Vydáno 16.01.2026 | autor: iREPORT
Nejlepší skladby roku 2025? Podle redaktorů a fotografů iREPORTu je nahráli Alkehol, Vesna s Kateřinou Marií Tichou, Ewa Farna s Calinem, ale také Trautenberk nebo Marcell s fiedlerskim. V našem přehledu najdete i skladby Sary Rikas, Poly Noir, BUKA, The Prostitutes, WYFE, Mata213 a GUFRAU nebo také Caramelu. Jaké písně si podle vás zaslouží pozornost? Hlasovat pro ně můžete ve 34. ročníku ankety Žebřík.
TOP 12 českých písní roku 2025 podle redakce iREPORTu. Po vodě Vesny a Kateřiny Marie Tiché i Vanilkové nebe Marcella a fiedlerskiho
Ota Hereš stojí v čele této pivem nasáklé party už přes tři dekády. A evidentně ještě nebylo vypito vše. I když náhodou krátkodobě vyschne pramen inspirace, přispěchá s textem na pomoc Lukáš Pavlásek. Kromě něj byli v klipu k baru přizváni i Richard Genzer, Josef Vojtek (Kabát), Jan Toužimský (Arakain), Petr Janda (Olympic), Matěj Homola (Wohnout), Aleš Brichta, Václav Noid Bárta (Dymytry), Petr Hrdlička (Škwor), Márdi (Vypsaná fixa), Michal Pixa (Visací zámek), Lou Fanánek Hagen (Tři sestry) a další. Pozvednout tuplák by se v jejich společnosti nezdráhal ani zarytý abstinent.
Tohle spojení mě nejdřív mírně překvapilo, ale vlastně dává perfektní smysl. Vesna v čele s Patricií Kaňok má jemný, velmi ženský a citlivý projev, který se přirozeně potkává s křehkostí a hloubkou Kateřiny Marie Tiché. Píseň Po vodě plyne klidně a nenápadně, bez zbytečných dramat. Je postavená na atmosféře, emocích a vzájemném respektu obou interpretací. Hlasy se doplňují, nepřekřikují a dávají skladbě lehkost i tichou sílu. Mně se tohle spojení moc líbí.
Rockový singl Hard To Tell si posluchače zaháčkuje od prvního kytarového riffu. Jeho temná nálada spolu s naléhavými vokály Marka Kedziora tvoří dobře fungující kombinaci, která rozhodně stojí za poslech. Píseň působí, jako by vypadla z nějaké filmové scény, kde hlavní postavy projíždějí potemnělým nočním velkoměstem. Je v ní surovost, ale zároveň se umí před posledním refrénem zklidnit a hlasité kytary a bicí nahradit pouze vokály a jemným podkresem, který postupně graduje. Píseň je tak perfektně vystavěna, aby bavila v celé délce. K úspěchu tracku pak jistě přispěla i produkce Davida Žbirky (Sunnbrella).
Je neuvěřitelné, jakou atmosféru dokázal zdánlivě jednoduchý song, hlavně v refrénech, vykouzlit. Charakterizují ho pomalejší tempo, zpěvákův naléhavý hlas a opravdu krásná kytarová vyhrávka. Spolu s výše zmíněnou gradací to stačí k tomu, aby song působil skoro až filmovým dojmem. Písně na albu jsou prostě tak chytlavé, že člověk má při poslechu neodolatelnou chuť se ihned obklopit kvalitní zvukovou aparaturou, hlasitost otočit doprava, zavřít oči a nechat se poslechem jen tak unášet.
Spotify Wrapped mi jako jednu z nejposlouchanějších skladeb tohoto roku zobrazil Potrvá od mého oblíbeného digitálního písničkáře Mata213 ve spolupráci s „floutky“ GUFRAU. Je to letní hit, hymna, banger, který už po prvním poslechu do konce života nevymažete z paměti. Refrén vám nahodile hraje v hlavě v různých situacích a musíte to zkrátka přijmout a smířit se s tím, že život po poslechu této libé písně už nebude nikdy jako dříve.
Ač jde celý label Milion+ úplně mimo můj hudební rozhled, Sara Rikas je letos tím největším překvapením. Cigarety jsou emotivní počin, který vás nenechá chladnými. Překrásný hlas zpěvačky vás omámí a tuto skladbu prostě pojedete on repeat. Refrén je surový a nebudete ho moct dostat z paměti. K tomu všemu je to prostě vibe. Člověku bude chybět studené ráno s cigaretou, i když sám nekouří.
Trautenberk je jednou z českých rockových kapel, které si z vystoupení spíše dělají legraci. S chytlavými texty a neotřelým tématem a nekončící energií na pódiu nás konečně oblažili dalším albem, z něhož vybírám singl Hory volají. Nastiňuje, že se kapela dál drží svého a rozhodně s ní na koncertech nuda nebude.
Dát jako píseň roku cover může vypadat odvážně, ale když se oprostíte od negativních konotací spojených s tímto termínem v souvislosti s československou bizarní popovou estrádní (to je ale adjektiv, ups) hudbou, uvědomíte si, že to je vlastně obrovská poklona. Česká verze amerického tradicionálu od projektu Poly Noir Petra "Polyho" Pálenského z Insanie není laciný cover, ale temná modlitba, která vás chytí pod krkem a nepustí, dokud nedozní poslední tón. Nahrávka vznikla naživo, bez kudrlinek, přesně tak, jak se tahle věc má hrát – s potem, tichem a fatalismem. Zvon z líšeňského kostela zní v písni jako osudové razítko a potvrzuje, že když se má něco stát, tak se to prostě stane. Klip navíc s pokorou mrká na Davida Lynche, aniž by se mu snažil lézt do talíře. Výsledek bodá jako dýka, ale elegantně. A přesně proto za mě vyhrává.
Skladba z nového alba Já, mé druhé já a Kristýna. Obzvlášť v této skladbě můžeme slyšet tvrdou rapovou techniku. Ačkoliv je aktuálně rap mezi jedním z top žánrů už i v České republice, jeho interpreti jsou tomuto stylu kolikrát velmi vzdálení a produkují spíše pop. Tohle se ale nedá říct o BUKOVI. Alter ego Viktora Sheena rap vypilovalo do všech možných detailů, zvuk, který produkuje se pořád posouvá. BUKA se na této desce zvukově odlišil od těch předchozích, minimalistický beat s half-time temptem nechává vyniknout barvě hlasu rapera. Ve skladbě
Brněnská alternativní kapela Caramel, vydala letos celkem dvě písně, z toho jedna z nich s názvem Jizvy vyšla den po Valentýnu, tedy 15. února. Píseň je zároveň soundtrackem k filmu Rande a pojednává o jizvách "po lidech.", o tom, jak v nich zůstávají nedořešené problémy s jinými lidmi, jak se občas musíme sžít se zlomeným srdcem, jak přijmout nepochopení a další. Vrcholem skladby je pak bridge, kde frontman kapely zpívá s „efektman“ telefonu, a to dodává písni ještě větší atmosféru. Pokaždé když tuhle část slyším, běhá mi mráz po zádech.
Marcell a fiedlerski letos vydali novou a poměrně krátkou desku Pizza, Pivo, Dolce Vita, a i když skladby z ní vesměs nepřekonávají předchůdce, tak pro Vanilkové nebe to neplatí. To naopak patří mezi to úplně nejlepší a já se té skladby nemohl nabažit. Nádherný poměr vkusného popu a indie-rockových kořenů, skvělý refrén a text, který nutí k zamyšlení, co všechno se za ním může skrývat. Bavilo mě to rozplétat.
LIVE: Marcell není žádný Zrádce. Spolu s fiedlerskim do Roxy přivezli poctivou italskou show
Společný singl, který vyšel v listopadu 2025, spojuje moderní pop s rapovými prvky a odlišné hudební polohy obou interpretů. Píseň kombinuje hiphopovou energii s výrazným vokálem Evy Farne a rytmy inspirovanými španělskou hudbou. Text vyjadřuje touhu po lehkých snech a klidném životě i přes nejistoty, které přináší budoucnost. Díky jemně latinským prvkům a uvolněné, ale emocionálně hluboké atmosféře, je skladba svěží, nenásilná a velmi zajímavá.
Text: redakce iREPORTu, foto: Milan Vopálenský (K. M. Tichá, Vesna), Natty Paula Horáková (Trautenberk), Pavlína Lindová (Marcell), archivy interpretů
Témata: Alkehol, Vesna, Kateřina Marie Tichá, WYFE, The Prostitutes, Mat213, GUFRAU, Sara Rikas, Trautenberk, Poly Noir, BUKA, Caramel, Marcell, fiedlerski, Calin, Ewa Farna
