LIVE: Parkway Drive v Praze? Pekelně dobrá sausage party

Parkway Drive, Thy Art is Murder, The Amity Affliction
Praha, Sportovní hala Fortuna
7. 11. 2025 

Takže dramatický úvod máme za sebou, teď přinesme fakta. Australská metalcorová ikona Parkway Drive odehrála ve středu večer v pražské Fortuna Areně jednu z největších show svého evropského výročního turné. Než se však Australané objevili na scéně, postarali se v šest večer o rozehřátí jejich krajané The Amity Affliction a Thy Art Is Murder.

ROZHOVOR | Parkway Drive: Naši show prostě musíš vidět. Z té intenzity jsme si sedli na zadek

První jmenovaní si prošli kapelní krizí, jež vykrystalizovala ve vyhazov tehdejšího zpšváka a baskytaristy Ahrena Stringera. Čisté vokály a melodické refrény má teď na starosti Jonathan Reeves. Řevy a growly Joela Bircha jsou jistorka, Reeves se toho taky chopil se ctí, takže si fanoušci mohli vychutnat hity Drag the Lake, Pittsburgh nebo Soak Me in Bleach. Jejich refrény se překvapivě dobře nesly prostorem. Ukázalo se, že publikum je připraveno.

Deathcore jako předkrm

Thy Art Is Murder posunuli atmosféru do temnější roviny. Přinesli nekompromisní deathcore, brutální dropy a světelné efekty, za které by je nepochválilo devět z deseti epileptiků a veškerá populace trpící migrénou. Frontmanova průpovídka o tom, že se jako deathmetalová kapela ocitli uprostřed „metalcorového sendviče“, pobavila, ale byla celkem daleko od pravdy. Parkway Drive už tento žánr dávno přerostli, jak se jali ukázat o pár desítek minut později. Thy Art Is Murder ale byli zábavní, ačkoliv kratší setlist by jim pro účely večera sedl více.

LIVE: Parkway Drive a spol. rozmetali Forum Karlín na padrť. Jejich show byla ohromující

Temné divadlo bez přehnané teatrálnosti

Parkway Drive měli působivé entrée – nakráčeli na pódium skrz dav, jako by šli vystupovat do malého klubu. Jen ty dvě masivní vlajky ukazovaly, že se kapela od klubových podmínek u protinožců za ta léta poněkud vzdálila.

Když se pak všichni členové potkali na malém prostoru uprostřed stage a jen tak koukali do davu se souhlasným pohledem, bylo jasné, že chystají něco velkého. Už z úvodních Carrion, Prey, Glitch či novinky Sacred bylo cítit, že Parkway Drive v Praze nebudou jen hrát – oni budou stavět atmosféru.

Parkway Drive zatopili ve Foru Karlín pod kotlem, zahráli i Lorna Shore a While She Sleeps

Když se člověk oprostil od toho, že lídr kapely Winston McCall svou současnou image připomíná Eminemovu Real Slim Shady éru nebo H. P. Baxxtera oblečeného do bílých hadrů, uvědomil si, že na pódiu řádí uvolněná bestie, která posledních pár měsíců čekala zamčená v kleci na první nádechy na svobodě.

Když se tato symbolika podpořila ještě pohyby tanečníků (pokud se tak ti lidé dají nazvat) a rozšířenou scénou, bylo jasné, že Parkway Drive se dali na cestu epického metalového divadla. Naštěstí té teatrálnosti nebylo moc – kdybych chtěla příběh sem tam narušený nějakou vypalovačkou, zajdu si o kousek dál do RockOpery Praha.

Smyčce, sóla a ohně na 524

Parkway Drive v Praze prošli celou svou diskografií, aby se ve výsledku vykašlali na nějaký nostalgický setlist či „průřez tvorbou“, což je ostatně stejně jen jedno velké novinářské klišé. Místo toho přinesli příběh o vlastním hudebním vývoji.

LIVE: Co slíbili, to dodrželi. Parkway Drive předvedli ve Foru Karlín svou největší show

Kromě dramatických momentů umocněných ohni na 524 způsobů toho docílili i přizváním smyčcové sekce na pódium. Dámy to tam chvílemi rozbalily natolik, že by to přivedlo do rozpaků i samotnou Apocalypticu – a možná ještě půlku Imminence k tomu. Jakmile se hudebnice přidaly ke kytarovému sólu Jeffa Linga, dostal zvuk ještě větší grády.

Milé bylo i to, jak McCall tuto část uvedl a stáhl se do ústraní. Především v první polovině koncertu to totiž působilo, že Parkway Drive jsou hlavně o něm. On si však dal záležet na tom, aby byli slyšet a vidět i samotní fanoušci. Když zpíval na podstavci v davu, vzal si dokonce k sobě dětskou fanynku. Já jsem si v jejím věku hrála v pokojíčku na Britney Spears a Popelku, takže tento zážitek na celý život jí nepokrytě a hlasitě závidím.

Bůh i Antikrist v jednom

Mezi epické momenty patřilo i to, když už s polonahým frontmanem vyjela část stage nahoru, aby nám ukázal, jak vypadá řev v plamenech. Po slanění na střechu Opery v Sydney to byla pro McCalla očividně brnkačka. Vypadal při tom jako Bůh a Antikrist v jednom, pěkná podívaná.

Parkway Drive ve Foru Karlín zapálili vše, co se dalo

Co už tak nádherné nebylo, byl jeho výkon v baladě Darker Still ze stejnojmenné desky z roku 2022. Několikrát v ní pěvecky uklouzl. Ano, díky tomu to znělo civilněji, ale prostě to byl škraloup hodný zmínky v kvalitní reportáži, kterou tento text bezpochyby je.

Když džíny létají vzduchem

Publikum bouřilo, skákalo a zpívalo, vzduchem letěly nejedny džíny. Nastaly chvíle, kdy si chtělo oddechnout, ale kapela jim moc možností nedala. Však zařadila i desetiminutový výběr toho nejlepšího z rané tvorby. Pasáže z Gimme A D, Anasasis (Xenophontis) nebo Smoke ’Em If Ya Got ’Em působily logicky hruběji a syrověji. A přesto hezky zapadly vedle novějších kompozic typu Chronos nebo The Void, kde se pracuje s jinými aranžemi i emocemi.

Nezničitelní Parkway Drive v Praze předvedli, co je to show

Když přišly závěrečné okamžiky a pyro vystřelovalo do vzduchu s přesností vojenské přehlídky, publikum už bylo dávno odevzdané. Po Crushed a Wild Eyes kapela krátce poděkovala přítomným, uklonila se a odebrala se – tentokrát nehrdinsky rovnou z pódia do backstage.

Holky, kde jste?

Co říct závěrem? Mám dva poznatky. Dramaturgie byla skvělá, o tom není pochyb. Parkway Drive si ji mohli dovolit především proto, že už dávno překročili hranice žánru. Těžko si představit, že by něco takového spíchli třeba již zmínění The Amity Affliction, kteří jsou jinak můj šálek čaje.

Parkway Drive se totiž etablovali v uskupení, které má to „něco“. Nazvala bych to jinak, ale nevím, zda by naše šéfredaktorka toto třípísmenné označení postrádající samohlásku, ale mající aspoň slabikotvorné „r“ uprostřed, unesla. Show kapely byla promyšlená do detailu, přesto nepůsobila vyumělkovaně ani sterilně. Otázkou je, kam to chtějí chlapci posouvat do budoucna, aby nesklouzli v rámci dramaturgie k nějakému kýči.

A ten druhý poznatek? Na koncert přišlo zoufale málo holek. Tohle byla regulérní sausage party se vším všudy. Sice pekelně dobrá, ale ta nevyváženost v publiku byla do očí bijící. Svolávám tedy všechny ženy a dívky: přijďte taky někdy rozpoutat peklo na koncerty, děkuji.

P. S. Sháním doprovod na Lorna Shore v lednu. Nekoušu.

Text: Šárka Blahoňovská, foto: archiv Parkway Drive (ilustrační)
Témata: Parkway Drive, The Amity Affliction, Thy Art is Murder, metal, metalcore, koncert, Rock for People