LIVE: Poslednímu dni Pop Messe vládl legendární Richard Müller. Fat Dog otřásli Velodromem v základech

Pop Messe
Brno, Velodrom
8. 8. 2026

Brněnský Velodrom byl v sobotu už od brzkého odpoledne výrazně plnější než předchozí dva dny festivalu, kdy lidé pomalu přicházeli až kolem sedmé hodiny. V davu jsem postřehla mnohem více jednodenních náramků, nejen kvůli víkendovému datu, ale nesporně i kvůli Richardu Müllerovi, který na svou show přilákal opravdu velké množství nadšených fanoušků.

LIVE: Pop Messe, den první: Úvodu festivalu kralovali experimentální Einstürzende Neubauten, nezklamala ale ani P/ST

Před ním však vystoupilo ještě rapové uskupení Mutanti hledaj východisko, které dav spolehlivě rozproudilo svými často bizarními texty a multižánrovým instrumentálem.

Richard Müller spolu s kapelou a třemi vokalistkami převzal hlavní pódium o půl osmé a publikum je nadšeně vítalo. Již od první písně bylo zřejmé, že na stage je legenda, kterou není třeba představovat, protože texty slovenského zpěváka si s ním zpíval skoro každý.

Müller krátce představil všechny písně, a ačkoliv oproti ostatním vystupujícím nebyl tak energický, charisma se nezapře. V setlistu nechyběly ty největší hity jako Po schodoch, Kníže Rohan, Nebude to také lahké nebo Cigaretka na dva ťahy. Při té se spousta fanoušků rozhodla symbolicky si zapálit, na dva ťahy to ale většina z nich nezvládla.

Müller k sobě přizval opravdu špičkové hudebníky, kterým navíc na své show dal opakovaně možnost zářit v nástrojových sólech, a to jak klávesám, tak kytaře nebo i jednotlivým vokalistkám. Zář reflektorů však nejvíce zasvítila na Michala Žáčka, který předvedl bravurní sóla na několik žesťových nástrojů, zejména na saxofon. Výrazná byla i vokalistka Klára Mockovčiaková, která se zpěvákem zazpívala Knižný príbeh jako duet.

Protože Pop Messe je plné kontrastů, po víceméně klidném setu Richarda Müllera měli účastníci možnost si vybrat mezi rapem uskupení 58 g, elektronickým setem Rozkvěta s HARSHMELLOW nebo hyperpopovou dvojicí Hey Yendo a Rainer.

LIVE: Pop Messe, den druhý: Obongjayar miláčkem publika, Oklou přivezla propracovanou show

Přestože Hey Yendo a Rainer nepřilákali moc velký dav, což se dá vysvětlit tím, že jejich set se odehrával na nejvzdálenějším malém pódiu, navíc vevnitř, bylo znát, že to jejich výkon neovlivnilo. Hey Yendo se snažil fanoušky neustále pobízet k tanci a jinému pohybu a výkon Rainera, zejména při hře na elektrickou kytaru, se také nedá popsat jinak než jako energický. Nečekaně silné byly i jeho vokály. Příjemným překvapením jsou i jejich texty, které nejsou přisprostlé a povrchní, ale naopak mají význam a oslavují přítomný okamžik a svobodu. Troufám si říct, že se vyhýbají rapovým klišé.

Jako neřízená střela na Velodrom stage přiletěli britští Fat Dog. Jejich show byla dunivý a řvavý příval energie. Jejich frontman neváhal a už v jedné z prvních písní přeskočil barikádu a nebál se pařit v davu s fanoušky. Jejich set byl šílená jízda připomínající nějaký temný rituál. Bylo by ale nefér jejich hudbu redukovat pouze na její hlasitost. Je třeba vyzdvihnout i její řemeslnou kvalitu a originalitu, protože na to, že se definují víceméně jako postpunkoví, jejich hudba je rozkročena i do elektroniky a má i neobvyklé nástrojové složení. Kromě kytar a bicích v kapele nalezneme i menší bubínky, housle, dokonce i saxofon. Jejich zvuk má tak neotřelý charakter, pokud si toho v zápalu party jste schopni všimnout.

Vlnu zklidnění a trochu existenciální krize přinesli Current Joys. Kapela ze Států sází na melancholii a inspiraci filmy, zejména režiséra Hitchcocka. Stejně jako u Nation of Language z předchozího dne, jejich hudba zní trochu jako píseň z titulků filmu, který vám nenávratně zlomil srdce. Oproti zmíněné kapele však Current Joys mají trochu větší páru a jejich set byl dynamičtější. Trochu nakřáplý hlas Nicka Rattigana umocňuje surovou emocionalitu, která se nachází v jeho textech. Diskografie Current Joys se pohybuje na škále od pomalých intimních balad po experimentálnější kousky s trochu tvrdším rockovým podkladem a nedá se jasně říct, která poloha Current Joys sluší víc.

Aby však fanoušci neodešli pro Current Joys zahloubaní do svých existenciálních krizí, venkovní program festivalu nabídl ještě britské duo Overmono, které Pop Messe zahalilo do rytmů techna a dopřálo publiku ještě pořádnou taneční party na rozloučenou.

Pořadatelé Pop Messe letos přichystali opravdu rozmanitý žánrový mix. Poprvé za tři roky, co mohu posoudit, mi připadá, že netíhli více k jednomu konkrétnímu žánru, ale každý den měli návštěvníci šanci slyšet kousky nejen z celého světa, ale měli možnost poznat, kam až sahají hranice různých stylů, a co vše je v hudbě možné. Celý ročník hodnotím jako velice zdařilý.

Text: Lucie Všianská, foto: Valeria Semenová (ilustrační)
Témata: Pop Messe, Brno, Richard Müller, Current Joys, Fat Dog, Mutanti hledaj východisko, Overmono