RECENZE: Sepultura obklopená symbolikou čísla 4

Sepultura

Quadra

Skladby:
Isolation; Means To An End; Last Time; Capital Enslavement; Ali; Raging Void; Guardians Of Earth; The Pentagram; Autem; Quadra; Agony Of Defeat; Fear, Pain, Chaos, Suffering

12 trax / 51:20 min

Vydavatel: Nuclear Blast

Stíny minulosti pronásledují málo kapel tak intenzivně jako Sepulturu. S každou další nahrávkou se v duších některých fanoušků otevírají staré rány a kola porovnávání a zbytečných ataků se roztáčí. Jako by to nestačilo, stranou tentokrát nezůstala ani Gloria, manželka Maxe Cavalery.

K výbuchu hněvu jí stačilo, aby Derrick Green v jednom rozhovoru prohlásil, že nechce žít minulostí a zajímá ho pouze přítomnost. Zda chtěl současný frontman Sepultury skutečně popíchnout bratrskou dvojici Maxe a Igora a narážel na jejich koncertní aktivity (Return To Roots Tour nebo Return Beneath Arise Tour), to ví jen on sám.

RECENZE: Sepultura vábí ztracené duše

Sepultura se momentálně nachází zhruba v polovině čtvrté dekády své existence. Čtyřka je klíčová také pro aktuální počin. Nejde pochopitelně jen o to, že kapelu tvoří čtyři osobnosti. Quadra je rozdělena na čtyři části, z nichž každá reprezentuje odlišnou podobu tvorby, různá stylová období. Historie se tak na jednom disku prolíná se současností.

První díl je syrový, agresivní a oživuje vzpomínky na éru ukončenou v období Chaos A.D. Vyřádí se zde zejména bubeník Eloy Casagrande. Čím dál víc se ukazuje, že nejmladší člen nepředstavuje jen čerstvou energii, ale může být pro Andrease Kissera a spol. skutečným esem.

EXPERIMENTOVÁNÍ A INSTRUMENTÁLKA

Následuje další ozvěna Roots. Nejmarkantnější ukázkou je začátek Capital Enslavement.  Stále platí, že tvorba něčeho podobného v podání kohokoliv jiného by postrádala smysl. Za předpokladu, že by se nechtěl stát trapným klonem Brazilců.

Závěr festivalu Brutal Assault opanovali Sepultura, Dog Eat Dog nebo Danzig

Ve třetí sekci skupina tíhne k progresivnějším strukturám písní a většímu experimentování, čímž se vrací k předchozí - a mimochodem skvělé - desce Machine Messiah. Stejně jako minule nechybí instrumentální kus, tentokrát pojmenovaný The Pentagram.



Vstupní branou do závěrečné čtvrtiny je krátký a rovněž instrumentální titulní track, jenž vede k Agony Of Defeat. Derrick Green naplno využívá příležitost dokázat, že zvládne mnohem víc, než si drásat hlasivky brutálním řevem. Nejpřístupnější a nejmelodičtější pasáž podtrhne Fear, Pain, Chaos, Suffering, kde hostující zpěvačka Emmily Barreto neplní roli pouhého komparsu, ale dostává až překvapivě výrazný prostor.

Podobně jako Metallica na Hard Wired… To Self-Destruct shrnula výraznou část své kariéry, Sepultura zvolila stejný koncept nyní. Předpokládat, že letošní songy se mohou byť jen přiblížit věhlasu hitů z let dávno minulých, by bylo bláhové. Jsou ovšem svědectvím, že kreativní duch tyto veterány ještě neopustil. Dokud brazilský prezident Jair Bolsonaro nezačne věnovat metalové komunitě stejnou "péči" jako amazonskému pralesu, může kmen náčelníka Kissera hledět do budoucnosti s optimismem.

text: Tomáš Rumler

Témata: Sepultura, Max Cavalera