ANKETA | Klub, kde jsem doma: Marek Ztracený pařil v Lucerna Music Baru a Michal Skořepa ve Vagonu trhal železné trubky ze stropu

Vydáno 11.03.2021 | autor: Andrea Štipčáková

I ti nejslavnější hudebníci, kteří dnes vyprodávají největší haly světa, začínali v klubech. Pro koncerty jde o vůbec nejpřirozenější prostředí, které mu dodává tu správnou atmosféru. A tak jsme se českých muzikantů zeptali, v jakých klubech se cítí jako doma. Co nám prozradili Marek Ztracený, Jan P. Muchow, Lenka Nová, Michal Skořepa, Petr Lebeda z Rybičky 48 a Thom Fröde?

ANKETA | Klub, kde jsem doma: Marek Ztracený pařil v Lucerna Music Baru a Michal Skořepa ve Vagonu trhal železné trubky ze stropu ANKETA | Klub, kde jsem doma: Marek Ztracený pařil v Lucerna Music Baru a Michal Skořepa ve Vagonu trhal železné trubky ze stropu


Marek Ztracený

Mám rád Lucerna Music Bar, což je zajímavé i proto, že jsem v něm nikdy koncert neměl. Nějak jsem ho přeskočil, ale párkrát jsem tam solidně zapařil!  Každopádně je to vlastně ne moc dobrý místo na hraní. Ať už zvukem nebo tím, že výhled zezadu není skoro žádný. Ale má to pěknou atmosféru a máte chuť jít i příště. Mým nejoblíbenějším klubem ale zůstává O2 arena. (smích)

LIVE: Marek Ztracený si v O2 areně plnil sny

Jan P. Muchow

Nemám v srdci jen jeden klub, je jich víc. Mám pro ně časovou osu: Strahovská 007, Rock Café, klub 19 na Kladně, Olomoucká Nausea, Bunkr, Roxy, Palác Akropolis. Všechna tato místa mám spojená s lidmi, kteří tam v té době pracovali a svým nadšením větrali český zasmrádlý hudební vkus.

Lenka Nová

Já bych tu otázku rozdělila na dvě. Doma se v posledních letech cítím v pražském Jazz Docku. Klub je na krásném místě na břehu Vltavy, během koncertů kolem projíždějí parníky, má jedinečnou atmosféru, dobrou akustiku a výborné publikum. Taky lidé v čele s Kubou Zitkem, kteří se o klub starají, jsou moc fajn. Všechno souvisí se vším, a proto to pro mě jako celek funguje a moc ráda se sem vracím.

RECENZE: Dopisy Lenky Nové jsou opravdové příběhy, které si chcete nechat vyprávět

A ještě jeden klub budu mít vždy v srdci, a to je Lucerna Music Bar. Ten jsme s Laurou a jejími tygry otevírali a odehráli jsme tam všechny naše zásadní koncerty.  Strávila jsem tam poměrně hodně času, když jsem v roce 1996 přišla do Prahy. Chodila na všechny koncerty spřátelených kapel, ale třeba i první koncerty Maceo Parkera. To bylo jako zjevení. Je výborně řešený a má taky jedinečnou atmosféru. Ale jinak jsem fanoušek všech provozovatelů jakéhokoliv kulturního zařízení, protože jsou to většinou srdcaři, kteří se všemi svými silami snaží zkulturnit své nejbližší okolí, což není vždy jednoduché a často je to téměř zadarmo.

Michal Skořepa (Stroy)

Vagon v Praze na Národní. Je to pakárna, ale tam jsem prostě zažil ty nejšílenější „seattle party“. Když mi bylo šestnáct, urval jsem tam několikrát ze stropu železný trubky při stage divingu. Je to pro mě pure grunge, i když tam druhej den hrála Tublatanka Revival. Tyhle “seattle party“ jsme pak táhli posledních deset let často my s Alice In Chains Tribute a No Jam (Pearl Jam Revival) z Mladé Boleslavi. Tou dobou byl Cobain asi deset let po smrti, to je nepředatelný…

Petr Lebeda (Rybičky 48)

Pro mě to může být jedině klub Česká 1 v Kutné Hoře.  Je to klub, kde jsem poprvé viděl bigbít naživo. Když mi bylo asi dvanáct, tak jsem se tu potkával s Kubou Rybou, když ještě hrál se svou minulou kapelou Wotochit, a s Rybičkama jsme tu měli v listopadu 2002 první koncert. V průběhu let jsme tu odehráli nespočet vystoupení, byl jsem tu i na spoustě jiných kapel, vypili jsme tady hektolitry chlastu a vyhulili spousty trávy. Navíc mám klub kousek přes park od baráku, takže v létě jsem tam mohl chodit v pantoflích.

Rybičky 48 se vrací do klubů, v nichž začínali. Parket Tour odstartovalo v Kutné hoře

Thom Fröde (Imodium, Walkmanz)

Tím nejzásadnějším místem pro mě není klub, ale Městské divadlo v mém rodném Broumově. Místo, kde jsem se úplně poprvé objevil s kytarou v ruce a zpíval jsem. Jinak za těch následujících téměř 20 let mám v srdci několik dalších míst. Rozhodně pražské Rock Café, lanškrounské Apollo, B klub v Třebíči, Melodku v Brně, písecký klub Pod čarou. Pevně věřím, že se na ta místa ještě někdy podívám!

Thom Fröde (Imodium) interview: Jsem rád, že jdeme proti proudu

Zpracovali: Hana Bukáčková, Jarda Hudec, foto: archiv iREPORT
Témata: Marek Ztracený, Jan P. Muchow, Lenka Nová, Michal Skořepa, Petr Lebeda, Rybičky 48, Thom Fröde, Imodium

zavřít