Vydáno 11.11.2024 | autor: Natálie Štrbáková
Sum 41 se přijeli s českými fanoušky rozloučit v rámci Tour of the Setting Sum letos už podruhé, přesto zvládli pražský koncert v O2 areně vyprodat. Kanadští rockeři byli vždy temperamentní, a tak ani u rozlučkového turné nedošlo na roztahané cajdáky a vytahování kapesníků. Na koncertě odehráli skladby napříč celou svou třicetiletou kariérou a navrch přidali pár coverů.
LIVE: Se Sum 41 se O2 arena rozloučila ovacemi vestoje
Uvést večer pomohli britští Neck Deep, kteří stejně jako Sum 41 v létě vystupovali na festivalu Rock for People. A stejně jako tam odvedli dobrou práci a ukázali, že se Sum 41 tvoří dobrou kombinaci, a to jak žánrově, tak energií i ideologickým nastavením. Před závěrečnou skladbou In Bloom si zpěvák Ben Barlow střihnul proslov na téma politické situace, nerovnováhy mezi sociálními třídami a znovuzvolení Donalda Trumpa. Postěžoval si tak na budoucího amerického prezidenta stejně jako to dělal o něco později během večera (a mnohem dříve letopočtem) Deryck Whibley v songu Still Waiting, který pro změnu kritizoval George Bushe.
Sum 41 se v Brně loučili s českými fanoušky
Headlineři Sum 41 začali vystoupení na minutu přesně a dobře udělali, protože jinak by jim do konce dne nevystačil prostor na průřez celou diskografií z přelomu milénia, kdy začínali, až po nejnovější album Heaven :x: Hell. Hned od začátku mezi fanoušky létaly nafukovací míče a stříbrný člun a velká party pokračovala další téměř dvě hodiny, kterou na rozdíl od míčů přežili všichni příznivci téhle punkové sestavy. Kromě emotivnosti poslední show v Česku měl koncert ještě dva výjimečné momenty – kapela zahrála skladbu Noots, kterou neměla v setlistu dlouhé roky, a Whibley přehrál Walking Disaster (a další skladby) na kytaru, kterou dostal, když mu bylo sedmnáct let. Dříve tak učinit nemohl, jelikož mu ji někdo ukradl a jak vysvětlil, zpět do svých rukou ji dostal teprve před pár týdny.
I když se Sum 41 obvykle řadí do žánru pop-punk, mají hodně blízko také k metalu. To předvedli při intermezzu, kdy na přání fanoušků z předních řad zahráli Master of Puppets od Metalliky a Raining Blood od Slayer.
Circle pits fanoušci zvládli udržovat skoro celou dobu, a to i v sektoru stání vzadu, kde obvykle tak živo nebývá. Status legend Sum 41 potvrdili, když jim celá O2 arena tleskala vestoje a tančila s nimi už před koncem oficiálního setlistu – přičemž následovaly ještě další dva sety přídavků, během nichž vydrželi stát i diváci v nejvyšších patrech haly.
Sum 41 zakončili noc skladbami So Long Goodbye a Welcome to Hell, z čehož by se možná dalo vyvodit nějaké závěrečné poselství o nadcházejících časech. Předpokládejme ale, že vzhledem k jejich pozitivnímu náboji po celý koncert jde spíš o náhodu, a i po rozpadu Sum 41 bude dobře. A kdo se nerad s kapelou loučí, může si přečíst v říjnu vydanou autobiografii Derycka Whibleyho, Walking Disaster: My Life Through Heaven and Hell.
Text: Natálie Štrbáková, foto: FB Sum 41 (ilustrační z koncertu v Londýně)
Témata: Sum 41, Deryck Whibley, Neck Deep, O2 arena, pop-punk, punk
5,00
čtenáři
hlasuj
