Vydáno 05.05.2017 | autor: redakce
Skupinu Divokej Bill poznáte na novince hned od prvních tonů. Překvapí snad jen sloganem "to se ví, že ticho léčí". Zrovna tohle zvolání od hlučných muzikantů nečekáte. Z většiny písniček vyzařuje optimismus a smutnit by neměla ani kapela při čtení recenzí.
Divokej Bill na desce Tsunami křičí, že rád tu je
Skladby:
Dobrý časy, Tsunami, Kořala, Země draků, Juarez, Jaro, Požehnání, Jak Ti to říct, Utrejch, Vojáci, Naděje, Vodrhovačka
12 trax / 40:55 min
Vydavatel: Supraphon
Ačkoliv se může zdát, že tak početná parta, jakou je Divokej Bill, musí chrlit jeden nápad za druhým, opak je pravdou. Delší pauzu proto občas proloží živákem, naposledy povedeným záznamem z domácích Úval. Co je tedy po čtyřech letech, které uplynuly od předchozího alba, pojmenovaného jednoduše 15, nového? Ruku na srdce, moc toho není. Největším "módním výstřelkem" je skutečnost, že novinku si můžete poslechnout i na vinylu. Po hudební stránce se kapela drží směru, který si nastavila už na začátku své kariéry. A že už Bill není příliš "divokej"? To dnes fanoušky také nepřekvapí.
Synonymem pro vojenskou disciplínu Vašek Bláha a spol. zrovna nejsou, stejně v diskografii souboru najdete písně Armáda, Žoldák nebo Batalion. Do sbírky nyní přibývají Vojáci. Texty se točí kolem tradičních témat, jež se dají zařadit do škatulky "ze života". Divokej Bill ze své tvorby nedělá složitost srovnatelnou s jadernou fyzikou. Kritikům tentokrát vytrhnul karty z ruky třeba tím, že závěrečný track sám pojmenoval Vodrhovačka. Proč ne, když už má ve sbírce Cajdák.
Divokej Bill interview: Tsunami bude, až projedeme celou republiku a zvalchujeme ji
Právě textová složka byla v minulosti mnohým trnem v oku. Občasné repetitivní pasáže skutečně vedly k tomu, že některé skladby se časem nevyhnutelně staly celkem otravnými. Je příjemným zjištěním, že podobných momentů jsou posluchači tentokrát ušetřeni. Cit pro melodii a schopnost složit chytlavé hity naopak nikdy nechyběly, takže by bylo přinejmenším zvláštní, kdyby se po bezmála dvaceti letech vypařily. Což se nestalo.
Na druhou stranu se nepodařilo úplně se vyvarovat slabších okamžiků (Utrejch) a ke konci nahrávce scházejí ambicióznější pecky. Námořnický song Naděje, kde si pro sebe každý člen napsal sloku, navíc potvrdí, že ne všichni jsou zrovna vokální akrobaté... Přesto název úvodní písně nemusí být pouze zbožným přáním. Lze předpokládat, že i v nadcházejících měsících skupinu čekají Dobrý časy. Právě tento kus může skvěle posloužit jako otvírák nadcházejícího turné: "budeme hrát a křížem krážem projedeme naši krásnou zem."
Nový materiál je většinou optimisticky laděný. Nicméně je znát, že bezstarostná léta jsou minulostí. Kořala proto není oslavou bezedných lahví a nekonečných mejdanů, Tsunami připomene nemilou skutečnost, že "všechno kolem nás letí dál, už dávno nejseš času král". Více než jindy se zdá, že Divokej Bill si společně strávený čas užívá s vědomím toho, že nic netrvá věčně. Bez větší námahy odhalíte nikterak komplikovaně šifrované poselství - život je veselejší, když jeho nástrahám nečelíte sami. Jako třeba ve skladbě Jak Ti to říct, kde zazní jednoznačné konstatování: "budem se smát, společně radovat z toho, co nás čeká."
Ať už kapelu čeká cokoliv, je zřejmé, že Divokej Bill je sám se sebou spokojený a měnit se nehodlá. Pokud si také myslíte, že by to ani nebylo moudré, můžete na tuhle vlnu bez obav naskočit. V případě tsunami není o co stát, ale Tsunami z Úval není žádná katastrofa, nýbrž příjemné osvěžení.
BEST TRAX: Tsunami, Kořala, Jak ti to říct
ZKUS TAKY: Dropkick Murphys - 11 Short Stories Of Pain And Glory, Black Star Riders - Heavy Fire, Mňága & Žďorp - Třínohý pes
text: Tomáš Rumler
Témata: Divokej Bill, Tsunami, Úvaly, rock
3,50
čtenáři
hlasuj
