RETRO 2000 | Nightwork: Nemáme rádi blbou muziku

Kluci, jaké parametry mají mít ideální tepláky?
Franta: Musejí mít gumičku a vytahaný kolena.
Jakub P.: Musejí být z teplákoviny.
Vojta: Anebo ze šusťákoviny.

Bude vám zase psát Honza Vedral recenzi na vaše CD?
Franta: Zítra s ním máme rozhovor.
Vojta: A už se na to moc těšíme.

Proběhla mezi vámi ještě nějaká výměna názorů po jeho slavné recenzi na vaše první album Respectmaja?
Jakub P.: Pozor, my jsme žádnou výměnu názorů neměli.
Franta: Ano, on měl v podstatě pravdu, my jsme s ním souhlasili.
Jakub A.: On to napsal podle tebe Franto, ne? Nebo tys to napsal a on to vydal pod svým jménem?
Honza: Jo, Franta to omylem ztratil a Vedral to našel a udělal si na tom kariéru.
Jakub P.: ...což mělo stejnou váhu jako scénář k Harry Potterovi 8. Vojta: Navíc on je sám muzikant, takže tomu rozumí.
Jakub P.: Jo, on hraje na saxofon.

Já jsem ještě nesebrala odvahu si vaše nové album poslechnout, takže mi poraďte. Která věc se vám na něm nejvíc povedla?
Honza: Obal.
Jakub A.: To ticho mezi písničkami.
Franta: Dva skrytý tracky na závěr, ty jsou fakt super. Tam je taková minuta ticha, a pak to přijde. Jakub P.: Je fakt že na poslech toho alba je potřeba odvaha, takže jestli můžu poradit, pusťte si to večer, den předtím raději vůbec nic nejezte a mějte po ruce sklenici vody.

Kde jste desku nahrávali?
Honza: Všude možně, moc si to nepamatujem.
Jakub P.: Zvuk nám dělal Petr Kaláb, a tady kolega Kužel. A Tomáš Zoubek.
Vojta: Předtím to bylo takový bezzubý.
Jakub A.: A taky máme super sponzory na tepláky.

Nechtěli byste do skupiny nějakou zpěvačku? Nebo by vám kazila image boybandu?
Franta: No, nemusí ani umět zpívat, hlavně aby byla hezká.
Vojta: Já jsem jednu našel včera asi v pět ráno v Brně, ale pak jsem zjistil, že je to muž.
Jakub P.: A byl to Matěj Ruppert.

Jaký je věkový průměr vašeho publika?
Jakub A.: No to je taková složitá otázka...
Honza: Tak sedm až důchod bych řekl.
Jakub P.: Ale to pak není průměr, žejo.
Vojta: Průměr je tak kolem pětadvaceti.
Jakub A.: Záleží, ve kterých místech, třeba v prvních řadách je to tak kolem patnácti.
 Jakub P.: A čím víc to jde dál od pódia, tím jsou lidi starší.
Honza: Protože už se jim nechce cpát dopředu.

Čekání na Pomeje

Nezapomněli jste přes samou srandu dělat taky hudbu?
Franta: A co je to vlastně hudba?
Jakub P.: Já myslím, že když to má rytmus, harmonii a něco se tam zpívá, tak to je hudba ne?
Vojta: A co jsou to písničky?
Honza: A jakej je rozdíl mezi muzikou a hudbou?
Franta: My vždycky čekáme, co nám Jirka Pomeje složí. Honza: Jo, my naštěstí ty písničky skládat nemusíme.
Jakub A.: Jo a hrajeme na playback.
Jakub P.: (Měnící si struny na kytaře) Jo, tady ty struny jsou umělý, to je jenom taková hračka.

Takže Vojta místo zpěvu jenom otevírá pusu?
Vojta: Já už ji ani neotevírám.
Franta: Vojtovi musíme kupovat velkej mikrofon přes celej obličej, aby nebylo poznat, že vůbec nezpívá. Teď máme objednanej jeden fakt obrovskej s takovou velkou bambulí.
Jakub P.: Já bych se teď zkusil na něco zeptat Vojty Dyka (Vojta dusící se paprikou a smíchy se schovává)
Franta: Vojto, ještě si nemusíš schovávat obličej, ještě nejsme na koncertě.

Jaké CD jste si naposledy koupili?
Jakub A.: Takový kulatý.
Honza: Já Symphonicities od Stinga.
Franta: Já Backstreet Boys.
Jakub P.: Já jsem si naposledy koupil kazetu v roce 1992, od Františka Janečka.

Jak skládáte hudbu a texty?
Jakub P.: My nejdřív skládáme rýmy a potom vymýšlíme ten zbytek. To říkal i Jára Cimrman, že nejdůležitější je, aby rým dobře zněl.
Franta: Takhle vznikl třeba rým létám/vzlétám.
Jakub A.: Já jsem tam strašně chtěl „létám“ a Vojta „vzlétám“.
Franta: A pak teprve vzniká část sloky, kus refrénu, pak trocha textu, zase kus sloky, a tak pořád dokola.
Jakub P.: My si pustíme takovej program na počítači, pak se strašně zhulíme a najednou máme písničku, jenomže si nikdo nepamatuje, jak se to vlastně stalo.
Franta: No, na tom programu si třeba poslechnete, jak hrají bubny, když se vám to nelíbí, tak to změníte, pak si poslechnete basy, taky je vyhodíte, když nestojej za nic, a tak si s tím hrajete, dokud vás to nepřestane bavit. No a pak je písnička hotová.

Jaká hudba vás nebaví?
Franta: Já nemám rád valčík.
Honza: Já nemám rád hlavně blbou muziku, na stylu ani tak nezáleží.
Jakub P.: Já nemám rád lidi, kteří jsou lepší a talentovanější, než jsem já. A zjistil jsem, že jich je bohužel hodně.

Jaká hudba vás naopak baví?
Jakub P.: Já mám strašně rád Matěje Bártu a Dana Rupperta.
Honza: A taky Míru Holýho a Romana Chyšku.
Vojta: A z těch zahraničních je toho strašně moc, to bychom tady byli do rána.

Kdybyste mohli strávit den v kůži někoho jiného, kdo by to byl?
Jakub P.: John Malkovich.
Franta: Woody Allen.
Vojta: Já bych chtěl strávit den v nějaký ženský.
Honza: No, každý chce to, čeho nemá dostatek...
Vojta: Prostě jako ženská.
Franta: Třeba Uršula Kluková.
Jakub P.: Nebo si dát jeden den ve Stingovi a ukrást mu všechny nápady. Alespoň bysme konečně tvořili tu muziku...
Franta: Já bych chtěl být v kůži Jiřiny Bohdalové, když krade chlebíčky na večírcích.

Jiřina Bohdalová krade chlebíčky?
Vojta: No a nejenom chlebíčky.

Co si dáte navzájem k Vánocům?
Vojta: Svatý pokoj.
Franta: Já jedu na dlouhou cestu do vesmíru. Takže tu nebudu a kluci nemůžou hrát žádný koncerty.
Jakub P.: Ano, Franta je v kontaktu s mimozemskými civilizacemi.

Za co nejvíc utrácíte?
Jakub P.: Aby mě měly holky rády.
Vojta: My si bohužel musíme kupovat kamarády.
Franta: Honza Maxián nejvíc utrácí za auta a Vojta Dyk...
Vojta: ...za šminky.
Franta: Já za hypotéku a za pokuty. Už jsem získal docela dost bodů za rychlost a taky telefonování za jízdy.
Jakub P.: Ale Franta taky získal vysokou školu.
Vojta: Ne, on si koupil vysokou školu.
Jakub P.: No, ještě že jsme zrovna tady v Plzni.
Franta: Já si myslím, že byste se teď měla pro změnu na něco zeptat našeho manažera. Co tam máte za další otázku?

V jakém seriálu jste naposled hráli.
Franta: Aha, tak to ne, něco jinýho.

Kdo je ze skupiny nejtalentovanější?
Manažer: to bude tady zvukař pan Kužel.
Pan Kužel: Jo, to jsem určitě já.

Rodinné vyhlídky

Jste rodinné typy, nebo si budete do důchodu užívat přízně fanynek?
Vojta: Až do důchodu.
Jakub A.: I v rodinném duchu se dá užívat fanynek.

A nějaké potomky či svatby v dohledné době?
Jakub P.: Jo, já bych si dal dva i nějakou tu svatbičku.
Vojta: No, jednu malou svatbičku a šest dětí.

Kdybyste si mohli vybrat jednoho hosta na desku, a vůbec byste nebyli limitováni penězi, koho byste si vybrali?
Jakub P.: Kdybych se fakt vůbec nemusel ohlížet na peníze, tak bych si vybral jednoho beatboxera Andrewa z Mako!Mako. Kterej s náma shodou okolností už hrál v Inchebě.
Jakub A.: Anebo Freddieho Mercuryho. Uvažovali jste o dechové sekci na koncertech?
Franta: My jsme ji teď na koncertě v Incheba Areně měli, a určitě s tím chceme pokračovat, bohužel s námi zatím nemůžou jezdit všude.

A co plánujete na další album?
Vojta: Když nám ta muzika nejde, tak asi nějaké mluvené slovo. Nějaké pohádky.
Franta: Vzhledem k tomu, že Pomeje už na nás nebude mít čas, tak už asi nic nevydáme.
Jakub A.: A František tady s Kubou Prachařem už mají smluvené duo, dostali nabídku od Františka Janečka.
Honza: A my s Vojtou budeme mít takové duo na xylofon.
Jakub P.: A naše další deska se bude jmenovat Souhvězdí rudého bobra.

Text: Tereza Vavroušková, foto: archiv Nightwork
Témata: Nightwork, Vojtěch Dyk, František Soukup, Jakub Prchař, Jakub Antl, Jan Maxián