LIVE: Pavel Šporcl jako Rebel s modrými houslemi vzdal hold světovým rockovým hitům

Pavel Šporcl
Praha, Obecní dům
29. 4. 2025

Zcela zaplněný sál se hemžil fanoušky i známými osobnostmi a všichni byli zvědaví, jak se podaří umělci, pohybujícímu se na pomezí vážné hudby, folklóru, filmové a populární rockové muziky přetavit nahrávku do živého provedení. Očekávání byla veliká a lze narovinu říct, že je virtuóz v zádech s rockovou kapelou téměř zcela naplnil.

Program vystoupení jen s malými úpravami kopíroval pořadí skladeb na albu. Zaujalo hned úvodní Rebel with the Blue Violin - Intro, jehož účel navodit tu správnou rockově drzou atmosféru byl splněn na výbornou – elektrifikované housle se správně zkresleným a nakřáplým zvukem ukázaly naplno, že tento večer bude zkrátka zcela jiný, než na co jsou běžní Šporclovi fanoušci zvyklí.

LIVE: Valentýn po vzoru O5 a Radeček. V Obecním domě je doprovodila olomoucká filharmonie i Pavel Šporcl

Umělec si z nepřeberného množství letitých rockových hitů vybral zajímavé interprety – úvodní dvě skladby Kashmir a Stairway To Heaven od Led Zeppelin podal procítěně, kdy jeho housle kopírovaly pěveckou linku zpěváka Roberta Planta, zatímco původní kytarová sóla Jimmyho Page brilantně odehrál kytarista Sebastian Skalitzky, na hammondovy varhany pak úchvatnost těchto skladeb podtrhl známý americký varhaník  Brian Charette. Ten se v průběhu koncertu střídal s českým virtuózem tohoto nástroje Ondřejem Kabrnou, sestavu pak skvěle doplňovali Ian Kodet na basu a Otto Hejnic na bicí.

Po dokonalém rozjezdu přišla řada na další hvězdy rockového nebe Rolling Stones a Jimiho Hendrixe, od nichž zazněly songy (I Can´t Get No) Satisfaction a Purple Haze. Hlavně druhá zmiňovaná od asi světově nejznámějšího rockové kytaristy skýtala mnoho možností, jak se může celá kapela včetně brilantních hammondek a houslí vyřádit, což po právu ocenili fanoušci velkými ovacemi.

V průběhu více než devadesátiminutového koncertu zazněla ještě skladba od Charlese Aznavoura, kterou u nás nazpíval Karel Gott (Když jsem já byl tenkrát kluk), velice citlivě a procítěně provedená Sound of Silence od Simona a Garfunkela, Slovensko zastoupila skladba Voda, čo ma drží nad vodou autora Vašo Patejdla z kapely Elán, na nějž houslista dojemně zavzpomínal slovně, když zmínil jak spolu chodili hrát tenis a jak tuto asi nejznámější Patejdlovu píseň, složenou původně pro film Fontána pre Zuzanu 3, hrál i na jeho pohřbu.

Zřejmě nejpovedenějším songem celého večera byl energický Another Brick in the Wall (Part 2) od Pink Floyd, zaujala i dojemná Bohemian Rhapsody od Queen, v samotném závěru pak ještě zazněla až příliš často jinými interprety předělávaná píseň Smoke on the Water od Deep Purple.

Co se však podle mého zcela vymykalo v dobrém slova smyslu konceptu večera, bylo zařazení Paganiniho skladby Caprice 24, které houslista doplnil o svou vlastní autorskou Magical 24. Zde se, ač k velikým respektem k celému večernímu rockovému vystoupení, naplno ukázalo kouzlo a mistrovství Pavla Šporcla. Paganiniho a Šporclova vlastní skladba tak trochu zastínily vše ostatní, dokonce i v přídavku zahraný hit skupiny Beatles Let It Be, což potvrzuji jakožto oddaný fanoušek všech výše zmíněných kapel a jejich rockových hitů.

Celý večer byl nicméně výtečně vzdaným holdem rockové hudbě a ukázal, že tyto skladby obstojí i v takto netradiční úpravě s houslemi a rockovou kapelou, což po právu oceňují i umělcovi fanoušci, třeba tím, že dokáží takto netradičně postavený koncert vyprodat, dlouhotrvajícím potleskem ve stoje po jeho skončení, či tím, že skupují nové houslistovo album ve velkém, což Pavlu Šporclovi vyneslo dokonce zlatou desku vydavatelství Universal, kterou umělci v průběhu koncertu předal ředitel firmy.

Text: Aleš Materna, foto: Facebook Pavla Šporcla (ilustrační)
Témata: Pavel Šporcl, housle, Obecní dům, rock