CheckPoint interview: Kapela musí být uvěřitelná a autentická, mnohem přirozenější je pro nás veselá poloha

Letos slavíte patnáct let existence a připravujete nové album Návštěva z vesmíru, které pokřtíte 22. listopadu v Rock Café. Na co se mohou fanoušci těšit?
Koncept večera vznikal krok za krokem. Nakonec tam s námi budou tři spřízněné kapely. Jako první vystoupí písničkář Vinc, který je mimo jiné i režisérem našich posledních klipů. Skrz natáčení klipů se sám vrhnul na zpívání a nám přišlo super ho mít jako hosta. Je to pohodová hudba s akustickou kytarou, večer tak bude mít od sedmi plynulý nájezd. Od osmi zahrají Sendwitch, což jsou kamarádi, se kterými jedeme na podzim pár dalších koncertů. Po deváté pak hrajeme zhruba hodinu a půl my.

Checkpoint pokřtili nové album, vystoupila také Bára Zemanová, Five O´clock Tea a další

Jelikož je to pátek a nemusí se končit brzy, napadlo nás, že by bylo super mít tam ještě silnou pražskou kapelu. Přes kamarádství s basákem Pavlem se naskytla možnost spojit se s Matahari, kteří měli vloni comeback a od té doby v Praze nehráli. Je to jedna z významných kapel naší scény a jsme opravdu rádi, že dáme po letech opět společný koncert. Díky složení večera to někomu může přijít skoro jako fesťák, ale nemyslím si, že by to roztříštilo pozornost. Navíc v Rock Café je možnost odejít z hracího prostoru do klidu, takže nikdo není nucen být čtyři hodiny v randálu.

NA OSLAVU PATNÁCTI LET PŘIJDE OSM HOSTŮ

Přijdou i bývalí členové?
Jsme strašně rádi, že to klaplo a všichni bývalí členové do jednoho přijali pozvání. Mluvím celkem o osmi členech, kteří formovali historii CheckPointu. Dohromady šest zpěváků, bubeník a basák. Kromě nich jsme měli na úplném začátku ještě další dva členy, ale to bylo takové prenatální období skupiny, ve kterém jsme ani nestihli nic společně natočit, takže jsme to zafixovali na těch osmi, což je, myslím, úplně dostatečné.

Takže to bude průřez patnácti lety a přehlídka písní z nové desky?
Přesně tak. Bude to samozřejmě trochu promíchané, aby to nebylo vyloženě v blocích. Od doby, co jsem za mikrofonem, hrajeme převážně nové věci, ale občas dáváme i jednu dvě z těch prvních let. Tentokrát jich ale bude skoro polovina z celého setu. Ty si zazpívají sami zpěváci, kteří je před lety na alba natočili i s tehdejším bubeníkem a basákem. Bude to tak opravdu oslava s ohlédnutím za celou naší tvorbou.

Novou desku vydáváte poměrně brzy po té minulé, zhruba rok a půl. Proč tak brzy?
Přišla na nás tvůrčí nálada a spousta nových nápadů, počátkem roku jich bylo kolem padesáti. V konečné fázi jsme je zredukovali na třináct. Dvanáct původních a jeden cover. Další motivací pro vydání nové desky bylo samozřejmě i blížící se patnáctiletí, kterému by nejlépe slušelo spojení se křtem.

Zmíněný cover je k jaké písni?
Je to citlivý téma. Bohužel se to sešlo, i když selekce songů proběhla už někdy v červnu a to tehdy člověk neměl tušení, co se stane. Je to nešťastná souhra náhod, kdy jsme absolutně neměli v plánu se na této vlně vést. Chtěli jsme zkrátka na album přidat opět nějaký vtipný cover, který by zapadl do veselého konceptu. A volba padla na Trezor od Karla Gotta. Ten song je zkrátka crazy a v našem podání je to jízda.

Nenapadlo vás, že ji nakonec z desky vyřadíte?
Samozřejmě napadlo. Zvažovali jsme, že ji vyškrtneme, i když už byla nahraná. Ale pak jsme si řekli, že desku vydáme až na konci listopadu a tím bude hlavní vlna piety, či případného zviditelňování se různých subjektů, pryč. Pokud k ní budeme dělat klip, tak nejdřív až příští rok, a to si myslím, že už bude absolutně důstojná forma pocty bez jakéhokoliv "rýžování". Do té doby na ni nebudeme nijak upozorňovat, prostě jen vyjde na albu.

COVER POMŮŽE FLOW KONCERTU

Na minulém albu jste měli cover k hitu Gangnam Style. Proč máte potřebu dělat předělávky?
Jsou příležitosti, kdy se to hodí. Poslední dobou jsme hráli často na městských slavnostech, anebo jsme jeli jako předkapela Škworů či Harleje. Tam často hraješ pro lidi, co tě neznají. Je pak dobrý dát takový cover na začátku, abychom přitáhli pozornost. Cover pomůže flow koncertu. Hrajeme ale vždy jen jeden, zase nejsme zábavovka, abychom jich hráli víc.

Ohnivý Škwor ovládl s Uzavřeným kruhem i Jihlavu

Co vám dalo hraní před většími kapelami?
Upřímně myslím, že přišlo zbytečně brzy po tom, co jsem šel zpívat. Pokud by stejná příležitost přišla dneska, bylo by to patřičnější, už jsme vyhranější. A mohli bychom toho i líp využít. Do konce roku 2016 jsem v kapele zpíval jen vokály, nebyl jsem hlavní zpěvák. Ale pak nás po devíti letech opustil zpěvák Martin a my měli pět týdnů, abychom se dali dohromady a vyrazili na turné s Harlej. Pamatuji se, že na mém úplně prvním koncertě na postu zpěváka bylo 800 lidí. Nebylo to sednutý, to získáš tak až po odehrání pár desítek koncertů, než se můžeš soustředit už jen na show. Nicméně díky předskakování jsme získali stovky nových fanoušků na sociálních sítích, což je v dnešní době důležité. Když to shrnu, největší ohlas mělo vystoupení před Wohnout, kteří mají, myslím, celkem podobný hudební humor. Jen s tím rozdílem, že hrajeme tvrději.

Oproti předešlé tvorbě jsou ale texty k novinkám méně náročné. 
Rozhodně souhlasím. V minulosti jsme byli textově mnohem tvrdší, zpívali jsme o hlubokých myšlenkách, jako je domácí násilí, upálení Jana Palacha… Taky pro mě tehdy bylo psaní mnohem obtížnější. Podle mě je totiž opravdu náročný napsat v češtině dobrý hluboký text, na to musíš mít básnické střevo. Je potřeba se vyhnout milionu klišé a takový song mi trval měsíce, než jsem byl spokojen. Od té doby, co zpívám, tvoříme naopak v pozitivním duchu… vesele, až vtipně. Samozřejmě, jestli se vtipy povedou, to už je věc druhá. Textově už nezpíváme o pocitech a chmurných náladách, o tom, jak z toho ven, ale zkrátka o něčem veselém, co se stalo, děje, nebo by se mohlo stát. Tyhle různé situace si poznamenávám a až přijde čas, zhudebníme je. Text mám pak hotový leckdy i za hodinu nebo dvě. Například jedna naše kamarádka, která ráda běhá, nám řekla, že poslední album Pade na pade je ve správném tempu a že se už těší na nové. Pár týdnů nato mě napadla legrační zpěvová linka a k ní rychlý song napsaný přímo na běhání.

Ty sám běháš?
Jo, s Czendou z Post-It.

Pustil by sis svoji hudbu k běhání?
To ne, naší hudby mám z koncertů a zkoušek tak akorát dost. Když si nás pouštím, je to spíš určitá reflexe. Hodnotím takhle minulé nahrávky textově, zvukově, výrazově… tak jednou za půl roku, řekl bych.

Post-It oslavili s fanoušky dvacet let, podpořili je Thom z Imodium nebo Martina Pártlová

O čem jsou další písničky?
Nedávno jsme byli na svatbě, kde se brali kamarádi, Češka a Slovák. Z této události mě napadl veselý text Československá, který je oslavou takových vztahů. Další songy jsou o zážitcích při kapelních výjezdech na Moravu, o radosti, že jsme konečně napsali světový hit, a taky je tam skladba na oslavu letní festivalové atmosféry. Za pár dní bude mít premiéru klip Zvuková zkouška, který, jak již název napovídá, je o tom, jak kapela zvučí. Točili jsme ho minulý víkend před naším hraním ve velkém kulturáku v Loučni, což byl úplně dokonalý prostor umocňující obsah klipu. Víkendový bojovník je o období, kdy se každý víkend pařilo. Všechny songy jsou zkrátka na témata, která nás trkla z běžného života. Podobně vznikla i titulní skladba Návštěva z vesmíru. Po cestě z ostravského koncertu se Škworem jsme najednou začali spontánně zpívat kousky textů, myslím, že tehdy běželo v rádiu něco o akci Storm Area 51. Refrén zůstal přesně tak, jak jsme ho jako srandu vyřkli tehdy v dodávce.

CELÉ NOVÉ ALBUM JE VE VESELÉM DUCHU

Jak se deska liší od předchozí?
Minulá deska Pade na pade vznikala specificky. Část byla určena pro minulého zpěváka, pro kterého ale nová legrační poloha nebyla úplně komfortní, byl tvrději položený. Část je proto ještě v tomto duchu a druhá, včetně našeho asi nejúspěšnějšího songu Pade na pade, vznikla až po jeho odchodu. Aktuální album je v tomto veselém duchu celé. Odlišný je také přístup k samotnému skládání. Dřív jsme prakticky vždy skládali nejdřív hudbu, a když se nám líbila, teprve pak jsme k ní začali psát text. Již dva roky je to ale téměř přesně obráceně, nejdříve sepisuji nápady, o čem by se dalo dobře textovat a mělo to náboj, který od písně očekáváme. Pak vzniknou úryvky textů, které zhudebníme. Nakonec je samozřejmě nutné slova znovu upravovat podle aranže skladby. Dá se ale říct, že text je teď na prvním místě.

Čekala bych spíš opačnější přístup k textu - že nejdřív budete jako mladí psát vtipné texty a postupem let zvážníte. Proč jste se vydali opačnou cestou?
Vycházíme z devadesátkových kapel, které zpívají skoro vždy o depresivních stavech. Autoři se tak pomocí hudby vypisují z negativních pocitů. Všem to asi přijde logický, že tvrdá kapela zpívá stejně tvrdé texty. Nicméně jsem zastáncem toho, že kapela musí být uvěřitelná a autentická. Jinak to posluchači poznají, a buď ji nepřijmou, nebo může působit až komicky. Náš minulý zpěvák Martin měl tvrdost v sobě a hudbu jsme dělali takřka na míru. Když jsem ale přišel k mikrofonu já, ty temnější texty mi neseděly… i když jsem jich velkou část napsal, jenže s tím rozdílem, že byly pro Martina. Pro mě je naopak mnohem přirozenější veselá poloha. Baví mě do lidí pouštět pozitivní emoce a mám největší radost, když se někdo u textů zasměje.

Byla to přirozená cesta, že ses stal zpěvákem? Kdybyste tehdy neměli jet na turné s Harlej, šel bys do toho? Byl to tvůj cíl?
Odchod bývalého zpěváka proběhl v pohodě, jednalo se o jeho osobní a rodinné důvody, které nebyly slučitelné s aktivní kapelou. To rozhodnutí přišlo v moment, kdy nám do prvních koncertů zbývalo pár týdnů, a i když jsme pozvali několik zpěváků na konkurs, bylo to pro všechny časově moc narychlo. Zároveň to bylo v atmosféře, kdy jsme byli vnímáni spíš ještě jako tvrdá kapela. Sice jsme chtěli hudebně pokračovat s maximální živou energií, ale textově jsme byli na počátku těch změn. Takže logicky by musel přijít zpěvák, který by to cítil stejně.

Podtrženo sečteno jsme se v kapele po pár zkouškách domluvili, že se přesunu k mikrofonu a turné prakticky obratem začalo. Upřímně, kdyby to tehdy nebylo nuceně tak narychlo, věřím, že bychom hledání nového zpěváka dali mnohem víc prostoru. A kdoví, jestli by tak k našemu rozhodnutí umístit mě za mikrofon vůbec došlo. Takže touha zkusit si to byla vlastně vyvolaná realitou. Teď už je to dva a půl roku a maximálně mě to baví. Ale musím přiznat, že hraní na kytaru ustoupilo do pozadí a trochu mi to chybí.

Text: Hana Bukáčková, foto: archiv kapely

Témata: CheckPoint, Návštěva z vesmíru, ToM Chrudimský