Vydáno 14.06.2025 | autor: Natálie Štrbáková
Třetí den hradeckého festivalu přivezl multižánrové zastoupení. Dočkali jsme se dvou generací českých ikonických zpěvaček, Marie Rottrové a Ewy Farne, festivalové klasiky Horkýže Slíže, další jistotky v podobě amerických Skillet a punkových legend Sex Pistols. A kde všude se moshovalo? Všude, nehledě na žánr interpreta!
LIVE: Rock for People, den třetí. Popíkoví Sex Pistols a moshpity při koncertu Ewy Farne
Informovaná ranní ptáčata začala den secret show britských The Hara. Povedenou rozcvičku s fanoušky provedl zpěvák Josh Taylor, který lezl po své miniaturní stage a crowdsurfoval. A to hodiny ještě neodbily ani 10:30, což je v případě festivalů brzké ráno. Po vystoupení se navíc podepisovali fanouškům, kteří si počkali.
Po obídku byl čas na Horkýže Slíže, kteří přitáhli obrovský dav, kterému mohli konkurovat už jen velká jména, která hrála těsně před dnešními headlinery Sex Pistols. Horkýže vytáhli staré osvědčené kousky jako Telegram a Silný refrén. A že refrén zpíval frontman Kuko vskutku tak silně, že stačilo stát přes dvě stě metrů daleko, a přesto ho bylo pohodlně slyšet. Silný jak hovado. Kuko sice doporučil fanouškům, aby nebyli nasratí jen pro nic za nic, ale to se dělá těžko, když už několikátý den v obou největších kempech hapruje voda v umývárkách a na WC. Díky bohu, že letos na RfP nejeli Gutalax, to už bychom se z toho úplně po…
Denní teplota stoupala a na nejvyšší stage vystoupali američtí Nothing More, jejichž zpěvák Jonny Hawkins hned poznamenal, že má z toho horka pocit, jako kdyby byl v Texasu. Kdovíjak odehráli svůj parádní set navlečení v dlouhém oblečení, což bylo ale možná lepší rozhodnutí než bezrukávové outfity řady fanoušků pod nimi, které zachraňovali dva borci s opalováky, kterými ochotně mazali jakékoliv paže, které se k nim nachomýtli. Děkujeme za vaši službu rockerstvu, kluci! Po energickém a dobře odvedeném koncertě Nothing More, které zakončil Hawkins hraním na bicí v davu, byl čas zamířit více do domácích vod.
O Ewě Farne se toho v posledních dnech namluvilo spoustu, především pak ve spojení s Dua Lipou, která si s ní na koncertě v Praze střihla její song Na ostří nože. A právě ten si publikum žádalo od začátku jejího koncertu. Zpěvačka se na show pořádně připravila - přivezla si více tanečníků a vsadila na největší hity ze začátku kariéry, ale i z „novodobé“ éry. I ti největší rockeři si tak během vystoupení rodačky z Třince zapěli Měls mě vůbec rád, Boky jako skříň nebo La la laj. A protože bylo v publiku i několik polských příznivců, v polštině si interpretka střihla Ewakuacja.
Že bude koncert Farne na Rock for People povedený? To bylo téměř jisté. Vždyť na jejích písních dnešní třicátníci, kteří mají mezi návštěvníky opravdu velké zastoupení, vyrůstali. Ale že se během něj rozjede hned několikrát moshpit? To už nečekala ani rodačka z Vendryně u Třince, což vtipně okomentovala. Zavzpomínala také na dobu, kdy hrála na rockovém festivalu a házeli po ní kelímky s pivem, a připomněla také skvělý PR krok, když její show organizátoři zařadili na takzvanou "Fat Lady", tedy největší stage na Rock for People.
Večer zahájili další oblíbenci organizátorů, rocková kapela Skillet, která v Česku hrála naposledy v roce 2023 a na Rock for People samotném v roce 2022. Sami jsme tuto sestavu hrající křesťanský rock a hardrock viděli už popáté nebo pošesté a tentokrát nebyli tak silní jako jindy. I když už od druhé skladby Feel Invincible dav poctivě zpíval, po zpěvácké stránce se Skillet příliš nedařilo. Bubenice Jen Ledger, která je obvykle neuvěřitelná mašina při hraní a zpěvu, občas zněla falešně a ani kytaristka Korey Cooper nebyla na sto procentech své formy, ač se obě snažily, seč to šlo. Celé nazvučení navíc bylo výrazně tlumenější než u předchozích Horkýže na stejné stage, což bylo sice fajn pro zdraví našich uší, ale duší to tolik necloumalo. Zpěvák John Cooper si před skladbou Sick of It neodpustil svou klasickou řeč – ač zkrácenou – o tom, že každý máme něco, čehož už máme plné zuby. Ať už je to samota, deprese nebo jakýkoliv jiný boj. Řeč je to milá, ale když ji slyšíte kdoví pokolikáté, tak už trochu ztrácí kouzlo. I tak jsme ale rádi, že jsme je viděli, stejně jako fanoušci na ploše i hustě rozprostření na blízkých kopcích, kteří místo osázeli jako holubové u rohlíku.
Na noc jsme si dali část vystoupení psychedelických Madhouse Express, kteří hráli na Conference stage, jež je ověšená hippie výzdobou se symboly míru a barevnými kytičkami, což bylo z rukou organizátorů naprosto geniální umístění. Tahle domácí kapela před měsícem vyhrála cenu Czeching Rádia Wave, takže se na RfP zastavili v přestávce před přípravou profi nahrávky a klipu, což je součástí výhry. Ale o tom více až v rozhovoru, který pro vás chystáme!
Pohodičkovou moderní psychedelik vlnu, na které si jeli fanoušci spolu s publikem (ač v davu bylo určitě více marihuany než psychedelik jako takových), jsme museli běžet vystřídat za Sex Pistols. Punkáči na pozici zpěváka dosadili Franka Cartera, který před Pistols hrál s the Rattlesnakes poté, co se dostali členové do sporu s jejich původním zpěvákem Johnnym Rottenem. Carter byl také to jediné, co drželo punkové dědoušky při koncertě nad vodou.
Osmdesát minut na pódiu kapele, která má v diskografii vlastně jen jedno studiové album z roku 1977, vyloženě nesvědčilo. Koncert se nesl v hodně nostalgickém duchu. Na obrazovkách se ve smyčce promítali fotky z dětství členů a videa z jejich koncertního mládí a také titulky tehdejších novin o rebelských počinech kapely. Frank Carter, který se narodil až poté, co se na konci 70. let původní Pistols rozpadli po smrti Sida Viciouse, působil v celém areálu jako ten největší fanoušek kapely.
Rozpačité publikum se snažil nahypovat a chvílemi se bezradně ptal „Are you tired? It’s Friday night, you cannot be tired!“ („To jste unavení? Nemůžete být unavení, je pátek večer!“). Ano, Franku, byl sice pátek, ale jedeme už třetí den, dědouškům na pódiu kolísalo tempo i dech a většina publika se narodila až dávno poté, co proběhla největší sláva Sex Pistols. Sociopolitický kontext, v jakém kapela v Británii tehdy vznikla a vůči čemu se vymezovala, byl i pro starší fanoušky vzhledem k socialismu u nás tou dobou, něco, co nikdy nemohli zažít. Českým a slovenským fanouškům tak částečně chybí přímá zkušenost s pointou celých Sex Pistols a odvážíme se říct, že hodně z nás šlo spíš na čumendu na velké legendy.
Frank Carter je velmi dobrý zpěvák a se svou živelnou osobností nakonec publikum rozhýbal v druhé půli setu poté, co ho povozil dav na rukou i s mikrofonem v ruce. Jeho hlas ale postrádá syrovost, kterou původní Pistols měli, a zní až moc uhlazeně do punkového žánru. Anarchy in The UK nebo God Save the Queen v této formaci proto zní spíše popíkově jako letní hit a ne neurvalý, drzý punk. Ne, že by nebyla čest zaběhat si na hity kapely v obrovském moshpitu, ale koncert nějak nebyl ono. Jsme ale vděční, že jsme alespoň v takto osekané formě mohli Sex Pistols ještě zažít.
Text: Natálie Štrbáková, foto: Petr Klapper / Rock for People
Témata: Rock for People, Ewa Farna, Sex Pistols, Skillet, Madhouse Express
0,00
čtenáři
hlasuj
