LIVE: Žádná studiová úchylka. Poly Noir & The Holy Spirit Smugglers naživo bodají jako dýka do slabin

Poly Noir
Praha, Malostranská beseda
12. 9. 2025

Jako první vystoupili pražští Noises from the Swamp. Čtveřice, jež svou tvorbu označuje jako grunge country, vydala v lednu debutové album Liquid Salvation. Její písně jako Bleeding on the Road nebo Goddam Train vás díky pozvolnému, až lenivému, ale nikoliv nudnému tempu přesunou kamsi do westernového městečka, kde nikdo nikam nespěchá. A bylo to vskutku zábavné nejen na poslech, ale i na pohled. Pány a dámu to evidentně baví, ale takovým zvláštním, uvolňujícím způsobem. Člověk by nevěřil, jak uklidňující je dívat se na člověka, který si se zavřenýma očima užívá hru na cajon. A muzikanty, co mají kytaru a banjo tak vysoko, že přes ně skoro nevidí, a jakoby neúčastněně a staticky si jedou to svoje a do toho zpívají. Radost z přítomného okamžiku se promítla i do publika, takže se zrodila ukázková win-win situace.

LIVE: Tady kypěla žluč. Insania ukradla sestrám a bratrům ve Futurum Music Baru duši

Pokud na Noises from the Swamp někdy narazíte, zjistíte, že si v klidu poklepáváte nožkou a přemýšlíte nad tím, proč sakra je pro Čechy country pořád synonymem Stánků, všech dílů Já, písnička, Čundrcountryshow a opékání mastných buřtů, na něž si upocený strejda kydne pořádnou vrstvu ARO hořčice.

Lahev červeného, co vás praští po hlavě

Poly Noir začali set singlem Padá hvězda. Tato skladba kdysi vznikala paralelně s prvními náčrty projektu a už tehdy se v ní objevil Joe – postava, kterou fanoušci Insanie znají jako typa, co většinou skončí špatně. Tentokrát však definitivně, když jeho hvězda padá kamsi do neprostupné tmy. Píseň Padá hvězda byla zkrátka logická volba na úvod – jako když otevřete láhev kvalitního červeného vína, co jste schovávali v šuplíku sedm let, a ono nejen že chutná, ale rovnou vás i praští po hlavě. Takový Lynchův cameo moment.

Poly nepotřeboval sáhodlouhé proslovy, párkrát utrousil suchou poznámku, jako když šerif v zapadlé prérii jen pokývne hlavou a hned je jasné, kdo má navrch. „Gracias, amigos,“ prohlásil po dozpívání, a bylo to vlastně víc než dost. Hudba Poly Noir totiž jednoduše mluví sama za sebe: Zúčtujem, Všechno přikryté je tmou a další kousky z loňského alba K mýmu ohni nesedej se zařezávaly do intimní atmosféry Malostranské besedy jako ostří do měkkého vosku.

Vytí čoklů, dech a pot

Došlo i na covery. Jak Poly vtipně utrousil, dovolili si předělat pouze dvě věci – kromě amerického tradicionálu God’s Gonna Cut You Down od Johnnyho Cashe i Hvízdání od zpěvákovy domovské Insanie. Výsledek? Oběma skladbám temný noir kabát sedí se ševcovskou přesností. To platí i pro oblečení, které měla kapela na sobě (Fešáci by záviděli!). Stejně ti srazí vaz (Johnny Cash Tribute) je citlivá verze písně, jejíž poselství bodá jako dýka, co se vám zarývá s každým poslechem hlouběji do slabin. Hvízdání v podání Poly Noir zase zní, jako kdyby někdo přemaloval černobílou fotku krví a dehtem – a ono to najednou začalo dávat ještě větší smysl.

Poly si naštěstí uvědomil, že nechat tento projekt jenom ve studiu by byla setsakramentská škoda. Řekla bych až hřích a čin hodný šibenice a nasazení oprátky za urputného vytí čoklů. Poly Noir zkrátka potřebuje dech a pot.

ROZHOVOR | Insania: Lepší než dělat průměrnou věc, je nedělat nic

Mimochodem – jestli tohle je projekt chlapa, který už něco zažil, jde smířeně životem a glosuje dění kolem sebe, tak možná nemám jeho věk a chromozomy, ale mindset rozhodně ano. Ty texty jsou prostě brilantní hlavně díky tomu, že jsou mezi řádky jedovaté. Hlášku „k mýmu ohni nesedej“ používám ostatně už čtrnáct dní v kuse s intencí odradit lidi, kteří se mnou hodlají vést planý řeči. Bohužel to má většinou opačný efekt – chtějí vědět, co si to broukám za písničku. A tak Poly Noir šířím se vší hořkostí dál…

Text: Šárka Blahoňovská, foto: archiv Poly Noir
Témata: Poly Noir, The Holy Spirit Smugglers, dark country, noir, Malostranská beseda, Insania