RECENZE: VR/Nobody se ztrácejí ve vlastním rodném jazyce

VR/Nobody

Proud

Skladby:
Medium, Nespavost, S-ní-m, Má, Vzpomínám, Nech se vést, Měsíc, Každodenní, Tempo, Co ti můžu dát, Výsluní, Sám, Minulou noc, Někdy dřív, Groove, Národní, Proud

17 trax / 68 min

Vydavatel: VR/Nobody

Není těžké si vysvětlit záměr mladé české dvojice. Nastavují zrcadlo dnešní době. Zní to jako kýč, samozřejmě. I oni k němu na nové desce sklouzli, ale není to nic, za co by se mělo pranýřovat. Umění vždy odráží dobu a VR/Nobody vyslali satelit, který krouží nad životem současných mileniálů, jejich toulkách nočními ulicemi, kde si bezcitně lámou srdce, když alkohol rozehraje svoji zvrácenou a neúprosnou show.

VR/Nobody interview: Rytmus nám radil, ať to zkusíme v češtině

PŘÍBĚHY Z NOT

Produkčně a zvukově je album Proud vyšperkované. Křišťálový lustr, precizní hodinářská práce. V beatech je cítit potutelná temnota, melancholie, touha. Hudební linka je z větší části přímočará, nemá kvanta okázalých breakdownů, jež by ji akorát zbytečně tříštily, atmosféra graduje samovolně jako vibrující struna, co začíná rezonovat s okolím. Příjemným zpestřením jsou například zvuky vibrujícího telefonu či příchozí textové zprávy - ještě víc vtahují posluchače do právě rozehraného příběhu. Ono vyprávění je ale trochu patos. Bohužel hudební složka je první a poslední světlý moment nové nahrávky. Málo to sice není, ale od poslední desky VR/Nobody své fanoušky stačili pěkně rozmlsat.

PŘEŠLAPY V TEXTECH

Čeština je krásná a pestrá. Spoustě hudebníkům, kteří začali s angličtinou, se podařilo navrátit zpěv do náruče mateřského jazyka. Krásným příkladem mohou být například Wild Tides s jejich jarním albem Sbohem & Šáteček. VR/Nobody do toho na albu Proud skočili poměrně nešťastně. Se snahou ponořit se do svých příběhů, na jejichž koncích jsou s velkou pravděpodobností silná poselství, utopili své ambice v nešikovně poskládaných slovech. Zbytečně natahují slabiky za účelem básnické korektnosti. Výsledek je ale spíš trochu komický. Slova nedostala takovou péči, jakou by si zasloužila. Mají k dispozici perfektní instrumentální doprovod, do něhož se mohou zařezávat jako první mléčné zuby. Atmosféru, kterou tvoří Nobodyho beaty, zabíjí laciná slova.

Za tenhle krok vedle bychom ale neměli VR/Nobody do krve pranýřovat. Každý by měl mít možnost udělat krok vedle a tahle dvojice, jejíž kariéra je, i přes veškerý hype kolem ní, stále jen batole, co se právě odrazilo do stolu a předvádí první nesmělé krůčky. Chytit i ztratit správný směr je snazší, než se zdá.

Text: David Stoklas

Témata: VR/Nobody, Proud