Nesmrtelné soundtracky | Mechanický pomeranč: Když má krev na rukou i Ludwig van Beethoven

Vydáno 06.04.2020 | autor: redakce

Na svém počátku vznikly za konkrétním účelem filmu. Měly dokreslit jeho atmosféru a podbarvit dialogy, zároveň však mohly celý snímek úplně zprznit. Nikdo od nich však nečekal, že se z nich postupem času vytvoří specifický hudební žánr a že jeho skladatelé budou mít samostatné koncerty ve velkých halách po celém světě. Další díl seriálu o soundtracích bude patřit hudbě k filmu Mechanický pomeranč. 

Nesmrtelné soundtracky | Mechanický pomeranč: Když má krev na rukou i Ludwig van Beethoven Nesmrtelné soundtracky | Mechanický pomeranč: Když má krev na rukou i Ludwig van Beethoven

Chladnokrevné násilí podbarvené zhmotněním toho, co v říši tónů nazýváme krásou. Pompézní klasická hudba doprovází tu nejprudší agresi. Rozpor mezi těmito dvěma složkami a zároveň jejich dokonalý soulad. Spojení zdánlivě nespojitelného. To je soundtrack k filmu Mechanický pomeranč.

Nesmrtelné soundtracky (2.): Mrtvý muž, který nezemřel

Beethoven, Rossini, Elgar a další... Režisér Stanley Kubrick zvolil k tomuto filmovému opusu z roku 1971 soundtrack složený z klasické hudby. Výčet jmen velikánů, kteří stojí za hudbou k Mechanickému pomeranči, mohl obsahovat i Pink Floyd, ale kapela se údajně nebyla schopná dohodnout s Kubrickem na podmínkách. Režisér prý chtěl použít jejich skladbu Atom Heart Mother Suite, nakonec však od svého plánu musel upustit. A vzhledem k materiálu, který měl k dispozici, ho to snad ani nemuselo mrzet.

Ano, zní to sice skoro jako rouhání a Atom Heart Mother Suite je nepochyně geniální skladba, ale... 

... Kubrickovi se i tak podařilo vybrat skladby, které jsou absolutně přiléhavé na jeho filmové vize. Excelentně to ilustruje například scéna, kde zní slavná předehra k opeře Vilém Tell od skladatele Rossiniho. Tenhle audiovizuální koktejl patří bez nadsázky k vrcholným momentům celých dějin kinematografie.  

Nesmrtelné soundtracky (1.): Hudba k batmanovské trilogii od Christophera Nolana


Naprostý blaho a nebeský pocity

Hlavní postava knižní předlohy, na základě které sám Kubrick napsal scénář, miluje klasiku. Mozart, Bach a především Ludwig van Beethoven, to jsou jeho oblíbenci. Právě intenzivní prožitek z hudby, který (anti)hrdina Alex popisuje jako "naprostý blaho a nebeský pocity", stojí v přímém kontrastu k explicitně vylíčeným násilným scénám.

Kubrick se zcela logicky rozhodl mu tuto úchylku zachovat - v anotaci snímku se dokonce můžete dočíst, že Alex žije pro tři věci: sex, násilí a Beethovena. Dlouhé popisné literární pasáže však musel režisér nahradit něčím jiným. To něco jiného představuje dokonalou hudební dramaturgii, Kubrick měl mít u Mechanického pomeranče na povel všechno: od scénáře přes plakát po samotný soundtrack. A na výsledku je to vidět. 

Momentem, který si z hlediska kombinace zvuku a obrazu rozhodně zaslouží zmínku, je i scéna znásilnění. Kubrick ji měl točit čtyři dny, ale stále nebyl s výsledkem spokojený. Posléze poprosil představitele Alexe Malcolma McDowella, aby během ní začal tancovat, nebo si prozpěvovat. Malcolm spustil Singin' in the Rain - prý to byla jedna z mála písní, ke které znal slova, a scéna byla na světě. Z kontrastu mezi odehrávající se krutostí a bezstarostností textu jde mráz po zádech. 

Sepultura v roce 2008 vydala album A-Lex, které bylo inspirováno knihou Mechanický pomeranč a filmovou podobou Stanleyho Kubricka. Kytarista kapely Andreas Kisser tvrdil, že Sepultura chtěla vytvořit soundtrack k filmu. Nehledě na kvalitu alba šlo o dost troufalý plán. Mechanický pomeranč totiž svůj soundtrack má a člověk z něj má nebeský pocity.

Text: Marek Blažíček

Témata: Ludwig van Beethoven, Stanley Kubrick, Mechanický pomeranč, Sepultura

zavřít