ROZHOVOR | Bert & Friends: V divadle hrajeme, že jsme kapela. Když z něj odejdeme, zjistíme, že vlastně kapela jsme

Jak jste si užili váš koncert s Foals? Máte je rádi?
Po koncertě jsme se setkali u ping-pongového stolu a zahráli si i něco jinýho než písničky. Byla to pravá nefalšovaná česko-britská obíhačka. Byl to super zážitek.

Foals vzali fanoušky na nezapomenutelnou indie jízdu, ve Žlutých lázních jim předskakovali Bert & Friends

Kdo přišel s nápadem, abyste s projektem Klasirdo vystoupili v rámci Prague Sounds v Rudolfinu (18. 11. 2023)?
To jsme takhle jednou seděli s kámošem u vázy v bytě a přišla řeč i na hudbu. Co budeme dělat, to už jsme věděli, ale kde, zůstávalo otázkou. Až jednoho dne, zčista jasna, přišla odpověď: Rudolfinum. Moc si vážíme přízně našich fanoušků a že se potkáme v tomto svátečním chrámu.

Bude to stejné Klasirdo, které jste odehráli v roce 2020 na Radio Wave Session, nebo přibyly jiné skladby, popřípadě došlo k jiným změnám?
Komorní intimita zůstane netknuta, ale skladby z desky budou ve společnosti nových písní.

Říkáte, že to bude taková oslava klavíru. Kdo jsou vaše největší vzory, ať už z řad skladatelů nebo klavíristů?
Můj největší učitel a vzor byl určitě Karel Růžička, na kterého při hraní často myslím. Bylo to jako kouzlení, když mi hrál. Dál pak třeba Stefano Battaglia, u kterého jsem byl v Itálii na hudebních lekcích. Ale líbí se mi, i když do klavíru někdy jen tak omylem narazí, anebo když na něj jen spadne koště.

Máte v plánu navštívit i jiné koncerty v rámci Prague Sounds? Na koho se nejvíce těšíte?
Těším se na Benjamina Clementina.

V poslední době pronikáte i do divadelního světa, konkrétně s představením Činohry ND Bakchantky. Jak vás práce na tomto představení bavila a v čem se liší od skládání hudby pro Bert and Friends?
V divadle hrajeme, že jsme kapela a když odejdeme z pódia, tak zjistíme, že vlastně kapela jsme. Je to výlet do barevného Starořecka a skládaní je výlet do ještě nespatřených světů. Oboje mám rád.

Alberte, jste také součástí obrovského ansámblu umělců, kteří spolupracují s Cirkem La Putyka na jedinečném představení Horáček GEN XYZ. Co pro vás znamenají skladby Petra Hapky a Michala Horáčka?
Je to moje stáří, které jsem zažíval v dětství.

RECENZE: Už je to tady. Cesta do roku 2050 na vyprodaný Strahov za Bert & Friends

Chystají se také nějaké nové skladby Bert and Friends, popř. nové EP?
To se těšíme, každej den se s tím bavíme. A jsem rád, že jednou to zasvítí vám.

Máte za sebou hraní na menších i větších festivalech a dalších letních akcích, několik jich vás ještě čeká. Byla některá něčím výjimečná, kde se vám hrálo nejlépe? Nebo naopak máte nějaký špatný zážitek z letní sezony?
Letní koncerty jsou vždycky takové roadmovie a autokino zároveň, člověk hodně kouká z okýnka. Tenhle rok jsme jezdili hodně na Moravu, tam mi srdce vždycky plesá.

V roce 2050 jste vyprodali Strahov, máte ještě nějakou další metu, sen, co byste chtěli dokázat?
Rád bych jel někam na výlety do zámoří s Klasirdem, ale i třeba bez Klasirda.

Text: Barbora Kubalová, foto: archiv Bert & Friends
Témata: Bert & Friends, Albert Romanutti, Prague Sounds, rozhovor