Vydáno před 40 minutami | autor: Andrea Štipčáková
Colorfactory se po více než třiceti letech vrací na koncertní pódia. Jde o comeback v téměř původní sestavě, ve které nechybí zpěvák David Volenec a Jan P. Muchow. Právě oni v rozhovoru pro iREPORT přibližují, kdy přišel prvotní impuls k návratu, jak na něj reagují jejich přátelé a jakou roli v něm sehrál film Šeptej, který byl za účasti kapely uvedený na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Dvojice mluví také o společných zkouškách a vzpomíná na začátky Colorfactory.
ROZHOVOR | Colorfactory: Po třiceti letech znovu na pódiu? Byla by škoda, kdyby to nepokračovalo
Návrat na pódia po tolika letech musel znamenat hodně zvažování a debat. Kdo ale odstartoval v rámci kapely vůbec téma comebacku?
Jan: Impuls přišel loni na podzim od karlovarského filmového festivalu, když plánovali letos uvést film Šeptej ke třicátému výročí od jeho premiéry. Oslovili nás, jestli bychom při té příležitosti zahráli. Zavolali jsme si mezi sebou a všichni z původní sestavy byli pro. Jen Honza Čechtický to z časových důvodů nemohl absolvovat. Ale chtěli jsme to udržet v původní sestavě, tak místo Honzy hraju na basu já.
Jan P. Muchow interview: Komedie je pro skladatele filmové hudby nejtěžší žánr
Byl třeba i někdo mimo kapelu, s kým jste návrat probírali/radili se?
David: Já myslím, že na zvažování bylo za ta léta dost času. A každý měl asi v hlavě srovnané, jestli, proč a jak by do toho znovu šel.
Jak na váš návrat reagují vaši kamarádi? David je například jestli to říkám správně, dlouhou dobu mimo scénu, je učitelem. Co na to říkají jeho studenti, kolegové z práce? Jsou překvapení?
Jan: Moji kamarádi na to reagují skvěle, hodně se mi teď děje, že nějakou kamarádku nebo kamaráda potkám a první, co řeknou, je, že už mají koupený lístek do Roxy.
David: Je pravda, že třeba v Roxy to bude poprvé po patnácti letech, kdy jsme tam hráli s Prince of Tennis. Se spoustou lidí je to stejné, jak říká Honza. Mají radost, že jsou Colorfactory zase pohromadě. A ti, co o mých hudebních aktivitách neví, to možná zjistí, a možná taky ne. Já nemám problém být “jen” učitel, nebo “jen” trenér.
Před KVIFF to pro vás bylo ve znamení jednoho (respektive dvou) koncertů v rámci festivalu. Kdy se to u vás zlomilo v přidané klubové zastávky?
Jan: Během příprav na festival jsme si každou další zkouškou říkali, že by byla škoda, aby to nepokračovalo. Když jsme spolu začali před více než třiceti lety hrát, bylo to proto, že jsme byli kamarádi a chtěli jsme spolu trávit čas společným hraním těch skladeb. A to se teď vrátilo v plný palbě. Tak jsme si řekli, že se rozhodneme podle toho, jak to dopadne ve Varech, jestli to není jen náš neobjektivní pocit. To přijetí bylo skvělý a všichni se nás ptali, kdy budou další koncerty. Tak jsme vymysleli 18. a 19. listopadu Roxy a 25. listopadu brněnskou Flédu.
LIVE: Jan P. Muchow představil svou filmovou hudbu v tom nejcitlivějším možném provedení
Film Šeptej pomohl písním Colorfactory dostat se k širokému publiku. Jak dnes vnímáte propojení kapely s filmem?
Jan: Kdyby nebylo filmu Šeptej, nebudeme se dnes bavit o vyprodaných koncertech po třiceti letech od vydání alba. Úspěch filmu naše písničky dostal do mnohem širšího povědomí, než by se nám kdy mohlo povést bez toho.
David: David tehdy dokončoval film ve stejné době, jako my desku. A když přišel s tím nápadem použít skladby ve filmu, nebylo o čem diskutovat. Kromě toho to dávalo smysl i ve spojení s hereckým obsazením. Byli jsme všichni tak trochu jedna parta.

Jak moc jiné jsou dnes vaše kapelní zkoušky? Kde zkoušíte, zase v Rudolfinu?
Jan: Zkoušet v Rudolfinu by bylo fantastické. To bohužel není možné. Zkoušky jsou dnes jiné od našich zkoušek před třiceti lety v tom, že máme k dispozici zkušebnu. Tenkrát jsme zkoušeli hlavně různě po bytech.
David: Na koncerty teď zkoušíme v Colinově zkušebně v centru Prahy. Jeho další kapela nám časově vychází vstříc, takže se dokážeme docela dobře dohodnout na pravidelných zkouškách.
Jste spolu rádi tak moc, že byste dali třeba vzniknout i novým songům?
Jan: Jsme spolu velmi rádi. Ale zatím máme dost práce nazkoušet skladby s obou alb. Uvidíme, jak to bude po koncertech a příští rok.
David: Zatím připravujeme jen staré songy pro nadcházející koncerty. Uvidíme, co dál.
Jan P. Muchow & The Antagonists zahráli Lucky Boy a další filmové skladby v Divadle Archa
Jak moc jiná by pro vás byla produkce songů dnes, oproti čase před třiceti lety?
Jan: Dnes by byl zázrak, kdybychom mohli znovu nahrávat v Rudolfinu. Ale určitě bychom opět hledali akusticky zajímavý prostor. Zbytek produkce by byl hodně podobný. Ale nejvíc by nám dnes chyběl zesnulý zvukový inženýr Honza Petrusek, který první album nahrával a míchal.
David: Ta tvorba je pořád stejná. Prostě to na člověka přijde. A věřím, že i produkce by mohla být sranda. Přece jen jsme se za ta léta něco naučili a mohlo by být zajímavé sejít se nad společnou věcí.
Jak se dnes připravujete na koncerty?
Jan: Zodpovědně. Čím je člověk starší a zkušenější, chce odehrát každý koncert co nejlépe a pokud možno bez chyb a zvukových problémů. Takže řešíte a pilujete každý detail dokud to není nejlepší, jak jen to umíte připravit.
David: Jen toho času moc není. Snažíme se sejít alespoň jednou týdně, teď před koncerty i častěji.
Roxy je klub spojený se Šeptej a zároveň je to i dnes pořád oblíbený hudební klub. Jak se sem těšíte?
Jan: Těšíme se moc. My všichni jsme v Roxy trávili mnoho večerů. Ať už jako návštěvníci nebo na pódiu jako vystupující s různými kapelami. Proto jsme chtěli Colorfactory koncertně vrátit na pražské scéně právě tam.
David: Jasně, že se těšíme. Roxy je ikona. A i když s ní máme spojenou spoustu vzpomínek, myslím, že pro Colorfactory je to v Roxy premiéra.
Jak vidíte příští rok? Zvažujete nějaké festivaly?
Jan: Teď se soustředíme na koncerty v Roxy a na Flédě.
Text: Andrea Štipčáková, foto: Pavla Hartmanová (promo fotky Colorfactory a David Volenec), Dušan Tománek (Jan P. Muchow), Iveta Valentová
Témata: Colorfactory, David Volenec, Jan P. Muchow, Colin Stuart, Dušan Lipert, Ivo Heger, Iva Stuartová