Fast Food Orchestra interview: Není nic lepšího, než pod sebou slyšet lidi zpívat texty našich písní

Kde máte zpěváka a saxofonistu v jedné osobě Sushu?
Fido (dále F): Ten je momentálně na stáži v Krakově.
Matěj (dále M): Učí se tam operovat mozky.

LIVE: Fast Food Orchestra roznášeli v Praze svůj ska Virus

Jaké to je hrát bez něj?
M: Pohoda, máme víc prostoru pro sebe. (smích)
Adam (dále A): Záleží,  z jakého úhlu se na to člověk kouká. Jak zkoušíme nové věci, tak je to pro nás rozhodně jednodušší.
F: Přesně tak, v mnoha ohledech bylo složité předělávat písničky tak, aby se nám dobře zpívaly, ale naopak díky této situaci vznikla hromada zcela nových věcí, které nás baví a koncertnímu setu strašně pomohly.
M: Teď je to i organizačně jednodušší, protože předtím musel Susha hodně pracovat, tak dojížděl na koncerty na poslední chvíli a odjíždět se muselo hned po koncertě, což mu samozřejmě nikdo neměl za zlý. Ale celkovému nastavení kapely to nesvědčilo.
M: Navíc mám mnohem lepší místo v dodávce. (smích)
F: A taky se nepleteme na pódiu, že?

ODCHOD SUSHY ŘEŠÍME JIŽ NĚKOLIK LET

Pustili jste ho hned, nebo jste to nějak řešili?
V podstatě to víme již několik let, řešíme to mimimálně dva roky, jen se nevědělo, kdy to doopravdy nastane. A dost pravděpodobně to bude pokračovat i po jeho návratu, jelikož mu práce ubere poměrně velký kus koláče volnýho času, který mohl doteď věnovat kapele. Takže vlastně momentálně řešíme, jaké varianty budou pro obě strany dávat největší smysl.

vložte odkaz, text nemažte

Které písně teď, kvůli tomu, že vám chybí Susha, nehrajete?
A: Třeba Stronger, ke které jsme natočili poslední klip.

Není to škoda?
Není to vůbec škoda, písnička je to sice pěkná, ale ten klip měl vyjít před rokem a ne rok a půl po jeho natočení. Momentálně už bohužel nedává žádný smysl se k písničce vracet, zvlášť v době, kdy je postavená na Sushově hlase a ten s námi ani nejezdí. Je možné, že ji časem přetextujeme, ale momentálně máme písniček na desku tolik, že se nechceme zdržovat předěláváním neaktuálních věcí.

Ve Stronger máte takové retro bizarní kostýmy, kde jste je vzali?
F: Některé jsme si půjčili v půjčovně, některé jsme koupili v second handu v Ruzyni. K tomu se váže docela veselá příhoda, kdy Kučínův konzervativní otec při kostýmové zkoušce vešel bez zaklepání do jeho bytu a spatřil svého syna ve víceméně dámském oblečení, v paruce a s namalovanou pusou. Chvilku zíral a pak beze slov odešel. (smích)

HRÁLI JSME S PONOŽKAMA NA PINĎOURECH

Jste známí tím, že děláte různé blázniviny. Je něco, do čeho byste nešli?
A: Asi ne, hrál jsem i nahatej se svou druhou kapelou Věc Makropulos, kdy jsme na karnevale vystupovali jako Red Hot Chili Peppers s ponožkama na pinďourech. Mělo to úspěch. Pak přiběhla nějaká holka, strhla nám ponožky a bylo vymalováno. Jak jsme byli trochu přiopilí, tak nám to bylo jedno a dohráli jsme to. (smích)

LIVE: Fast Food Orchestra v Plzni tančili ve spodním prádle

Na letošek máte v plánu nahrávání nové desky, budete ji natáčet bez Sushy? A kdy vlastně vyjde?
Desku budeme muset natáčet bez něj. Ale v květnu přijede a do některých věcí dotočí trojhlasy. Vydání plánujeme na přelom října a listopadu. Křest proběhne 21. prosince v Lucerna Music Baru, takže ji fanouškům i sobě nadělíme pod stromeček.

Co vás vedlo k tomu, že nové kousky budou v češtině?
F: Tohle byl rozhodně dlouhodobější proces. Bylo jasné, že dřív nebo později to tak bude úplně a přesně si vybavím, jak jsem minulé léto z chalupy kapelu obvolával s nápadem, jestli neudělat novou desku v češtině, když už těch věcí máme tolik.
A: Mně to dost vyhovuje, protože anglicky neumím a bylo pro mě hodně těžké se všechny ty staré písničky doučit.
M: Fido dělá skvělý texty, který se nám všem líbí. Takže hrajeme příjemné věci, ke kterým máme vztah a se kterými se snadno můžeme ztotožnit. Je tam jasná a zřetelná informace pro všechny.
F: Když se ohlédnu zpět, tak mě mrzí, že jsme s tím nezačali mnohem dříve. V devadesátých letech, kdy jsme kapelu rozjíždeli, bylo na světové scéně zcela běžné, že se zpívalo anglicky. Bylo to takové esperanto a nikdo neřešil výslovnost apod., taky jsem s tím bez problémů objeli několikrát Evropu. Dneska už je všechno úplně jinak. Mně je třeba fuk, že nás nekdo "umyje", že máme blbou výslovnost, daleko více mi to vadí kvůli hudbě samotné. Jazyk je další nástroj, skrze který můžeš něco předat. Špatná výslovnost je stejná, jako když špatně domáčkneš strunu. Native speakers jsou zvyklí na milóny akcentů, ti to, na rozdíl od českých YouTube chytráků, neřeší. Ale člověk by se s tím neměl spokojit, pokud teda nemá cool akcent jako třeba Jamajčani, Pakistánci nebo Švédi. Navíc mě hrozně baví se někam posouvat, zlepšovat se v textech a to bez toho, aniž by to člověk dělal kontinuálně, nejde.  Je to zároveň i určitej adrenalin, neseš kůži na trh. Za cizí řeč ledacos schováš, tady už to tak lehký není. V neposlední řadě se nabízí lehký kalkul, protože není nic lepšího, než pod sebou slyšet lidi zpívat texty, což se ti u anglických písniček stane jen velmi zřídka kdy.

STREAMING JSME ODKOUKALI OD KRYŠTOFŮ

Všimla jsem si, že poslední dobou často streamujete na svém Facebooku.
M: Kučín je tím posedlej.
A: Odkoukal jsem to od Kryštofů. (smích)
K: Poprvé to bylo cestou na koncert na "zelené" benzínce, kde mají hodně sortimentu z technického konopí, kde jsme zpívali Do pekla s láskou a přišli na to, že je to hodně zábavný.

Myslíte si, že je to v současnosti pro komunikaci s fanoušky důležité?
F: Nemyslím si to, jen jsme si na tom prostě ulítli a baví nás nás ta interaktivita.  Lidi to mají rádi, je to otevřenější a mají možnost tě slyšet naturálně. V poslední době se streamy přesunuly do našich zkušeben a fanoušci mají tak možnost slyšet nové věci z našich zkoušek, které si na nich tak trochu testujeme. Baví mě na tom také ten psychologický posun, protože dřív jsme hodně řešili, kde to komu ujelo, teď to tam bouchneme a tak to tam je.  To "TEĎ" je hrozně podstatné. Pamatuji si dobu, kdy bylo zakázáno na všech koncertech českých i zahraničních kapel fotit, točit apod. To sice pořád nějakým způsobem platí, ale dneska to dělají kapely samy skrze ty streamy, nikdo to už neřeší, protože to zmizí v propadlišti dat za několik hodin.

Na jakém nejzajímavějším místě jste hráli?
K: Jednoznačně Jeruzalém a Moskva.
F: Mně přišel asi nejzajímavější festival mezi stromy, kdesi na severu Izraele. Přišlo mi to hodně ulítlý, protože nehraješ do lidí, ale do stromů, mezi kterými ti lidé stojí (smích) Navíc to byla vizuální podívaná, například pořadatelé ty kmeny stromů oblékli do oblečení, všude byli samí "hipísáci" a neprodával se tam alkohol. Řekl bych, že tam všichni byli na houbách atd. Pak to určitě bylo čtyřicetidenní turné po Brazílii v roce 2008, který bylo dobrý víceméně celý.

O BIZARNÍ KOUSKY NENÍ NOUZE

A na nějakou bizarní historku si vzpomenete?
F: To bylo z dob tak před dvaceti lety, kdy jsme začínali. Ještě jsme neměli manažera, všechno jsme si zařizovali sami. Buď jsem jezdili osobáky nebo v Kučínově technařským obytňáku. Tu a tam jsme vjeli do protisměru na dálnici, občas jsme jeli bez světel nebo Kučín prudce zabrzdil, celá posádka se přesunula z postele na zem, někdo si udělal piercing rtu, zubu atd. (smích). Když to tam vezmu, všechno se to točí kolem Kučína, jako třeba zážitek z Mighty Sounds, kdy se opil, ležel někde uprostřed areálu a někdo mu fixou napsal na záda "Vzbuďte mě, v deset hraju s Fast Food". Z toho dodnes kolují fotky na netu. Tenkrát toho moc neodehrál a to jsme do něj nasypali ledacos - na dvě písničky to vyšlo a pak zas odpadl. (smích)

Text: Hana Bukáčková, foto: Tomáš Klíma

Témata: Fast Food Orchestra, ska, Mighty Sounds