Adam Ďurica interview: Člověk může být populární, ale potřebuje mít i respekt v branži

Nedávno se u nás předávaly ceny Český slavík, u vás anketu už v roce 2013 zrušili kvůli nezájmu hlasujících. Co si myslíš o takových diváckých cenách?
Myslím si, že je to pěkná anketa, která má velkou tradici. U nás se ta tradice zrušila, u vás pokračuje a myslím si, že je to správné a měla by i nadále pokračovat. U nás se staly její alternativou ceny OTO (Osobnosti Televizní Obrazovky), které by se daly přirovnat k vašemu dřívějšímu TýTý. Fanoušci, co hlasovali do Slavíka, přešli k OTO. V něm jsem vyhrál již dvakrát jako zpěvák roku. Možná bych byl teď i Zlatý slávik, ale teď už to nikdo nezjistí. (smích)

Adam Ďurica interview: České publikum je otevřené nové hudbě

CENY JSOU HLAS LIDU

V čem je podle tebe smysl těchto cen?
Pro mě je to hlas lidu, lidi si vybrali nejpopulárnějšího zpěváka, takže to beru tak, že to jejich pocit, kterého si moc vážím. Je to ocenění od obyčejných lidí, pro které píšu. Pro mě to znamená opravdu hodně.

A kterých cen si vážíš víc - od fanoušků, nebo od kritiky?
Samozřejmě obou dvou. Nyní jsem dostal cenu za nejhranější písničku Nel'utujem… ale to jsou jen statistiky. Aby to bylo vyvážené, každý člověk potřebuje harmonii. Může být populární, ale potřebuje mít i respekt v branži. Je to i tím novým albem, že je vyzrálejší a posunuté do vážnější roviny. Myslím si, že je potřeba pracovat na tom, aby byl člověk stále v povědomí, aby to bylo stále poslouchatelné pro obyčejné lidi a zároveň aby si ho branže vážila.

Prošel jsi i Superstar, jsi v kontaktu s kolegy?
S těmi, co dělají hudbu, ano. Potkáváme se na stage apod. Kdo si myslí, že když vyhraje Superstar a bude obrážet večírky, splní se mu tím sen, ten je na velkém omylu. Nejvíce jsem v kontaktu s Peterem Cmorikem, se kterým jsem kdysi nazpíval na mém alternativním rockovém počinu i duet, který nikdo v životě neposlouchal. Oba jsme v něm vyjádřili lásku k rockové muzice. Není to vysloveně do rádia, proto to možná lidi neznají.

vložte odkaz, text nemažte

NIKDO NEVYMYSLEL LEPŠÍ SHOW, NEŽ JE TA ROCKOVÁ

Od rocku jsi se odklonil a stal se z tebe popový zpěvák, k rocku tě to zpět netáhne?
Jsem stoprocentní popový zpěvák a vůbec mi toto označení nevadí. K rocku jsem se na nové desce vrátil písní Voda, vzduch, oheň, to je podle mě vysloveně rock. Nikdo nevymyslel nic lepšího než rockovou show, ale i pop může mít pořádné koule, když se k němu naživo přidají kytary. Rock nikdy nevymře, ale v rádiích už bude míň a míň.

Adam Ďurica přivezl do Prahy Mandolínu i Zuzanu Smatanovou

Na konci října jsi vydal album Spolu. Pracoval jsi na něm rok a půl od vydání předchozího alba Mandolína. Není to krátká doba, nemůže to být kontraproduktivní? S jakými ohlasy na něj se setkáváš?
Nemyslím si, podle mě je to ještě lepší album. Mám více zkušeností, které jsem lépe zužitkoval právě při jeho tvorbě. Jsem velmi spokojený, je to album podle mých představ a nic bych na něm neměnil. Od lidí dostávám pozitivní ohlasy, i z Čech mi píšou, takže si postupně i zde získávám svoje fanoušky, což není úplně jednoduché.

LÁSKA MŮŽE MÍT MNOHO PODOB

Dvě písně na albu jsi věnoval své mamce a své přítelkyni, deska se jmenuje Spolu. Proč?
Název alba vznikl jinak, než to na první pohled vypadá. Chtěli jsme udělat vlastní velký koncert s velkým interpretem, ale nevyšlo to a měli jsme udělaný koncept s názvem Spolu. K tomu jsme se začali bavit s Vladom Krauszem o nových tématech a o čem by měly nové texty být. Rád zpívám o lásce. Láska může mít mnoho podob. Přesně tak vznikla písnička Spolu, je to lehce motivační skladba, která by tě měla nabít energií. Spolu je jednoduchý a hezký odkaz na to, že ve dvou se lépe táhne, podělíš se s někým o úspěchy i problémy, které můžeš snáze prožívat. Když vznikla tato písnička, přesně jsem věděl, že se tak bude jmenovat celé album. Je to úderné, trefné, krátké a výstižné.

Písně jsem jim věnoval proto, že mám perfektní vztah s rodiči, obzvláště s mamkou, která je taky umělkyně a můžeme se bavit spolu na umělecké bázi. Láska má více podob, tak proč ji nevyjádřit právě jí, která si to nejvíce zaslouží.

Zpíváš si doma?
Ani ne, ale stává se to, když na něčem právě pracuju nebo se připravuju. Přítelkyně to bere jako příjemný "podmaz".

Na obalu desky vypadáš jako rebel, jsi takový i ve skutečnosti?
Rebel? (smích) Nevím, jestli jsem rebel, ale určitě mám hranice, přes které nejdu a dokážu si je ochránit.

Hudbu máš na starosti ty a autorem textů je Vlado, není škoda, že si na texty netroufneš sám?
Psaní se samozřejmě věnuju, ale nikdy nejsem natolik spokojený, abych to vydal. S Vladom jsme našli úžasné propojení. Zasvětím ho do myšlenky písně, předám mu svůj text, se kterým si nevím dál rady, nevím, jak ho dokončit. Vlado se naladí na moji myšlenku a úžasně to dotáhne do konce, když už mě slova nenapadají.

Máš nový klip Dovtedy, který se natáčel v Českém Švýcarsku, proč právě tam?
Přiznám se, že jsem České Švýcarsko neznal, s tím přišel Ondřej Urbanec, autor posledních mých klipů, a úplně mě okouzlilo. Nestačil jsem "zírat" nad tou krásou - ty kopce, potoky, každých 500 m jsme mohli točit nové záběry.

ZTRATIL SE PES

Nestala se nějaká zajímavá příhoda při jeho natáčení?
Byla tam majitelka toho psa, bál jsem se, jak se bude pes chovat přede mnou, on mě nejprve nechtěl poslouchat, musel jsem na něj mluvit česky. První den šel jak švýcarské hodiny, poslouchal a plnil povely, ale druhý den, hned jak vyskočil z dodávky, se ztratil v lese. Nemohli jsme ho najít. Majitelka z toho byla nešťastná, protože ji to předtím nikdy neudělal. Musela tam zůstat, my jsme potřebovali jet dál. Tak tam na něj počkala a nakonec ho našla.

Klip by se dal charakterizovat "chlapskou" samotou, máš rád samotu, nebo naopak vyhledáváš společnost?
Samozřejmě, že mám rád společnost. Ale jsem ve společnosti celý rok, tak mám rád i chvíle, kdy jsem rád sám, potřebuji se vyvětrat a uvolnit si myšlenky.

Nyní vznikají nové věci?
Musí to být až po nějaké chvíli oddechu, nikdy nevymyslím novou věc, když jsem třeba na turné, protože sice přemýšlím o hudbě, ale jsem zaneprázdněn hraním a ostatními věcmi kolem toho, takže na to nemám čas. Potřebuji proto zajet do přírody, vzdálit se od centra dění, abych našel nový stimul ke skládání.

Můžeme se těšit na nějaké tvoje vystoupení u nás?
Ano, v dubnu pojedeme turné k albu, které začínáme v Čechách v pražském Lucerna Music Baru. Dále vystoupíme na brněnské Flédě. Poté se přesuneme na Slovensko.

Na jakém nejzajímavějším místě jsi hrál?
Hráli jsme v železničním tunelu v obci Šlavcovce asi pro 600 lidí. Jednalo se o koncert v podzemí.

Co bys vzkázal svým fanouškům?
Chtěl bych jim poděkovat za přízeň a budu rád, když dorazí na moje koncerty.

Turné Spolu 2017:
11.4.2017 Lucerna Music Bar, Praha
12.4.2017 Fléda, Brno
20.4.2017 PKO Prešov
21.4.2017 Spoločenský pavilon, Košice
22.4.2017 Športová hala, Michalovce
25.4.2017 Kino Apollo, Lučenec
26.4.2017 Dom Kultúry, Liptovský Mikuláš
27.4.2017 Ministry of FUN, Banská Bystrica
28.4.2017 Dom odborov, Estrádna sála, Žilina
29.4.2017 Kino Strojár, Martin
03.5.2017 Ateliér Babylon, Bratislava
05.5.2017 Piano Club, Trenčín

text: Hana Bukáčková, foto: Lucie Levá (rozhovor), Branislav Šimončík / Universal Music (promo)

Témata: Adam Ďurica, Spolu, Dovtedy, Mandolína, Nel'utujem