Vydáno 11.07.2022 | autor: Roman Jireš
Když se řekně retro, člověk si představí různé podoby populární hudby, které jsou dnes takzvaně trendy. Třetí album nymburské skupiny Oliverova dálka je svým způsobem také retro, ale nečekejte disko rytmy, osmdesátkové klávesy či devadesátkový grunge. Tvorba kluků od Labe má své kořeny v alternativě a undergroundu, která u menší části tuzemského publika "letěla" někdy před čtyřiceti lety, kdy ještě měla chuť zakázaného ovoce. Takže trochu retro to tedy je, ale rozhodně za tím nelze vidět nějaký kalkul nebo melancholickou vzpomínku na mládí, protože Oliverova dálka své debutové album Jinak je dobrá nálada vydala až v polovině 90. let.
RECENZE: Oliverova dálka se na novém albu mírně vzdaluje undergroundu a alternativě
Skladby:
O touze, Dydžirudu, Babín, Přístavní lodě, Dobrý pan Kopeček, Vzpomínka na květen, Parukářka, Báseň o ničem, Snad se mi to zdá, Poslední dobou, Závojnatky
11 skladeb / 46:43 min
Vydavatel: Guerilla Records
Pod vynikajícím obalem Lucie Trejbalové se skrývá zajímavá nahrávka kapely, která druhé album Smíření vypustila v roce 2001, a poté se na dlouhých čtrnáct let odmlčela. Proměnlivá sestava poté začala opět vystupovat a nyní přichází se třetí nahrávkou Magi Jidaki. Hned úvodní skladba O touze sestavená ze dvou hudebně odlišných částí nabízí na první poslech těžko uchopitelnou hudbu i text a náladou připomínající náladu Plastic People of the Universe nebo Extempore.
V dalších písních se však Oliverova dálka ku prospěchu věci z tohoto vlivu vymaňuje. Následující Dyndžiridu s jedním ze zvukomalebných textů, které skupině poskytl básník Pavel Zdražil, potěší hezký saxofon Zdeňka Hospodky, který v zadumanější poloze hraje důležitou roli i ve skladbě Babín. Přístavní lodě s chytlavým refrénem jsou pak srozumitelné i posluchače, kteří se neorientují v hudebním undergroundu, a rockové příznivce může zaujmout kytarovým sólem Jana Rydla.
Zpěvák Lukáš Trejbal, jedna z vůdčích osobností nymburské nezávislé hudební scény, ozdobil flašinetem skladbu Dobrý pan Kopeček a jako autor stojí i za potencionálním hitem Vzpomínka na květen. Jedná se o asi nejvíce posluchačsky přívětivou skladbou z alba Magi Jidaki, kterou by mohla zařadit do playlistů i dramaturgicky odvážnější rádia.
S přibývajícími minutami se nahrávka nenásilně vzdaluje undergroundu a skladbami jako Parukářka nebo Báseň o ničem míří spíše na klubovou rockovou scénu. Do této kategorie patří i Snad se mi to zdá s vokálem Petry Pačesové, jejíž zajímavý hlas mohla kapela klidně zapojit ještě více. Rydlovo Poslední dobou je pak čistý punk rock a bonusovou reggae tečku představují Závojnatky, píseň z repertoáru personálně propojené kapely Práva Pupku.
Oliverova dálka natočila stylově pestrou nahrávka, která nejde po povrchu a se kterou muzikanti překročili regionální úroveň. Mohou být příjemným objevem i za hranicemi Středočeského kraje.
Text: Roman Jireš, foto: Zdeněk Hejduk (FB Oliverova dálka)
Témata: Oliverova dálka, Magi Jidaki, Lukáš Trejbal, recenze, album
3,00
čtenáři
hlasuj
