ROZHOVOR | Mick Box: Považuju za ohromné štěstí, že písně Uriah Heep lidé chtějí slyšet i po mnoha letech

V minulosti už jste s orchestrem hráli. Jaký je váš názor na fúzi rocku a symfonické hudby?
Pro mě je fúze rocku a symfonické hudby číslo jedna. Je to skvělé, protože přináší dynamiku klasiky do rokenrolu. Tohle spojení vezme písně do další dimenze. Například my hrajeme skladbu July Morning každou noc, na každém pódiu. Měli jsme turné po celém světě, hráli jsme ve čtyřiašedesáti zemích. Když ji ale zahrajete s orchestrem, je to něco úplně jiného. Až vám běhá mráz po zádech. Když to děláte tímhle způsobem.

O2 Universem zněly rockové pecky. Bohemian Symphony Orchestra Prague doprovodili členové Uriah Heep

Uvědomujete si, jak jste byli v bývalém Československu v 80. letech nesmírně populární?
My jsme sem vlastně v té době i přijeli. Mnoho lidí to neví ale byli jsme první rock-metalová kapela, která v prosinci 1987 hrála v Rusku. Bylo to deset nezapomenutelných dní a přijeli jsme při té příležitosti i do Československa (Uriah Heep tehdy vystoupili na třech vyprodaných koncertech v Ostravě, v Hradci Králové a v Praze, pozn. red.). Takže jsme sem přijeli už opravdu dávno. Myslím, že to pramení z jedné jednoduché věci - jako kapela jsme vždy říkali: pokud lidé nemohou přijít k hudbě, přineseme hudbu k lidem. Takže jsme vždy jezdili do států jako Československo, Bulharsko, Maďarsko, dokonce i východní Berlín a podobně, protože bylo pro nás velmi důležité dostat naši hudbu k lidem.

Naposledy jsem vás slyšel v březnu 2024 v Praze na společném koncertu s Judas Priest a Saxon. Jak na toto vystoupení vzpomínáte?
Myslím, že to bylo skvělé. Bylo to pro nás jiné publikum než to naše, protože Judas Priest a Saxon byli hlavními hvězdami. Obě kapely jsou hodně metalové, to my nejsme. Takže jsme opustili akustické písně a prostě jsme to rozjeli. Myslím, že jsme získali spoustu metalových fanoušků. Bylo to báječné. Víte, spojením těchto tří kapel jste měli skvělé muzikanty na pódiu a legendární písně, které sahaly přes mnoho desetiletí. To bylo opravdu vzrušující!

V Praze se setkaly legendy. V O2 areně vystoupili Judas Priest, Saxon a Uriah Heep

Vydal jste s Uriah Heep přes dvacet studiových desek, je nějaká z nich pro vás něčím výjimečná?
Ne, opravdu ne, protože si myslím, že když jsme v roce 1970 vznikli, vytvořili jsme šablonu, jak by měla naše hudba vypadat, a zůstali jsme jí věrní po celou dobu. A víte, byly zde různé jiné žánry, které přišly s metalem - hair metal, death metal atakdále, ale my jsme si udrželi klasický hardrockový zvuk, který jsme měli, s hudební šablonou, kterou máme - s bohatými harmoniemi a výrazným vokálem.

Slyšel jste nějaký z mnohých českých coverů Lady in Black, například od skupiny Arakain (Slečna závist)?
Jedinou verzi, kterou jsem slyšel z východního bloku, je od kapely Eris z Rumunska, se kterou jsme s Berniem občas vystoupili pro zábavu. Rád bych si poslechl české covery, protože existuje mnoho způsobů, jak tu píseň zahrát. Řeknu vám, opravdu skvělou verzi udělal Ritchie Blackmore s Blackmore's Night. Je tolik způsobů, jak to udělat. Může to být velmi folkové i trochu víc rockové. Mohou tam být housle, může to být cokoli a všechno to bude sedět.

Dovedete si představit koncert Uriah Heep bez Lady in Black?
Lady in Black měla obrovský úspěch v mnoha zemích na světě, ne tolik v Anglii nebo v Americe, ale určitě v hlavních částech Evropy. Myslím, že lidé, kteří přijdou na naše koncerty, očekávají, že uslyší určité písně. Takže máte Lady in Black, The Wizard, Easy Livin’, které musíme zahrát. Považuju za ohromné štěstí, že máme písně takové kvality, že lidé je chtějí slyšet i po mnoha letech.

Zatím poslední album Chaos & Colour jste vydali před dvěma lety, chystáte nějaké další?
Neustále uvažujeme o dalším albu. Koncerty jsou jedna věc, ale píšu pořád, ať už jsou to texty, kytarové sekvence nebo sóla. Něco hudebního se v mém životě odehrává každý den. Ale teprve, když si řekneme, že máme pauzu v našem turné a možná bychom měli přemýšlet o novém albu, pak se soustředíme na Uriah Heep a začneme psát konkrétně. Ještě je toho před námi víc.

Text: Roman Jireš, foto: David Webr, Klára Mariňáková
Témata: Uriah Heep, Mick Box, Bernie Shaw, metal