Vydáno 12.08.2019 | autor: Iva Hadj Moussa
A je to za námi! Už 24. ročník festivalu Brutal Assault se zase vyvedl. A přestože každý návštěvník si odnesl jiné nejlepší zážitky, to důležité zůstává: Užili jsme si to všichni!
BLOG: Brutal Assault - Vzývání temných sil skončilo duhou
Tentokrát jsme oproti loňskému stanování velkopansky zvolili hotel v Hradci Králové, což má své nesporné klady (kvalitní spánek a sprcha), ale shodli jsme se, že určitou nevýhodou je méně intenzivní kontakt s celým festivalem.
Do Jaroměře přijíždíme brzy odpoledne, dáváme si rychlé pivo u zdejších stánků a hurá do pevnosti Josefov. Žádné obávané fronty na náramek nebo jeho nabití se nekonají a pevnost Josefov nás vcucne jako malinu.
Metalové kázání v Josefově: Brutal Assault hostil v první den Parkway Drive, Therion nebo Batushku
Vítají nás energičtí Kanaďané Voivod: jejich veselý thrash je asi ten nejlepší způsob, jak zahájit festival. Následuje pauza, během které obhlížíme stánky s nášivkami a samozřejmě také s jídlem: stejně jako loni v kvalitě jídla vítězí veganská ulička. Na prasárny typu langoš, buřtguláš nebo bramborák, který dokázal vsáknout minimálně litr oleje, ještě přijde řada.
Po občerstvení se vracíme na ukrajinskou stoupající hvězdu Jinjer. Zpěvaččiny výrazné vokály nás vysloveně potěšily. A copak se to děje na dalším pódiu? A hle, rakve, kříže a svíce - bude "falešná" Batushka! Nutno říct, že pódiová prezentace téhle kapely předčila hudební stránku, a tak jsme se po pár písničkách vydali omrknout menší pódia, na chvíli se schovali před deštěm do katakomb, a připravili se tak na Parkway Drive.
Téhle kapele mnozí metalisté vyčítají, že je vyměklá a na BA nepatří, ale popravdě řečeno - byla to skvělá show s největšími ohni, které musely být vidět snad až z Pardubic. Mimochodem, velice jsme ocenili letošní festivalovou novinku v podobě dvou tribun přímo před hlavními pódii, odkud bylo perfektně vidět nejen na kapely, ale také na jásající publikum zmítající se v moshpitech, což zážitek z hudby výrazně umocnilo.
A domů se šlo za tónů ukolébavech z lůna Švédů Cult of Luna. Dobrou!
Zatímco ve středu byli návštěvníci ještě svěží jako růže, ve čtvrtek už je možné zaznamenat náhodné povalující se zmožené lidské trosky, které značí tu pravou festivalovou atmosféru. Počasí je perfektní, slunce se činí a zabarvuje naše těla do atraktivní rudé barvy. Někteří návštěvníci čelí horku tím, že chodí jen ve slipech, proč ne?
Horko je i na pódiu: japonští Crystal Lake sice vypadají jako krasavci z Bravíčka, ale předvedli slušný metalcorový nářez. Následují Sacred Reich, vychutnáváme si i pár válů od Walls of Jericho, výborně si užíváme německou trashovou legendu Sodom a čisté newyorské hácéčko Sick of it All. A přichází náš vrchol večera, američtí trashmetaláci Testament. Bez mučení se přiznám, že kombinace počasí, piv a emocí nás tak zmohla, že jsme nevydrželi na Anthrax. Ty jsme ale v poslední době viděli v Roxy a jako předskokany Slayer, takže to zase tak moc nebolelo.
Pátek je výživný. Na Obscure Stage řádí heavy (black) metaloví Dánové Slaegt, na hlavním pódiu pouští hrůzu Aborted, Immolation nebo Agnostic Front. Zklidnění a téměř duchovní rozměr přináší kapela Heilung, pro mě osobně jedno z největších překvapení festivalu. Metalový folk (nebo folkový metal?) těchto divoženek a divomužů mě uchvátil. Později jsem se dočetla, že tito Seveřané představují zvuky doby železné a časů Vikingů a používají třeba mimo jiné zvuků chrastění lidských kostí. Hustý!
Ale dost bylo Vikingů, přichází Emperor! Ten sledujeme z lesní tribuny, což je asi chyba, protože zvuk nebyl tak intenzivní jako před pódiem, ale i tak je to paráda. Následuje Electric Wizard. O těchto čarodějích jsem mnohé slyšela a jsem ráda, že jsem měla možnost si je poslechnout naživo. Jejich silné riffy vám vlezou do hlavy, ani nevíte jak. Ovšem co se naléhavosti týče, vítězí uhrančivá blacková irská kapela Primordial.
Do Octagonu se jdeme mrknout na vynikající trve cvlt black metal z Norska Nordjevel a do Obscure Stage, kde norskou satanskou jízdu večerem končíme s Taake. V obou případech se však neuvěřitelně mačkáme s dalšími diváky, což je chvíli fajn a chvíli zase ne (cigareta vypálená do spánku je sice super, ale zanechává jizvu). Čtvrteční line-up ještě nekončí… ale abychom se dostali do hotelu, odcházíme na taxíka a přicházíme o legendu Hellhammer. Klidně mě kamenujte, zasloužím si to! Au!
A je tu poslední den. A s ním i zvýšený počet lidských trosek na metr čtvereční, nákupy triček a nášivek, ale také celkem silný a dlouhý odpolední déšť, na který jsem se vhodně vybavila plátěnými teniskami. To mi ale radost nezkazilo a vesele jsem si čvachtala za tónů Necros Christos a především neskutečně tvrdých Američanů Demolition Hammer, kteří mi naprosto vyrazili dech.
Déšť konečně ustává a objevuje se překrásná duha, která sem snad dorazila z pražské Pride, nebo se na nás usmál ďábel, nebo nevím. Tenisky mi pomalu začínají vysychat a přicházejí dva vrcholy festivalu: kapely, na které jsem se těšila jako malé dítě na Ježíška. Obě blackové a obě skvělé: Rotting Christ a Mgla. Podobné styly, jiné přístupy k prezentaci: zatímco Řekové Rotting Christ se živě baví s publikem, polští chlapci z Mgly si prostě stoupnou na pódium a celou hodinu se nehnou o centimetr. Jestli se pod svými maskami na publikum usmívají, to se nikdy nedozvíme. A přesto je to… no prostě boží (jestli se to v metalové hantýrce tak může říct). Jejich bicí mi v hlavě znějí ještě teď.
Skvělé zážitky se samozřejmě musí spláchnout pivem i něčím tvrdším, ale náš taxikář je už netrpělivý. Kapelu Midnight tedy oželíme a loučíme se s festivalem za zvuků kapely Carcass a opilých skřeků lidí, co se bavili ještě o něco lépe než my.
Dneska je neděle a neděje vůbec nic. Tak zase za rok!
text: Iva Hadj Moussa, foto: Radim Hromádko
Témata: Brutal Assault, Josefov, Emperor, Batushka, Parkway Drive, Testament, Agnostic Front
