Alaverdi interview: Jsme trio a chceme spolu nahrávat naživo s minimem overdubů

S kapelou Alaverdi jste si vytvořili vlastní žánrové zařazení - mantracore. Má tato hudba svůj řád, atributy, které musí splňovat? Ve spojitosti s Vaší tvorbou se mluví o folku a hardcore. Je tedy mantracore nad tím vším, jedná se o určitou filosofii?
Založili jsme Alaverdi, aby šiřili do světa pozitivní vibrace a promlouvali o důležitých věcech razantní hudbou. Vždycky jsme podobné kapely obdivovali. Název žánru mantracore nám nakonec přišel jako dobrý popis toho spojení závažných témat a hudby, která je většinou spíš forte. Takže ano, mantracore - aspoň jak ho chápeme my - je nad tím jako jakási filosofie a přístup. Kromě toho v tom ale zase asi úplně řád a pevné atributy nejsou.

V současné době vydáváte své čtvrté album. Úvodní "hymnou" je píseň Vandens vienuma, kterou nazpívala Olga Königová a Ema Brabcová. O čem vypráví?
Vandens vienuma je taková smutná severská holčičí imprese v litevštině, jejíž text napsala naše kamarádka Vaida Braškyte, a která hudebně i tematicky volně vychází z naší předchozí desky. Její hlavní částí byla patnáctiminutová instrumentální adaptace chmurné litevské pohádky Egle, královna hadů, což je něco jako zdejší Erbenův Vodník. Litevské folkové zpěvy - hlavně ty ženské - jsou moc krásné a smutné a už tehdy jsme si říkali, že by bylo dobré se k tomu vrátit a zkusit složit litevskou lidovku. A už tehdy nám bylo jasné, že bychom v tom chtěli propojit právě Olgu s Emou. Holky se kupodivu do té doby osobně neznaly, a tak máme radost nejen, že tu písničku skvěle nazpívaly, ale i že si padly do noty a dneska se kamarádí. Na singl je, pravda, trochu neobvyklé, že tam my jako Alaverdi vůbec nehrajeme, ale to nevadí.

ILLE interview: Kdo je holka v její skříni?

Ke spolupráci se zpěvačkami nás to asi táhne dlouhodobě. Na současné desce zazní i hlas Moniky Načevy a na jedné z předchozích s námi nazpívala takovou dost volnou adaptaci pro změnu gruzínské lidovky Lenka Dusilová.

In Fermentation je prý dosud vaší nejbarevnější deskou. V čem se nové album odlišuje od předchozích? Tematickou rozmanitostí, přizváním hostů?
Asi hlavně růzností těch písniček. Jsme trio a chceme nahrávat spolu naživo s minimem overdubů, takže musíme tu dynamiku dělat tím že prostě jinak skládáme a hrajeme. Baví nás tu barevnost tvořit v rámci toho poměrně limitovaného instrumentálního obsazení. První deska Recycle Or Die! byla přímočarý mantracorový tlak, rychle a nahlas. Od té doby jsme se posunuli a s tím asi i naše hudba - taky nám už není pětadvacet, že jo. Tehdy by mě rozhodně nenapadlo, že budeme skládat lidovky nebo intonovat písničky o koncentračních táborech.

NA KŘTU ZALOŽÍME RÝŽOVÉ VÍNO A ROZDÁME KAŽDÉMU TROCHU DOMŮ

Nová deska přináší nový zvuk co do použití nástrojů nebo efektů. Čím jste po této stránce skladby obohatili?
Na desce se třeba objeví hammondy, takový skoro klišé nástroj, což by mě taky asi dřív nenapadlo. Taky různé zvláštní perkuse, ukulele i bizarní nástroj intonarumori, což je taková prapodivná krabice vydávající ještě prapodivnější zvuky. Taky psí vytí, ale je to radostné vytí. Zvláštní shodou okolností jsme, mimochodem, nahráli pár písniček přes prototyp kytarového efektu, který patřil samotnému Kirku Hammettovi z Metalliky - přímo ten jeho konkrétní kus. S efekty a celkovou atmosférou v řadě míst hodně pomohl i producent Ondřej Ježek.

Vaše nové album In Fermetation je zatím dostupné v digitální verzi. Ve spolupráci s kreslířkou toy_box jste vytvořili originální formu fyzickým nosičům. V jakém nákladu budou k dispozici?
Je to velmi limitovaná edice o nákladu pár tuctů kusů, takže všechny vyzýváme, aby neváhali, protože je to edice velmi parádní! Když fermentace, tak kromě hudby je součástí i masivní bukové prkýnko na celý život s ručním sítotiskem, k tomu kapsle kvasnic na výrobu rýžového vína ze Singapuru a velký ilustrovaný booklet. S toy_box jsme pracovali už dřív a je to vždycky hrozně příjemná spolupráce, protože dělá skvělé věci a máme ji rádi.

V českém prostředí se ustálil zvyk nové desky křtít. Koncertní křest vašeho nového počinu se uskuteční 31. ledna v pražském klubu Cross. Na co se mohou posluchači těšit?
Kromě koncertu Alaverdi a Kittchena tam budou různé fermentované potraviny k ochutnání, založíme rýžové víno a rozdáme každému trochu domů, bude tam i zmíněná limitovaná edice alba a hlavně spousta mantracoru a pozitivních vibrací. Hammondového partu v písničce Fermentation Nation se překvapivě naživo ujme skvělý kytarista Justin Lavash, což je dost raritní, protože ho podle mě nikdo ještě na hammondy nikdy hrát neviděl.

Před dvěma lety jste představili vlastní parfém. Máte v plánu výrobu dalšího vlastního produktu?
Parfém Aromaverdi byl momentální nápad vycházející z myšlenky, že když mohou mít své parfémy herci a fotbalisti, tak my můžeme taky. Je to kvalitní přírodní esence a navíc je unisex, takže funguje dobře na holkách i klucích. Co bude dál, zatím nevíme. Že by třeba řada šperků a broží? Nebo nápoj Colaverdi?

Kde vás, kromě klubu Cross, bude možné v letošním roce vidět naživo?
Do Crossu se ještě na jaře párkrát vrátíme, nejblíž 21. března. Na léto jsou v jednání nějaké festivaly a snad i nějaké zahraniční hraní, rýsuje se Tel Aviv. Což je, pravda, pro české posluchače trochu z ruky, ale doletět tam z Prahy není drahé a je to u moře! Moře nám v Čechách trochu chybí.

text: Jitka Fialková, foto: archiv kapely

Témata: Aleverdi, In Fermentation, Cross club, koncerty, křest, Justin Lavash, Ondřej Ježek, Ema Brabcová, Olga Königová