ROZHOVOR | Zapomělsem: Je fajn mít nějaký směr, ale nesmíš se tím nechat svázat

Jak zatím vnímáš ohlasy na nově vydanou desku?
Album je venku zatím jen chvilku, tak se asi teprve uvidí, ale ohlasy lidí z okolí mě moc potěšily.

Odpovídá výsledek tvé původní představě o desce?
Připadá mi fajn mít nějaký směr, ale nesmíš se tím nechat svázat. Klidně následovat nápad, který se vynoří v průběhu natáčení. Celkově jsem hodně spokojený s tím, jak to ve finále dopadlo. Chtěl jsem udělat písničky, které by měly pevné jádro. Aby vyzněly dobře i jen se zpěvem a kytarou, ale zároveň byly aranžérsky bohaté. Aby se dobře hrály naživo. U předešlé desky Gejzír jsem při nahrávání nad živou realizací vůbec nepřemýšlel a pak jsem na to narážel.

Alternativní ekofestival Okolojeles v Náramči byl poprvé vyprodaný

Takže už máš písničky připravené i na pódia?
Víceméně ano. Vypadá to, že budeme hrát naživo ve dvou. Ke kytaře přibudou synťáky.

Plánujete alespoň online koncert?
Online koncert zatím neplánuji, ale kdyby mě někdo pozval hrát v rámci nějakého projektu, tak se samozřejmě rád zúčastním. Naposledy jsem hrál online v lednu, to bylo fajn. Pro mě jsou během koncertu naživo důležité věci, které se nedají přenést na obrazovku, takže to sám moc nevyhledávám.

Jaká byla spolupráce s producentem Ondřejem Ježkem?
Zvukově desku posunul úplně někam jinam. Já jsem doma nahrál verze podle představ a možností, co jsem měl. Bylo to hodně zapuštěné a zamlžené. Po Ondrových úpravách to zní mnohem drzeji a celistvěji. Některý věci vytáhl úplně jiným směrem, samozřejmě správným. Ze spousty věcí v pozadí, které pro mě nebyly důležité, udělal dominantní prvky skladby a naopak. Byl to šok, když mi poslal první nástřely, protože člověk žije se svými písničkami v nějaké podobě a představě a potom to prostě vezme Ondra a třískne do toho. Ale jsem s tím maximálně spokojený. On prostě ví, co dělá a ten nadhled tomu fakt prospěl. Je to taky trochu splněný sen, protože Ondra Ježek míchá všechno, co mě na české scéně baví, takže si toho hodně vážím.

Jak dlouho jsi na té desce pracoval?
Skládal jsem asi rok. Půl roku před rozchodem a půl roku po rozchodu. To tvoření mi bylo vlastně takovou terapií, ale uvědomil jsem si to až zpětně. Jakmile jsem cítil, že se to životní období nějak uzavřelo, tak jsem to během měsíce nahrál, a pak ještě půl roku trvaly různý věci kolem, než to mohlo vyjít.

Já mám z tvé desky pocit vnitřního klidu.
Potřeboval jsem uklidnit sám sebe. Odpovědět si na určitý otázky a nějakým způsobem zpracovat velkou změnu v životě. Bylo to spíš temné než klidné období.

ROZHOVOR | Tomáš Klus: Nastal čas na politickou desku. Pro Zemana s Babišem jsem napsal více písniček než pro svoji ženu (1. část)

Jak u tebe probíhá proces tvorby?
Mám většinou různý útržky, které prostříhávám, kombinuji a skládám dohromady. Texty píšu zvlášť a hudbu skládám většinou na akustické kytaře. Pak si do toho začínám broukat nápěvy beze slov a podle melodie a nálady pak vybírám text, který k tomu zapadne. Často je to dlouhej proces. Rád bych to u další desky zkusil nějak jinak. Chtěl bych to vzít víc hopem a být víc spontánní.

Co podle tebe desce přinesli hudební hosté?
Všichni hosté dost improvizovali a přinesli písním právě ten živý proud, který tam předtím podle mě chyběl. Původně jsem ani neměl záměr někoho zvát. Ale když jsem nahrál své verze, zjistil jsem, že mě to už moc ničím nepřekvapuje. Že to potřebuje víc života.

Jaké bylo tvé dětství? Pocházíš z hudební rodiny?
Nejsme vyloženě muzikantská rodina, ale děda dodnes hraje v cimbálovce. Táta nám zase hrával ukolébavky na kytaru. Jako dítě jsem se chtěl věnovat spíš fotbalu, jako každej kluk. Ale chodil jsem do lidušky na flétnu. To byl takový první kontakt s hudbou, ale spíš mě to tenkrát otravovalo. Kolem patnácti mě bavily kapely typu Red Hot Chili Peppers, naučil jsem se na basu a tím to začalo.

Máš nějaký zajímavý zážitek z vlastních koncertů?
Každej koncert je zážitek, ale rád vzpomínám na svatbu kamarádů. Pogo na moje písničky jsem jinde nezažil.

Bez ohledu na aktuální situaci. Co je tvůj největší hudební sen, kterého bys rád dosáhl?
Dělat hudbu s láskou a jet si to podle svýho. Udělat další desku, se kterou budu spokojený. A písničkám přeju, ať se dostanou k lidem, ke kterým se mají dostat, kterým můžou něco dát.

Kdo je tvůj největší zahraniční a český hudební oblíbenec?
Největší srdcovka jsou pro mě Radiohead. V poslední době už mě jejich nálada neoslovuje do takové míry jako dřív, ale byla to pro mě hodně zlomová kapela. Teď mě nejvíc baví asi Bon Iver a Sufjan Stevens. Ale poslouchám hromadu věcí, zmínil bych ještě třeba Sigur Rós, Boards of Canada a obecně všechno kolem Warp Records.
Z českých věcí pro mě byli hodně důležití Zrní, ale teď už je taky tolik nejedu. Tak to asi prostě bývá, jak se v průběhu života měníš ty, a zároveň se mění ta oblíbená kapela. V poslední době hodně poslouchám desku Hrubá Hudba od Horňácké Muziky. Hostují tam Kato z Prago Union nebo Jaroslav Rudiš. Taky mě dost baví nový Aid Kid.

Zpracovala: Tereza Hrabinová, foto: archiv Zapomnělsem
Témata: Zapomělsem, Ondřej Ježek