témata: Paul Simon,  A Quiet Celebration, Simon and Garfunkel, Kongresové centrum, rock, folk