ROZHOVOR | Vojtaano: Vyrůstal jsem v neupřímném prostředí, a tak si na tom ve své tvorbě zakládám

Vydáváte album Do trojky. Z čeho název vychází, je jasné – jde o třetí studiovku. Existovaly i jiné varianty názvu?
Existovaly. Do třetice, Třetí deska, Třikrát a dost. Ale všude je to “ř”, který jsem v názvu prostě nechtěl.

Proč jste se rozhodl pro tento?
Nerad bych dostal moderátory cen Grammy do úzkých, “Do trojky” by se jim vyslovovalo přece jen snáz.

ROZHOVOR | Vojtaano: Nedělám nic, co by mi bylo proti srsti

Kdybyste měl práci na aktuální desce porovnat s nahráváním těch minulých. V čem to tentokrát bylo jiné? Respektive v čem je Do trojky jiné?
I když je zase hodně různorodá, myslím že poslední nahrávka je zase o něco ucelenější než ty předchozí. Vznikla taky celkem rychle a práce na ní probíhala s nebývalou jistotou a pohodou. Tentokrát jsem nepotřeboval nic dokázat, jen jsem si udělal radost. Doufám, že to přeskočí i na posluchače.

Jsou písně vaší čistě autorskou tvorbou, nebo jste s někým spolupracoval?
Hudbu i texty si píšu sám, mám i základní producentské schopnosti. Jsem, ale rád že mi záda na všech projektech kryjí Ondra Žatkuliak a Dan Vrba, kteří se starají nejen o nahrávání, mix a mastering, ale pomáhají mi i s produkcí.

Tematicky je deska velmi různorodá. Kde hledáte při psaní inspiraci? Například Mladá je jakousi satirou o zlatokopkách. Vychází „příběh“ z reality?
Inspiraci hledám v mém životě a v životech lidí kolem, někdy si mě téma ale vyloženě najde. Jako právě u songu Mladá. Pár takových žen jsem sám potkal, ale nejvíc materiálu na text mi dodal kamarád, který se s jednou takovou paní nedávno rozvedl.

V písních jste velmi upřímný, někdy až drsný. Vymstilo se vám to někdy?
Vyrůstal jsem v neupřímném prostředí, a tak si na tom v tvorbě zakládám, možná až moc. Určitě mi to nepomáhá ve veřejném prostoru. Například z radií jsem několikrát dostal feedback, že v mých písních je moc slov a moc výrazných názorů.

Přeci jen na aktuální desce nejste až tak vulgární. Čím to je? Přišlo to s věkem? Nebo třeba otcovstvím?
Popravdě to vůbec nevnímám a neřeším. Vždycky jsem se v hudbě snažil o upřímnost a syrovost, ale nikdy jsem to vyloženě nestavěl na vulgaritách. Jestli je teď v textech ostrejch výrazů míň, může to být věkem. Přece jen mám už trochu obroušený hrany. Otcovství mě určitě změnilo, čas ukáže jak.

Když jsme zmínili otcovství… Hádám, že o vašem synovi je poslední song Chlapíčku… Například Pokáč s příchodem svých dětí napsal sbírku básní pro děti. Neuvažujete o něčem podobném?
Chlapíčku mi říkávala babička, u které jsem se cítil nejvíc v bezpečí. Když se pak v našich životech v objevil syn, taky jsem ho chtěl nějak chlácholit, že všechno bude v pořádku. A tak jsem mu napsal ukolébavku.
Sbírku básní zatím nechystám. V naší domácnosti teď nejvíc jedou verše Jiřího Žáčka, a ty jsou tak dokonalé a čisté, že by mě vůbec nenapadlo se jim snažit konkurovat.

O jakési rodinné písni by se dalo hovořit i v případě V míru. Minimálně tedy o videoklipu, do kterého jste přizval manželku. Stálo vás to velké přemlouvání?
S manželkou jsme se potkali na herecké škole, než se začala věnovat józe, byla vynikající tanečnicí a herečkou. Hrát se jí, stejně jako mně, už moc nechce, ale nenechá mě ve štychu. Přemlouvat naštěstí moc nemusím.

Nebyla na vás trošku naštvaná kvůli skladbě Zas pitchuje? (smích)
Často se mě ženy ptají, co na moje texty říká manželka, asi čekají nějakou senzaci, ale já je zklamu. Manželka je krásná, sebevědomá žena, která má nadhled a smysl pro humor, ale hlavně je taky sama dost ostrá a nekompromisní. Kdybych psal líbivé, plytké písně bez názoru, pak by byl doma problém. To by teprv pičovala.

Umět psát je pro interpreta v současné době velkou výhodou. Jak vypadaly vaše začátky? Pamatujete si na první text? Vyšel vůbec?
Píšu odmala rád, sice jsem si nikdy nepsal třeba deník, ale slohové práce jsem si vyloženě užíval, a bavilo mě vymýšlet i různé parodie na známé příběhy. V pubertě jsem pak objevil kouzlo milostných básní, a naplno se tomu věnoval. Jedním z prvních opravdových hudebních textů byl asi Honza Macek. Vznikla amatérská nahrávka, která se šířila ještě před existencí YouTube, pouze z telefonu na telefon přes infraport. Je to už tak starý, že lidi ani kolikrát nevědí, že jsem to psal já.

Řešíte písně s manželkou? Dáte na její názor?
Jo! Máme naštěstí podobný vkus i pohled na svět, tak se většinou shodneme. Nerad ale konzultuju svoji tvorbu v průběhu práce. Když už chci znát další názor, tak prezentuju až hotovou věc. A to tak, že ji „nenápadně“ začnu hrát v obýváku na gauči. Manželka mi málokdy něco vyloženě zkritizuje, ale už poznám, když z něčeho není úplně nadšená a zpozorním. Když s ní píseň málo rezonuje, tak na tom ještě dělám.

Pokud se nepletu, vystupujete sám. Nepřemýšlel jste někdy nad kapelou?
S kapelami  jsem vystupoval a vystupovat určitě občas budu. Zažil jsem skvělou tour s Cocotte Minute, Fast Food Orchestra nebo Elektrïck Mann. Společný věci jsem si na podiu užíval, všichni jsou to skvělý muzikanti a fajn týpci. Jsem ale z podstaty spíš samotář, osamělý jezdec. Na stagi i v šatně je mi dobře samotnýmu, potřebuju klid, soustředění. S kapelou jsem navíc vždycky nervózní, že to těm skvělejm muzikantům zkazím. Sám s kytarou se prostě cítím nejjistější.

Momentálně jste na turné, přičemž 1. listopadu vás čeká křest desky. Bude něčím speciální? Na co se fanoušci mohou těšit?
Já se moc neumím prodávat, ale bude to prostě dobrej koncert, nejen se mnou a moji kytarou, ale i s pořádným bandem! Samotnému křtu se moc dlouho věnovat nebudem. Nejsem na oficiality, bývám z toho nervózní a zdržuje to. Hlavně zahraju nové i staré songy sám s kytarou, ale i s kapelou složenou ze členů kapely Fast Food Orchestra. Bude mejdan!

Zpracovala: Andrea Štipčáková, foto: Tom Black
Témata: Vojtaano, Do trojky, rozhovor