RECENZE: Viktor Sheen představuje své alter ego Buka. Je odvážnější a vtipnější

Buka

Já, mé druhé já a Kristýna

Skladby: 
Já už vidím, Dostiny a sázky, DMG (feat. Ohan B), Mrdka, Demo, Cookie, TUT, Green Paradise, Checkpoint, Kamarádi, Gambit, Špatný karty, Strach, Mraky, Nemáš zač, Nic, Monkey Glitch

17 skladeb / 45:45 min

Vydavatel: Warner Music

Viktor Sheen je symbolem české popkultury, patří mezi přední tuzemské umělce a mezi mladými byste jen stěží hledali někoho, kdo nezná alespoň jednu jeho píseň. Na rapové scéně udává trendy, ve svých textech se věnuje tématům duševního zdraví, své cesty na vrchol a aktuálnímu životu.

LIVE: Jste tady opičáci? Viktor Sheen křtil v O2 areně hned dvě desky najednou

Nové album, které vydal pod svým alter egem Buka, je téměř protikladem tvorby, na kterou jsme u něj zvyklí. Na desce se nachází sedmnáct velice rozdílných písní, jedním slovem by se celé dílo dalo popsat jako experimentální. Jsou odvážnější, tvrdší, spíše vtipné a méně vážné a seriózní. Texty jsou uvolněné, také sprosté a drzé, což jsou atributy, které bychom o tvorbě Viktora Sheena spíše neřekli. Některé tracky se nesou v duchu starého pojetí rapu, který postupně nahrazovala nová vlna a určila nový standard. Buka využil ověřené metody a skloubil je s americkými undergroundovými beaty, jiné skladby ale podtrhávají aktuální trendy. 

Asi nejumělečtější z vydaných písní je Já už vidím. Text je doplněn promluvami, melodie je pomalejší a ozvláštněná houslemi. Sdělení podtrhává věta na konci „Já jsem zase mladý, můžeme to všechno změnit.“ V další skladbě Nemáš zač je nejvíce zřetelná práce s dvěma osobnostmi. Buka zde promlouvá k Viktorovi o jeho kariéře, trochu jej kritizuje a zpívá o vzájemné spolupráci osobností. Příkladem tvrdší a vtipnější písně je Cookie. Ta působí uvolněně, neobsahuje žádné hluboké sdělení a důraz je kladený na to, aby dobře zněla.

Brněnský Majáles ovládla rapová stage. Vystoupili Yzomandias, Ektor, Viktor Sheen, Grey256 i Kontrafakt

Název a design alba mohou být posluchačům také povědomé, Buka jimi referuje na film Já, mé druhé já a Irena v hlavní roli s Jimem Carreym. Snímek pojednává o poctivém otci tří dětí, který trpí poruchou rozdvojené osobnosti. Protagonista příběhu se jednoho dne přestal s poruchou léčit a projevilo se jeho agresivní a alkoholické druhé já. Dvě osobnosti v těle jednoho člověka spolu neměly skoro nic společného, kromě lásky ke krásně ženě Ireně, o jejíž přízeň začnou bojovat. Volba názvu a designu alba nejspíše není náhodná, Viktor o dvou osobnostech uvnitř jednoho člověka a své rodině rapuje poměrně často. Nové alter ego, které se do podvědomí veřejnosti dostalo až těsně před vydáním projektu, chtěl nějak představit a oddělit od své vlastní persony, kterou fanoušci dobře znají.

Myšlenka vydat takovéto album pod jiným jménem dává obrovský smysl. Hudba je zde opravdu odlišná od jeho původní, působí jako šuplíkové nahrávky a experimenty s beaty i lehce odlišným jazykem. Sám umělec hned na začátku písně DEMO zpívá: „Tohle asi nikdy nevyjde, tohle je demo. (…)“, což poměrně dost vystihuje atmosféru celého projektu.

Vysočina Fest odstartoval. Jedenáctý ročník zahájili Ewa Farna, Vypsaná fiXa, Kryštof i Viktor Sheen a Civilní obrana

Je možné, že fanoušci Buky nebudou stejní jako Viktora Sheena. Podle prvotních reakcí na sociálních sítích to opravdu vypadá, že posluchači zvyklí na Viktorovu tvorbu Bukovy písně spíše neocenili a jsou zklamaní. Radost udělalo spíše žánrově nevyhraněným příznivcům, kteří nevnímají Viktora Sheena jako svého nejoblíbenějšího umělce. Jde zkrátka o hudební experiment, který si hledá nové posluchače.

Viktor Sheen rozhodně není první, kdo na scéně představil alter ego. Na albu se dokonce jedno objevilo, jde o Ohana B, což je druhé umělecké jméno Robina Zoota.  Na jaře tohoto roku představil Skippy McDippy stejnojmenné album, za kterým ve skutečnosti stojí raper Calin. Deska se setkala s velkým úspěchem, najdeme na ní klidnější písničky s doprovodem akustické kytary a bicích.

Text: Karin Gerlová, foto: Bestsport, Warner Music
Témata: Viktor Sheen, Buka, Já, mé druhé já a Kristýna, recenze, alter ego