LIVE: Vzpomínání Richarda Müllera na Jaro Filipa bylo povedené, i když trochu formální

Vydáno 05.11.2015 | autor: admin

Richard Müller se zastavil v pražské Hybernii v rámci turné 15 rokov bez Filipa, které je oslavou hudby Müllerova dlouholetého spolupracovníka. Od jeho předčasné smrti letos v červenci uplynulo 15 let. V průřezu společné tvorby představil zpěvák leckdy poměrně staré písně ve více méně nových aranžích.

LIVE: Vzpomínání Richarda Müllera na Jaro Filipa bylo povedené, i když trochu formální Richard Müller, Michal Horáček a Michal Pavlíček dostali Zlatou desku za album Sociální síť

RICHARD MÜLLER
Divadlo Hybernia, Praha
3. 11. 2015
(fotografie jsou ilustrační, pocházejí z předání Zlaté desky v JazzDocku 4. 11. 2015)

Müller s kapelou nenechali publikum dlouho čekat a na pódiu se objevili už pár minut po ohlášeném začátku. Start v podobě úvodní skladby alba Nočná optika 24 hodín denne byl decentní a přiměřený poněkud formálnímu prostředí Hybernie: sambový nádech, kontrabas místo basy, Müller sedící na barové stoličce, zdálo se, že to bude klidný večer. Naštěstí bylo jasné už po pár dalších skladbách, že s tím jazzem to nebude tak horké, zvláště když se poprvé o slovo pořádně přihlásil Andrej Šeban se svým famózním zvukem elektrické kytary. Instrumentalisté na pozadí hráli podstatnou roli: Šebanovy občas až patetické výkony skvěle doplňoval jazzový klavírista Matěj Benko svými hravými výplněmi i sóly, se kterými se příliš nepáral a ve kterých Hybernii očkoval nefalšovaným contemporary jazzem.

Richard Müller interview: Posledních 15 let v mé kariéře? Samé úspěchy

Výborným zpestřením byla i sóla druhého kytaristy, který, ačkoliv Šeban byl jasnou hlavní instrumentální hvězdou, rozhodně nezůstával v pozadí. Kapela jako celek byla skvěle sehraná, působila nenásilně a organicky: ačkoliv měla improvizace svoje místo i mimo samotná sóla, ve společně hraných pasážích šlapala skupina jako hodinky a tvořila skvělý podklad pro Müllerův minimalistický zpěv a přednes.

Richard Müller, Michal Horáček a Michal Pavlíček dostali Zlatou desku za album Sociální síť

Samotný Müller byl ve výtečné formě, i když působil trochu unaveným dojmem. Ačkoliv se v podstatě po celou dobu koncertu nezvedl ze své barové židličky a na publikum hleděl přes černé brýle, hned na začátku koncertu získal pozornost diváků a neztratil ji až do konce. Podstatnou roli v tom kromě nepopiratelného charismatu sehrály i vtípky vztahující se k jednotlivým skladbám, které jakoby mimoděk trousil: o původu názvu skladby Cez Okno, která byla napsána kvůli sponzorství Microsoftu, o tom, že je v pořádku, když se nerozumí textu LSD, protože si sám není jistý, co zpívá - přeci jen jde o halucinogenní písničku. A také o tom, jak je rád, že zase hraje s Andrejem Šebanem, se kterým zažil léta, ve kterých měli v srdci krásnost a divokost, zatímco teď jsou rádi, že mají vůbec srdce. Jediným trochu slabším momentem byla snaha těsně před přestávkou rozezpívat a roztleskat publikum – za prvé se to moc nepovedlo a za druhé to působilo dost násilně.

Některé písně nakonec zas tak nově nezněly, jiným změna aranžmá hodně prospěla: Cez Okno v rychlejším tempu získalo ještě více funky náboj, Hotel M se díky kytarovým vyhrávkám přiblížil zvuku The Doors a kytara v LSD odkazovala na Jimiho Hendrixe. Nejsilnějšími momenty večera byly bezesporu Michalem Horáčkem otextovaná Až povezou mě na lafetě a píseň Filip, kterou Müller kdysi napsal pro svého první syna. Lahůdkou byl jediný přídavek, Cigaretka na dva ťahy, která přišla po Milovanie v dazdi.

VIDEO: Majk Spirit je teď Zbojník. Pomáhají mu Richard Müller či Peter Lipa



Koncerty Richarda Müllera už nejsou žádnou divočinou a tento nebyl výjimkou. I přesto by ale celkové atmosféře rozhodně přidalo jiné prostředí: jakékoliv divadlo samo o sobě působí formálněji než klub a u Hybernie navíc zůstává lehká pachuť snobismu a pocitu, že řada lidí se přišla spíše ukázat, než si něco poslechnout. Lehce rozpačitě působila i dvacetiminutová pauza uprostřed koncertu. I přes to všechno byl Müllerův jediný letošní koncert v Praze něčím, co rozhodně stálo za to, a to jak díky jemu a vynikající doprovodné kapele, tak především díky skvělé hudbě Jaro Filipa.

text: Jiří Kalous, foto: Tomáš Klíma

4,00

čtenáři

hlasuj

NEJČTENĚJŠÍ

zavřít