LIVE: Suzanne Vega v Praze oslnila něhou a intimitou, zpívala i o Václavu Havlovi

SUZANNE VEGA
DIVADLO ARCHA, PRAHA
14. 6. 2017

Fronta u vstupu tak nějak naznačovala, že o fanoušky nemá Suzanne v Praze nouzi. Letošní vystoupení proběhlo v Divadle Archa, které nás nadchlo svou příjemně intimní atmosférou podtrženou opravdovou ukázněností všech návštěvníků. Jediné, co lze prostorům vytknout, je přílišné horko v sále. Ačkoliv jsme stáli hned za dveřmi, při vstupu do sálu bylo ihned možné pociťovat pořádnou teplotní změnu oproti foyer. Jak se tedy cítili ti, co seděli uprostřed, si netroufáme hádat.

FOTOREPORT: Suzanne Vega očarovala pražskou Archu jen hlasem a dvěma kytarami

Velké díky a gratulace (protože i to je nedílnou součástí dobrého koncertu) patří zvukařům. Suzanne bylo rozumět opravdu každé slovo, což mělo za následek, že nikdo ani nedutal. (I am cool and smooth and curious I never blink)
Set kolem půl deváté večer odstartoval bez předkapely, což nikomu jistě nevadilo - ta noc patřila jen a pouze jí. První skladbou byla Fat Man & Dancing Girl z roku 1992.

vložte odkaz, text nemažte

Tato hravá píseň spolu s několika dalšími příjemně narušovala tempo zbytku setu. Ten vyplňovaly většinou pomalejší skladby doprovázené francouzskou (nebo snad suzannovskou?) elegancí. Jako když chcete hrát na kytaru struhadlem, zněly sólové riffy při písni Blood Makes Noise, při které se zajisté radovaly uši těch, kdo se těšili i na nějaké kovové zvuky. A aby celou chválu nezblajzla jen Suzanne, pochválíme i kytaristu Gerryho Leonarda za to, jak sebejistě se ujal role doprovodu, ale i dravého improvizátora.

TOP 5 nejlepších písniček vypravěčky newyorských ulic Suzanne Vega

HUDBA JAKO OBEJMUTÍ

Při pomalých písních a především mezi nimi čišel ze Suzanne optimismus a vtip. Ze skladeb byla cítit zvláštní něha. Pohlcení, kterému se při jejím zpěvu můžete poddat i vy, je jako obejmout se s milovanou osobou, avšak držet a nepouštět, alespoň deset minut. K vytvoření takové dojmu rozhodně přispívá i její způsob zasvěcování publika do inspirací jednotlivých skladeb. Jako bonus pro Prahu jsme slyšeli píseň inspirovanou životem a osobou Václava Havla.

Kromě již zmíněného horka tedy nemáme koncertu co vytknout. Využijeme však tento prostor k doporučení textů Suzanne Vega jako takovým, jež je velmi snadno a s radostí možné číst jako poezii. A ta poezie není vždy tak něžná, jak zní ze zpěvaččiných úst. Jen se zkuste dnes a třeba i zítra a pár dní na to zamyslet nad krásou těchto veršů:

My color is black black black
Black is for secrets
Outlaws and dancers
For the poet of the dark.

Black is the truth
Of my situation.
And for those of my station
In life. All other colors
Lie.

text: Daniel Kopecký, foto: Hana Poláchová

Témata: Suzanne Vega, Divadlo Archa, koncerty