Jan Čarvaš - Dobrácký hromotluk působil téměř dvacet let v kapele Synkopy 61. Vedle hry na baskytaru zapadl jeho hlas do jejích vokálů

Když si před dvěma lety v pražské Hybernii připomínali na koncertě s názvem Černý racek a ti druzí nedožité sedmdesátiny Oldřicha Veselého, došlo i na vzpomínky na další hudebníky. Vedle Aleše Sigmunda, jenž krátce předtím zahynul při autonehodě, zaplály pomyslné svíčky jako pocta pro další dva vynikající hudebníky.

Smrt si říká rock'n'roll: Příběhy zesnulých hvězd

Kromě Boba Frídla, přezdívaného brněnský Bob Dylan, to byl baskytarista Jan Čarvaš. Člen slavné brněnské kapely Synkopy 61 zemřel po delší nemoci 19. září 2008. Poslední rozloučení s Čarvašem se konalo 9. října 2008 na rozptylové loučce ústředního pohřebiště v Brně. Vedle rodinných příslušníků a několika kamarádů přišli i spoluhráči ze Synkop ‒ Petr Směja, Jiří Rybář, Pavel Pokorný a Oldřich Veselý, nechyběl ani Frídl.

Hudební publicista Petr Gratias v knize Třicet cest do rockového nebe na Čarvaše vzpomíná jako na dobráckého hromotluka s velkou zálibou v alkoholu a jídle a velmi inteligentního člověka, se kterým jste mohli mluvit o všelijakých tématech.

"V Tuřanech před koncertem jsme seděli na večeři v hospodě a Žanek se s místním borcem vsadil o půllitrovou láhev rumu, že ji vypije na ex, a pak odehraje koncert. Láhev vypil a koncert odehrál, byl jsem u obojího přítomen. Jenom se 'trošičku zpožďoval v tempu'. Podotýkám, že normálního smrtelníka by asi odvezli na márách," připojil v knize úsměvnou historku spojenou s Čarvašem kapelník a kytarista Synkop 61 Petr Směja.

Synkopy 61

Skupinu Synkopy 61 založil v prosinci 1960 Směja jako čtrnáctiletý. Tehdy šestnáctiletý Čarvaš do kapely přišel v listopadu následujícího roku. První vystoupení s běžným tanečním repertoárem odehráli 25. ledna 1962 v Zrcadlovém sále hotelu Slovan v Brně při příležitosti třídního večírku.

Když v roce 1964 došlo k přerodu taneční kavárenské kapely na bigbít a elektrifikaci nástrojů, Čarvaš přešel z kontrabasu na baskytaru a příchod zpěváka Michala Poláka znamenal definitivní specializaci skupiny na vokální skladby The Beach Boys, The Hollies nebo The Yardbirds. Zároveň se v repertoáru začínají postupně stále více uplatňovat i vlastní skladby.

Synkopy 61 absolvovaly v květnu 1966 své první zahraniční vystoupení na festivalu v polských Gliwicích, kde zvítězily v konkurenci 17 kapel a získaly 1. cenu Gliwicki X. Následně na pozvání polské Jazzfederace vystoupily v Gdaňsku na stadionu a také v tehdy velmi populárním varšavském studentském klubu Stodola. Úspěchy brněnská kapela slavila i na domácí půdě, mimo jiné v roce 1968 vybojovala 2. místo za skladbu Casanova na druhém Československém beatovém festivalu v Praze.

O dva roky později se skupina profesionalizovala a do roku 1979 odehrála 1175 vystoupení. Čarvaš se Synkopami hrál do léta 1980, kdy z kapely odešel, aby dokončil studium na Vysoké škole zvěřolékařské. Poté se věnoval praxi veterináře. Se Synkopami vystoupil ještě v roce 1992 na koncertech série Comeback a hrál s nimi i v obnovené skupině v letech 1995 až 1998. Jeho baskytarové party poté přebral Vilém Majtner, který v osmdesátých letech působil v kapele jako kytarista, baskytarista a zpěvák.

Nepostradatelný vokalista

Uznávaný baskytarista, zpěvák a příležitostný textař se dočkal pochvaly od respektovaného hudebního kritika Jiřího Černého, který napsal v roce 1975 do měsíčníku Melodie, že "po patnácti letech dorostlo duo Rybář – Čarvaš – bicí nástroje a basová kytara do soudržnosti siamských dvojčat...".

Čarvaš se podílel i na dvou zásadních nahrávkách Synkop 61. Debutovém albu Xantipa z roku 1974, na němž jsou kromě původních písní i dvě coververze Uriah Heep – Bílý vrány (Easy Livin') a Hrej se mnou fair (Look at Yourself), a druhém albu Formule 1 z roku 1975 natočeném v době, kdy byl členem skupiny i Oldřich Veselý, než odešel do M. efektu. Ve skladbě Kámen mudrců autorů Petra Směji a Milana Hanáka z této desky zpívá Čarvaš hlavní vokál.

"V Synkopách 61 nebyl jeho rovný hlas bez vibráta využíván jako sólový, ale pro vokální přínos ve skupině, která v dalších letech přešla od Mersey soundu k americkému west-coastu, byl nepostradatelný. Jako jediný člen kapely měl Čarvaš pěveckou průpravu ze sboru. Proto mohly výtečně sezpívané vokální party interpretovat nejenom vlastní skladby, ale i písně zahraničních skupin," podotýká hudební publicista Petr Gratias.

To se hodilo, když v sedmdesátých letech Synkopy 61 přitvrdily a do jejich repertoáru se dostaly vokálně náročnější skladby Uriah Heep, Black Sabbath, Deep Purple, Kansas a Crosby Stills And Nash nebo Queen. "Čarvašův rovný a intonačně přesný hlas bez vibrata krásně zapadl do vokálů kapely a vytvořil spolu s hlasy Michala Poláka a Pavla Pokorného nedostižné tenorové trio, které si mohlo troufnout i na náročné party," konstatovala zakladatel Synkop 61 Petr Směja.

Text: Roman Jireš
Témata: Jan Čarvaš, Synkopy 61, Petr Gratias, Michal Polák, Vilém Majtner