LIVE: Třetí den Brutal Assaultu: Od matematického metalu po návrat ke kořenům Behemoth

Brutal se probouzí. Altars Ablaze už řežou

Třetí festivalový den začal nenápadně, ale rozhodně ne potichu. Zatímco se návštěvníci teprve trousili branami pevnosti a některé stánky ještě ani nestihly otevřít, na Marshall Stage už úřadovali domácí Altars Ablaze. Na největší kotel dne byla tahle hodina samozřejmě trochu vražedná, česká death/blackmetalová sestava ale dostala prostor rozpálit aparaturu i první příchozí technicky precizním extrémem.

Brutal Assault, den třetí: Žánrové hranice zbourali Primus, severskou atmosféru přivezli Eivør a bavili i Misþyrming s Nergalem

Na ně navázali švédští Allt, kteří po debutové desce a dvojici EP letos v červenci přidali čerstvou novinku Ataraxia. Jejich progresivní metalcore střídal hutné riffy s čistými vokály, což na Brutalu funguje skoro jako nečekané otevření okna v místnosti plné growlu. Polští Hate prostor zase bezpečně zatemnili svým blackened death metalem postaveným na neúprosném tempu a hutné riffové stěně.

Chuť na večírek měli španělští Angelus Apatrida. Jejich thrash byl poctivý, zábavný, plný skvělých riffů a hlavně překvapivě současný. Se zavřenýma očima by člověk jen těžko tipoval, že tihle pánové spolu hrají už čtvrt století. Brazilské legendy Ratos de Porão pak připomněly dobu, kdy hardcore a crossover nepotřebovaly před názvem ještě pět dalších žánrových přívlastků. Po více než čtyřiceti letech jim stále zůstává politický náboj i dost energie na to, aby důchod vypadal jako velmi vzdálený koncept.

Skotská mlha a matematika převedená do zvuku

Na Obscure Stage se mezitím odehrávalo něco úplně jiného. Saor si téměř půl hodiny před začátkem zvučili přímo před lidmi, kteří už stáli pod pódiem a celou přípravu sledovali. Frontman Andy Marshall nakonec využil situace, poděkoval za příchod, přihodil něco ve stylu „Thank you for coming, thank you, bye," jako kdyby právě odehráli celý koncert, a tím mohl být soundcheck slavnostně ukončen. Když se pak hrálo naostro, humor šel stranou a nastoupil čistý atmosférický black metal s folkovými prvky, melancholií a hudební krajinou, ve které už skoro chyběla jen skutečná skotská mlha.

LIVE: Waltari s orchestrem, Body Count i výteční Carpenter Brut. Brutal Assault druhý den zrychlil tempo

Úplně jinou disciplínu předvedli Animals As Leaders. Trio kolem Tosina Abasiho připomíná spíš technické architekty než klasickou metalovou kapelu. Každý tón má své přesné místo, rytmy se lámou, přeskupují a zase skládají a člověk chvílemi přemýšlí, jestli poslouchá koncert, nebo mu někdo zhudebnil matematickou olympiádu. Jenže právě v tom je jejich kouzlo – přes všechnu hráčskou preciznost nezmizí z hudby emoce.

Největší wall of death dne

S postupujícím odpolednem se ke slovu dostali také Paleface Swiss, momentálně jedno z nejžhavějších jmen deathcorové scény, byť současný hype kolem Lorna Shore už funguje téměř jako samostatný přírodní úkaz. Švýcaři si každopádně připsali největší wall of death dne a Marc Zellweger měl před sebou publikum ochotné splnit prakticky každý pokyn.

Septicflesh, Body Count s Ice-T a Waltari s orchestrem ovládli druhý den Brutal Assaultu

Snad si z Brutalu neodvezl podobnou zkušenost, o které vyprávěl v jednom z rozhovorů. Na meet & greet za ním tehdy přišla fanynka, která měla jediné přání – aby na ni plivl. Lidi, přestaňme už ty frontmany sexualizovat.

Do devadesátek pak Josefov teleportovali Clawfinger. Švédští veteráni vytáhli svůj rap metal bez toho, aby koncert působil jako kapela rozmražená z kryogenního spánku někdy kolem roku 1997. Tvrdé riffy, rap a energie téhle kombinaci pořád sluší.

Návrat Primus po patnácti letech

Na úplně jinou planetu poslali publikum Master Boot Record. Jejich kombinace metalu, elektroniky a počítačové estetiky zní trochu jako soundtrack ke starým DOS hrám, které získaly vědomí a rozhodly se, že odteď budou hrát na Brutal Assaultu. V kontextu tohoto festivalu vlastně naprosto logický vývoj.

Velký návrat pak obstarali Primus, kteří se v České republice objevili po dlouhých patnácti letech. Snažit se je vměstnat do jedné žánrové kolonky by bylo podobně produktivní jako vysvětlovat kočce daňové přiznání. Funk, metal, alternativní rock, psychedelie, punk i groteska si dělají, co chtějí, zatímco Les Claypool vede s baskytarou vlastní konverzaci, do níž zbytek lidstva dostal jen částečný přístup. A přesně proto Primus pořád znějí jako nikdo jiný než Primus.

Plechová huba a ďábel ukrytý v detailu

Brutal Assault samozřejmě nebyl jen nekonečným přesouváním od jednoho pódia ke druhému. Došlo také na tradiční Plechovou hubu, kde mohou návštěvníci zjistit, co všechno je lidské hrdlo schopné vydržet, když se z něj člověk rozhodne udělat soutěžní nástroj.

LIVE: Brutal Assault otevřel brány. První den nabídl vedro, riffy i temné rituály

V Octagonu zase dostal prostor úplně jiný druh metalového umění. Výstava polského výtvarníka Zbigniewa Bielaka představila autora, jehož rukopis fanoušci znají z obalů kapel jako Ghost, Watain, Mayhem, Dimmu Borgir, Carcass, Sodom nebo Paradise Lost. Bielak navíc svou tvorbu osobně přiblížil během komentované prohlídky. Jeho práce čerpají ze starých rytin, sakrální symboliky i hororové estetiky a ve větším formátu se teprve naplno ukáže množství detailů, které se na obalu desky snadno ztratí. Ďábel se zkrátka skrývá v detailu.

Kontrast k celodennímu metalovému náporu nabídla Eivør, s níž do Josefova dorazila atmosféra Faerských ostrovů. Ještě jinou podobu tíhy přivezla A.A. Williams. Britská multiinstrumentalistka je spojována s označením „death gospel" a její tvorba připomíná, že těžká hudba nemusí posluchače mlátit riffem po hlavě.

Nergal zpátky v undergroundu

Jedním ze speciálů letošního ročníku byl projekt Misþyrming & Nergal Plays Behemoth's Sventevith. U příležitosti třiceti let od vydání debutového alba Sventevith (Storming Near the Baltic) se Nergal spojil s islandskými Misþyrming a nahrávka z roku 1995 zazněla od začátku do konce.

Na chvíli tak šlo zapomenout na dnešní monumentální produkci Behemoth a vrátit se do období, kdy kapela patřila hluboko do blackmetalového undergroundu. Spojení s Misþyrming navíc nebylo pouhou muzeální rekonstrukcí třicet let staré nahrávky, ale setkáním jejích kořenů s mnohem mladší generací black metalu.

A temnota samozřejmě pokračovala. Marduk nabídli svou tradiční nekompromisní blackmetalovou smršť, protože zjišťovat po celém dni, zda už náhodou někdo nemá dost blast beatů, by na Brutal Assaultu bylo poněkud společensky nevhodné.

Katatonia pak agresi vyměnila za poctivou dávku severské melancholie a sáhla napříč svou rozsáhlou diskografií. Pokud v někom po celém dni náhodou zůstávalo příliš mnoho optimismu, Švédové nabízeli elegantní řešení. Úplnou tečku za pátečním programem nakonec obstarali Old Man's Child.

Text: Šárka Blahoňovská, foto: Linda Míková
Témata: Brutal Assault, Primus,  Eivør, Misþyrming, Clawfinger, Katatonia, Paleface Swiss, Animal as Leaders, Arthur Brown, Signs of the Swarm, Sněť, Pevnost Josefov, Jaroměř